KOMENTÁŘE
Šifru představovala sestava 27 látkových zvířátek s popisky a jim příslušné krmení, které představovaly zelené antiperle, žluté a oranžové tictaky. Popisky obsahovaly dvě nosné informace. Jedním bylo jméno zvířete, které dle délky slabik určovalo písmena abecedy od A do Z a tím určovalo pořadí zvířete. Druhým byla jeho běžná potrava, která měla typiskou žlutou, oranžovou či zelenou barvu, která se dle tvaru bonbónů a jejich krabiček opět převedla na morseovku, která dala tajenku.
Nápověda: Evropou se šíří zavlečený invazní druh zlého ptáčka. Zlý ptáček, který se živí výhradně peprmintovým a vaječným likérem, nemilosrdně vytlačuje ze zdejší přírody bílého kosa, kterého dokáže v ekosystému plnohodnotně nahradit.
Řada písmen obsahuje vždy jedno písmeno platné a jedno či dvě písmena odkazující na světovou stranu. Po zakreslení prvního písmene A do čtvercové sítě se přesuneme o jeden krok směrem doprava nahoru (severovýchod) a sem druhé písmeno O. Tímto způsobem nakonec zbude ve čtvercové síti čitelná tajenka.
Nápověda: Sazeč běží orienťák a má děravou kapsu.
Jednotlivé kostky je potřeba seřadit za sebe tak, aby vznikl souvislý smysluplný text. Poté se kostky vždy svou polovinou překryjí a puntíky domina kroužkují v textu na sousední kostce písmena tajenky.
Nápověda: Dáte-li si všechno dohromady, jistě to prokouknete. A klidně u toho můžete plácat páté přes deváté.
Jednotlivá slova je potřeba pospojovat čarami tak, aby vznikly gramaticky i věcně správné věty podle pohádek. Po pootočení o 90° vykreslí spojnice nápis v římských číslech.
Nápověda: Všechny cesty vedou do pohádky a občas se větví.
Zadání je potřeba rozdělit na část pevnou, kterou tvoří tabulka s písmeny a čísly a část otočnou, kterou v jedné z jejích možných poloh tvoří sedm rámečků, zvaných hadi. Touto otočnou částí je potřeba otáčet tak, aby se postupně po sobě jdoucí čísla objevila uvnitř některého z těchto hadů. Písmena, která jsou v těchto otočeních hadů a která se přitom nepoužijí pro cestu mezi čísly tvoří tajenku.
Nápověda: Nebojsa, hledaje správnou cestu, potkal klubko hadů a pěkně s ním zatočil. Když se pak dostal do slepých uliček, nezoufal si. Byl rád, že není v bryndě.
Každá otázka obsahuje celkem 4 informace. První písmena posledních dvou slov udávají dvě souřadnice ve znaku slepeckého písma. Délka prvního slova udává pořadí znaku, k němuž uvedené souřadnice patří. A konečně odpověď na otázku určuje příznak, podle něhož danou pozici použiji či nikoli. Tímto způsobem vytvořím nápis ve slepeckém písmu.
Nápověda: Zjistit, kterých osm je levých středních, zvládnete levou zadní.
Ve všech básničkách jsou zvýrazněny výrazy, které nějakým způsobem asociují jiné slovo, které složením s ostatními slovy v básničce tvoří slovo nové. Tato slova vytváří souvislou řadu, kterou je v tabulce možné vyškrtat lomenou čarou královské procházky. Po tomto vyškrtání zůstane několik nevyškrtaných písmen, jež tvoří tajenku.
Nápověda: Posloupnost posloupností posloupností prvků jedenačtyřicetiprvkové množiny předurčuje trajektorii křivočarého pohybu hmotného bodu, abstrahující rekreační chování nositele dědičného majestátu.
Všechny pravoúhlé trojúhelníky lze vepsat do jediné kružnice, která má po svém obvodu v pravidelných rozestupech 12 bodů označených písmeny nebo čísly. Tuto kružnici je potřeba vytvořit. Potom existuje jedna cesta, kterou lze všechny body pospojovat tak, že se používá buď průchod po obvodu kružnice mezi sousedními body tam, kde to naznačuje šipka, nebo průchod vnitřkem kružnice po tlustých čarách. Pokud do takovéhoto řetězce přimalujeme kružnici do každého místa, kde se kružnicí pochází, a tu pak interpretujeme jako 0 nebo O, dostaneme tajenku.
Nápověda: Pro všechny pravoúhlé trojúhelníky vepsané jedné kružnici platí, že se středy jejich přepon protínají ve středu kružnice.
Tabulka představuje osmisměrku plnou slov, ke kterým lze přiřadit barevné přívlastky. Tajenku tvoří písmena, která jsou na barevném poli, které souhlasí s barvou přívlastku slova, v němž jsou obsažena.
Nápověda: Pokud Vaše eminence používá na adresu pořadatelů pestré nadávky, jsou to jen falešná slovíčka.
Zadání představuje dvě sudoku zadané přes sebe. Jedno je zadáno čísly, jedno barvami. Jeho doplněním vznikne na místě otazníku červená šestka, kterou je potřeba interpretovat pomocí mapy z Balíčku finalisty.
Nápověda: Na Turniketu obdrží družstvo Balíček finalisty, bez něhož nelze Finále absolvovat.
K zadání šifry náleží rovněž vzorky potravin, které družstva obdržela na Turniketu. Ta je potřeba roztřídit podle charakteristické základní chuti a vybrat písmeno z příslušného chuťového centra na jazyku.
Veškerá čísla jsou součástí souvislé řady čísel 16 – 8 – 4 – 2 – 1, která se periodicky opakuje. V každé její dílčí sekvenci jsou vybrána čísla, která v součtu dávají písmeno tajenky. Taková čísla zůstávají neškrtnutá, ostatní jsou škrtnutá. Pokud se sejdou po sobě čísla se stejnou vlastností, jsou v zadání sečtena.
Ulice uvedené v zadání spolu hrají turnaj ve hře Kámen, nůžky, papír. Každá ulice hraje stále stejně. Čísla ve skóre představují počet vztyčených prstů. Ve finále skončí utkání remízou dvou ulic, na jejichž křižovatce se nachází další stanoviště.
Proužky je potřeba vystříhat a zaznamenat rozdíly mezi jednotlivými sousedními čísly. Ta jsou vždy členy buď řady prvočísel nebo rozvoje Ludolfova čísla. Je potřeba z nich poskládat mřížku takovou, aby rozdíly sousedních sloupců a řádků dávaly tyto dvě posloupnosti. V mřížce některé čáry chybí, jejich dokreslením vzniknou grafická písmena v sedmisegmentovém rastru.
Šestice čísel před dvojtečkou představuje datum, jemuž je potřeba přiřadit příslušný den v týdnu. Z jeho názvu je potřeba v každém řádku vybrat příslušné písmeno.
Všechny řetězce stejných písmen mají totožnou délku, která odpovídá délce zápisu pořadí písmene v římských číslech. Pokud tento zápis provedeme v celé délce, vznikne dlouhá řada znaků I, V a X, který je potřeba rozčlenit podle velkých písmen tak, že velké písmeno vždy označuje začátek sekvence. Tyto se přepíšou znovu na písmena.
=ORGANIZÁTORSKÁ REPORTÁŽ=
Pewnost už z mrtvých nikdo nevzkřísí. Olomoucko nám tak otevřelo bráa prst do mapy bodl na Šternberk. Tady je to pěkné. Má někdo něco lepšího? Neměl. Takže výborně. O dějišti osmých Svíček bylo rozhodnuto. Ondra je z Olomouce, bude nám dělat místní spojku. Zajistí všechnu úředničinu a ostatní budeme mít volné ruce. A do sítí se začaly chytat ryby. Obecní ryba s hřištěm v Domašově nad Bystřicí a skautská ryba s klubovnou ve Šternberku byly první.
I vydali jsme se také na trasu. Tam se začaly chytat nikoli ryby, nýbrž krávy. Kráva je v Nízkém Jeseníku všudypřítomný tvor. Z počátku jsme dumali nad tím, jak se jejich stádům vyhnout, zvlášť, když byly pastviny místy ověšeny cedulemi, hrozícími, že krávy žerou lidi a běda tomu, kdo se jim přiblíží. Nakonec jsme ale usoudili, že to v tomto prostředí není možné. Vedlejším efektem ale stihlo být zavržení jižní varianty trasy přes Domašov u Šternberka. Alespoň to budou mít lidi jako v Alpách. Pravda, tamní krávy jsou sice taky všude, ale na rozdíl od těch jesenických jsou idylické, čisté, voňavé a velebně cinkají. Ale co už, Svíčky jsou drsná hra. Když se s všudypřítomností krav seznámil krátce před hrou Kotelník, který vynechal všechny předchozí terénní průzkumy, a volal SOS, že jsou všude krávy a co s tím budeme dělat, nedařilo se mu vysvětlit, že nic, že je to v pořádku.
Á propos Domašov. Nápaditost místních při tvorbě názvů sídel nás udivovala od prvního okamžiku, co jsme se se zdejším krajem seznámili. Dumali jsme, zda se někomu podaří dorazit na start do špatného Domašova. Podařilo. Vavřín si odnesl Tučňák s tučňákem.
Z průzkumů tedy vykrystalizovala severní trasa. Na ní jsme objevili hospodu na Těšíkovském Mlýně a začali jsme se rozpomínat na Pelestrov. Taková hospoda na trase je učiněný balzám. A také pojistka proti tomu, aby nás hráči zmlátili. A tak jsme si zadali úkol. Zajistit její chod. Nebylo to úplně jednoduché. Když měla mít otevřeno, měla zavřeno, telefon neexistoval, když se nakonec podařilo detektivním pátráním dohledat provozovatele, nedařilo se s ním spojit. Ale nakonec všechno klaplo a Bakchova oáza na trase byla zajištěna.
Větší legraci jsme si pak užili se skautskou klubovnou. Tam se nám podařilo navázat styky ještě na podzim, neboť při terénním průzkumu zde bylo přítomno skautstvo. Takže cíl byl zajištěn, byť nějaakou dobu stylem „hlídač parkoviště proti našemu návrhu nic nemá“. Zbožákovy námitky, že se jedná o nejhnusnější místo ve Šternberku, jsme vyhodnotili jako nepodstatné. Podstatné bylo, že bylo. Jediná přístupová cesta sem vedla přes odstavnou kolej šternberského nádraží, na níž byly zrovna odstavené vagóny. To budou mít hráči radost, až je taky budou přelézat. Taková veselá tělocvičná aktivita před cílem.
No a konečně když jsme poprvé slezli z hor do Šternberka a ometli ze sebe lišejníky, stanuli jsme před budovou gymnázia, u které jsme usoudili, že zde byla postavena nikoli za účelem vzdělávání podhorské mládeže, nýbrž pro zajištění chodu Turniketu. Centrální rozcestí turistických tras leží přímo před budovou, takže ji půjde najít podle směrovek i bez mapy a má vynikající polohu pro příchod do města od východu. Takže dostal Ondra za úkol se s gymnáziem na Turniketu dohodnout. Bohužel dohoda skončila na tom, že jsme se dohodli, že se dohodneme. A tak jsme pak v létě byli nemile překvapeni, když jsme byli s Turniketem odesláni do haly u řeky v úplně nemožné a neplánované poloze, která nejde najít a je hned u třináctého stanoviště. Slíbená klubovna byla z pravé strany budovy, takže jsme ještě jako třešinčku na dortu dostali v den hry klíče od levé. Ale to už byla drobnost.
Nebyla to totiž jediná věc, která se nevyvedla tak, jak se čekalo. Objednané indiánky se velikostně poněkud vymkly. Byly to spíše indiány a nedostatečné přepravní kapacity způsobily, že jejich převoz do Šternberka ze všeho nejvíce připomínal převoz vajec do Prahy ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Zachraňovaly se zoufalou doobjednávkou v Olomouci, pro níž se v sobotu večer muselo speciálně jet. Žluté tictaky jako potenciální problém hlásím Zbožákovi, jenž má proviant na starosti, že nejdou sehnat, když se o to snažím pro účely květnového testování. V srpnu jsme pak pochopitelně byli konfrontováni se skutečností, že žluté tictaky nejdou sehnat. Mapu Šternberka dostáváme v jednom exempláři, s nímž zvládneme veškerou přípravu a testování. S příslibem, že včas dostaneme mapy pro všechny. Včas je čtyři dny před hrou a ještě o půlnoci na Turniketu opravujeme obsah hry tak, aby mezitím změněné mapě odpovídal.
Ale zpět k přípravám. Záměrných cílů mnoho nebylo. Chtěli jsme udělat trasu kratší, ale náročnější, k čemuž zdárně i přispěl 250m výškový rozdíl mezi startem a cílem. Splnilo se do puntíku a dost dobře to ani nemohlo být jinak. Spílání hráčů, že stejně ušli půl svatojakubské cesty, už je takový evergreen, ani jsme nečekali, že by to mohlo dopadnout jinak.
Chtěli jsme ubrat pomocné body nesené do hry a začít lidi připravovat na tvrdou budoucnost a utahování opasků, kdy podobné berličky už nebudou existovat. A chtěli jsme rozšířit možnosti, jak nabírat pomocné body úp malých kouscích ve Šternberské fázi tak, aby byla využívanější. To se povedlo více, než bychom si přáli. Tedy vlastně nepovedlo. Pomocných bodů se ve Světové fázi Bezvíčku rozdalo tak málo, že jsme nakonec celou hru pojali jako test systému, jak by to vypadalo, kdyby se nerozdávalo nic. A vypadalo by to špatně. No a Šternberská fáze sice byla i dle výsledků úplně jiná než v minulosti, avšak aniž by si toho kdokoli z hráčů vůbec všiml, takže i zde je na čem pracovat dále.
Únor a březen přinesly velká testování Svíček Jmelím a Pralinkami zvlášť, z nichž vzešel prostý závěr. Je to těžké. A tak se vyřazovalo, přemísťovalo, zjednodušovalo a v pravidlech se protahoval čas na hru vyhrazený. A to navzdory tomu, že jsme věděli, že je trasa nejen o mnoho kratší než minule, ale navíc neobsahuje žádný zdržovací prvek, jako byly druhdy šňoufely či orienťák. Čas se v pravidlech nakonec ukotvil na nebývalé cifře 22,5 hodiny, leč ani to nakonec nebylo dost. Sestava šifer byla v březnu uzavřena a čekalo nás jejich další ladění pomocí externích testů. Těch se ujali členové družstev Albert Stallone, Corn Flakes, Dršťkový havran masového kašpárka, Trosečníci, Kundratka, Bednajt a několik dalších jednotlivců. Doladili jsme to tak, jak jsme věřili, že to bude průchozí.
A pak přišel den S, kdy jsme se ze všech koutů od Liberce po Luhačovice sebrali a přijeli do Domašova nad Bystřicí. Předpověď počasí zprvu slibovala na Svíčkách nebývalé vedro jako v řiti místy možná nadívané nějakou bouřtičkou, avšak postupem času se stále zhoršovala tak, že jsme začínali mít až obavy o osud startu. Zvlášť, když nám v jeho průběhu přicházely zprávy jako že „v Praze už je boží dopuštění“, „v Hradci už je boží dopuštění“, „v Poličce už je boží dopuštění“ a tak.
Zbožákovy děti, které jsou nám rok od roku větší asistencí, jsou zvědavé na osud zvířátek, jež s maminkou ušily. My taky. Záchvaty smíchu nad popisky, které provázely první testy, se rozplývaly v testech dalších, které říkaly, že je jednička těžká. Prodělala nějaké změny, ale její jádro bylo jasné. Ani po změnách, které šifra prodělala, se ale nakonec nepovedla. Záchvaty smíchu se nad ní neděly, jak vážně ji všichni brali, a třetina osazenstva, která nebyla schopna úlohu vyřešit, uštědřila Svíčkám hned v počátku nepříjemný políček. Tím spíše, jaká jména se v této třetině objevila.
Upomínková zvířátka však již byla na světě, na domašovské louce se vyjímala jako Kristus nad Riem a my jsme se těšili na to, jak si je finalisté na Turniketu rozeberou. Plán trochu narušilo Ústřední topení, které topíra prohlásilo natolik topenářským, že si jej nestydatě přivlastnilo, aniž mělo jistotu, že ještě nebude potřeba pro hráče. Jestli se jim ti plyšoví maskoti budou takto hromadit, zbudou z nich soumaři a jako šifrovací tým je můžeme odepsat. Účel rozstřelení startovního pole splnila zvířátka na výbornou, jakkoli byla jeho cena vysoká. Nějak nám ta organizace startů drhne.
Zato řetěz dalších tří šifer je průchozí, takže v době, kdy v Domašově uklízíme ZOO, jsou nejrychlejší týmy na trase už za Hraničnými Petrovicemi. Do konce hry v tu chvíli zbývá více než 20 hodin a představa, že hru nikdo nestihne dokončit se v tu chvíli jeví naprosto nereálná. Hráči postupují zdejší syrovou otevřenou krajinou, je na ně vidět z dálky a je radost to pozorovat. Had hráčů se jen s malými zastávkami přesouvá západním směrem a v ústrety se mu začíná valit hradba černých mraků se sílícím vichrem jako předvojem. Brzy se potkají. Takřka souvislý had hráčů bude nicméně brzy zastevn jinými hady, a nebudou to ty zmije, o něž jsme tu zakopávali při terénních průzkumech.
Hadovitá šifra, ač tak původně nebyla zamýšlena, začala po testech aspirovat na jeden z vrcholů Rozjezdu. Měli jsme z toho trochu obavu. Přece jen se nám podařilo domluvit hospodu na Těšíkovském Mlýně a neradi bychom, aby pan hostinský Löffler marně čekal na slibované závodníky, kteří jeho podnik obcházejí přes alternativní stanoviště u Domašova u Šternberka. Nicméně jsme usoudili, že přeložit ji není příliš kam. A tak jsme to risknuli. Hospodu nakonec také vynechalo nehezky mnoho hráčů, náramnou zábavu jsme aalespoň zažili, sledujíce průběžně jejich jmenný seznam plný hospodských povalečů s JÁDREM v čele.
Jedinečné menu, čítající sele, kabanos, polévku a žádné podmáslí může být milou vzpomínkou na osmý ročník. Zejména podmáslí bylo zdrojem neobyčejné zábavy. Mantra „přines a uvidíš“ se v závěru hlídkování pronášela již dříve, než svými kumpány vyslaný nešťastník vyslovil svůj dotaz. A to byl původně jediným smyslem této otázky zajistit, aby nikdo s jistotou nepřišel na to, že záporných odpovědí v šifře je 26.
Hospoda byla na trase významným zlomem. Za ní už velká část závodníků vyrážela vstříc nevlídnu. Nevlídno bylo zásadní vlastností osmé svíčkové noci a mimo jiné i jeho vinou nakonec zřejmě zůstala výsledková listina prázdná. Ještě nikdy se během jednoho ročníku nevystřídalo tolik myslitelného počasí. Vracejíce se na Těšíkovský Mlýn po rozvozu Finále, potkávali jsme cestou rozličné pohybující se hromádky neštěstí obalené v igelitu. Pocit lítosti sváděl schizofrenní souboj se sadistickou radostí.
Ale tou dobou už se hra přesouvala dál. Jedinečnou krajinou větrných elektráren do Šternberka. Tam nám o půl druhé v noci zaklepalo na vrátka první družstvo. A nebyla to očekávaná Tykadla, kvůli nimž jsme jeli osazovat šternberská stanoviště v největším dešti. Byla to Seš-lost. Poté, co nám ze startu jako první vyrazili poTrati, se nám to na čele hezky a napínavě střídá.
Na Turniket postupně dorazilo 21 družstev, do Finále z nich prošlo 19. Poměrně malý počet. A první dvě finálové šifry jich nakonec většinu vyřadily. Vyřazování na chuťové šifře hraničilo s rizikem, že nebudeme schopni dostát zásadě činnosti až do rána. Naštěstí družstva stižená neschopností vyřešit jedenáctku patřila mezi dostatečně trvanlivá na to, aby pro ně tento neúspěch znamenal bezcílné bloumání cizokrajným Šternberkem za hluboké noci.
Když nám do Finále postoupila první družstva, zbývalo do konce hry 10 hodin. Poslední déšť zvolna ustával a my jsme měli pomalu hru za zvládnutou. Avšak krutě jsme se mýlili. Jedno družstvo vedle druhého nakonec vstoupilo do Finále jako prase na porážku. Přitom marně hledáme ve finálové sestavě nějaký moment, který jsme pokazili. Každá šifra někoho zdržela či zastavila, každý byl nějakou šifrou zdržen či zastaven, žádný jeden výrazný zádrhel se tu však nekonal. Nikomu ale nasvítila ta šťastná hvězda nad Hvězdnou horou tak, aby našimi nástrahami zdárně prokličkoval.
A tak se blížilo osudných 12:39 a černý scénář se jevil čím dál reálnější. NaPALM tvrdne na čtrnáctce, závěrečné přesuny Finále jsou dlouhé a čas se povážlivě krátí. Když už vyhlídky vypadaly beznadějně, u Vinného vrchu jsme potkali Vlhkou jámu. Usoudili jsme, že má ještě malou, ale reálnou šanci Svíčky dokončit, což jsme se jim snažili naznačit a přimět je k vyšší rychlosti. Asi se to nesetkalo s pochopením. Nakonec se i tato šance rozplynula. A tak po sedmi letech skončily Svíčky bez vítěze. Kdo ví. Možná stačila půlhodina navíc.
Na přichystanou svíčkovou jsme sezvali ty nejlepší, co jsme na trase měli. Byla to Vlhká jáma a Seš-lost, kteří stihli vyzvednout poslední zadání v posledních desetí minutách hry. Zbytek se rozdal mezi lidi a pro ty nejlepší sice nezbyl oficiální zápis na výsledkovku a diplom, ale užili si alespoň naše uznání.
Sklizení stanovišť proběhlo rychle a bylo ze strany pořadatelů poněkud mrzuté. Poprvé bez pocitu, že byl tento ročník zdařilejší než ten předchozí. Ale na dalším už se zase pracuje.
Sepsal Síba.