REPORTÁŽE

Název našeho týmu vychází z rafinované taktiky pustit zbrklé týmy před sebe a pak (nejlépe v cílové rovince) je setřít. Protože těsně před hrou onemocněla pojivová Alča, vyrazili jsme v téměř úplně novém složení 2 nováčci, 1 začátečník a 1 maskot odhodláni splnit alespoň první polovinu stanoveného taktického plánu.

Svoji mřížku jsme sice 32× přiložili, ale nic neviděli. Drahnou chvilku jsme se nechali zmást pokynem „až budete vědět, co s ní“, ale nakonec jsme se také nechali strhnout narůstající šmelinou na hřišti. U třetí mřížky jsme si konečně všimli smysluplného výrazu, brzy poté přišel Blýskač a pak už se stačilo trpělivě prohrabat k 15. mřížce s upřesněním sedýlka. Start jsme opouštěli ve třetině startovního pole. Trest za nesplnění taktických předsevzetí se blížil.

U druhé šifry evidentně chybělo varování, že obsah krabiček obsahuje malé části, které se dají spolknout. Zařídili jsme se podle sloganu „hra, která vás nakrmí“ a těšili se, že se podobná pozornost bude opakovat i na dalších stanovištích. Na nepoživatelném a neprakticky titěrném papírku jsme časem zaznamenali, že většina písmen je uspořádána do úhledných svislých trojic, a předpokládali, že tajenka bude sestávat z písmen vybočujících ze schématu. Navíc se ukázalo, že vzdálenost písmen je přesně 2,2cm, stejně jako šířka krabičky, což nemůže být náhoda. Nepříjemné bylo, že po slibném začátku „ZL…“ vždy vycházely nesmysly a nedařilo se ani eliminovat zlověstné „G“. Čas ubíhal a my už jsme jen s pýchou vzpomínali na moudré sežrání lentilek hned po příchodu na stanoviště, které nás jistě osvobodilo od škodlivých divergentních myšlenek. Nápověda nás utvrdila v přesvědčení, že to řešíme správně a chybí nám jen trpělivost a disciplína, takže jsme se rozhodli ohaluzit Zlatníky, protože „ZL…“ bylo přece určitě dobře, a pak si kdyžtak zavolat o řešení. Jak se později ke všeobecnému pobavení ukázalo, taky že bylo, ale takovou haluz by Demiorg naštěstí nedopustil.

Na trestném stanovišti doplňovačky se zrovna vyřádil nějaký vandal, ale orgové vše rychle dali do pořádku. Jura celkem rychle vyplnil políčka, ale co dál? Zkoušíme různě sesypávat. Na vodorovný pohyb nikdo nepomyslel, rozmístění obdélníků jsme považovali za podstatné a neměnné. Takže další telefonát, hm, to už víme, tak ještě jeden a jde se na náhradní čtyřku.

Kuřátko bylo pro nás až urážlivě jednoduché a nebýt telefonátu Alče ohledně prvních (pro jistotu) třiceti cifer pí, mohli jsme mít sbaleno i dřív než za 14 minut. Získáváme ale zajímavou zkušenost, že okamžité rozbalení karimatek a co největšího množství dalšího materiálu přináší řešitelské štěstí.

Vražedným tempem a s drobnou zacházkou jsme dorazili ke kapli. Dosazením zeměpisných názvů skončila veškerá zábavnost šifry a jen vůlí vybičovanou k maximu jsme se prokousávali sajrajtem trojčlenek. Kupodivu vyšly smysluplné věci, litujeme jen některých mezivýsledků zaznamenaných na dvě platné číslice. K přepočítání chyběla síla a tak jsme vyrazili prozkoumat několik rozličných objektů, jestli náhodou některý nechybí. Hustá mlha značně omezila dosah našich pátracích světlometů, ale v okamžiku, kdy jsme začali trudomyslnět, dorazilo spřátelených 412 jaderných hlavic a za příjemného klábosení jsme se dobrali ke správnému stanovišti. Což sice nebylo úplně košer, ale výčitkami netrpíme, protože už bylo jasné, že stejně nikoho nesetřeme.

Doplnění krajních písmenek jsme ještě docela dobře zvládli, ale zase nastaly problémy s koncovkou. Tajenka smysl nedává. Třeba se vrchol Kokeš na starých mapách jmenuje po kůlovitém Jakešovi, každopádně bytové družstvo tam nejspíš nebude a je to moc daleko. Protože pěkně přituhlo, vyrazili jsme pro zahřátí zpátky na silnici a zavolali si o pomoc. Názor na užitečnost nápověd se tímto definitivně dotvořil a pohotově jsem kapituloval. Interpretaci řešení se nám nakonec podařilo vymyslet cestou na osmičku a je s podivem, že z toho nikdo neměl radost.

Cesta na náhradní sedmičku byla mimořádně dlouhá a celá myšlenka trestných minut + trestných stanovišť dala vzpomenout na zlé učitele, kteří pětku za zapomenutý úkol ještě jistí poznámkou. Možná jsme byli jediným týmem, který nakopl mrtvou srnu z druhé strany. Řešíme otázky, po kolika hodinách má závodník právo na otupělé smysly a jestli může být pachový kužel tak tenký, že v chumlu závodníků zasáhne jenom Zuzu. Na stanovišti jsme si dopřáli příjemného opojení z vyluštěných souhvězdí následované nepříjemným vystřízlivěním po odzkoušení různých propojovátek a délek podgrafů. Slunce trpělivě vyčkávalo s východem a morálka dosáhla dna. Zato orgy jsme telefonátem zastihli v bujaré náladě. Nápověda končila slovem „hvězdy“. Zatmělo se mi před očima a zbytek už jsem nemohl pobrat a nadiktovat. Ať mi to tým odpustí. (To jsem ještě netušil, že mě v cíli čeká posměch od Prahora a Pralinek, kteří letošní použití semaforu na naší Kruté zákrůtě (ne úplně přesně) považují za obnovenou premiéru principu.) Vyrazili jsme na náhradní osmičku.

Kouzlo s karitmatkami už zřejmě vyprchalo, zkusili jsme ho tedy posílit pokládkou do největšího bahna, což se bohatě vyplatilo. Původně jsme mysleli, že souřadnice odkazují ke čtverečkům sítě a že se bude Braille lepit z nějakých dvojic, ale neškodný pokus vzít rovnou dva čtverečky vedl k rychlému řešení. Jménem svých starých kloubů děkujeme orgům za ojedinělou jednokrokovos­t šifry.

Z devítky logicky separujeme iniciály. Sotva pět metrů od nás se usazuje další tým a jazykem blízkým slohu šifry přerývá naše ospalé a jalové myšlenky. Pokus o převod z 26-kové soustavy ztroskotává na utkvělém stereotypu, že A=1. Mžourání do sluníčka mě přivádí do série inspirativních mikrospánků, do kterých mi sousední tým cpe Habsburky a jinou pakáž. Polárníkovo dilema mezi spánkem a přežitím se čím dál víc přiklání na stranu první možnosti. Naši nováčci bez obalu hovoří o nápovědě, cítím nával zodpovědnosti a jsem okamžitě vzhůru. „Už to mám!“, blafuji. Ale opravdu, máme Bílou horu, Husa, atd., Jura s Boďou jsou zpět ve hře a máme to brzy celé. Zkouším, kdy by se z počátečního B stalo C, a vida, byla to opravdu 26-ková soustava. Cestou na spočítanou kótu se mi na třetí pokus dovolala Alča a ujistila, že se v tom roce opravdu nic zásadního nestalo.

Na turniketu nás org vybízí k tipnutí šestipísmenného hesla. Po krátkém zamyšlení zkoušíme něco vybrat mezi hesly šifer a navrhujeme „SEŠLOST“. Org se nenechává zaskočit chytákem se sedmi písmeny a navrhuje něco dřív v abecedě. Vymyslet slovo o správném počtu písmen je mimo naše schopnosti, proto se raději uchylujeme k luštění bitvy. Díky naprosté otupělosti se vše daří a brzy hlásíme správné heslo.

Na hře mě opět nejvíc fascinovala změna z hněvu na orgy na hněv na sebe, která přichází po zveřejnění řešení. Určení stanoviště letícím ptákem bylo dost fuzzy a kódování boudy jako bytového družstva taky moc nenadchlo, vše ostatní musíme objektivně přičíst vlastní blbosti. Nasírací nápovědy (3, 6) si netroufám kritizovat, děláme je taky. Viděli jsme 10 pěkných šifer a nelitujeme trestů, které nás to stálo. No a nebýt toho, že orgové hru típli o 15 hodin dřív, než jsme potřebovali, tak jsme byli ve finále!

Za tým Stěrače sepsal Dejw