Zeď nářků

Reportáž týmu Hypopus

Tak jsme konečně vypotili repotr i my.

https://docs.google.com/…rpBKOGI/edit?…

Právě jsem se vrátil z hradu .

Včera jsme se vrátili z terénního testu počasí a bylo to výživné a zážitek to byl silný, už máme objednáno to samé na příští rok.

A není to v Aši …

A na veselejší notu, Síba vystavil organizátorskou reportáž na Svíčky 2017.

Přesvědčení

Richarde, příčin setrvávání týmů na turniketu je mnoho, ne jen naše „nezkušenost“. V posledním odstavci si odmýšlíš naši „nezkušenost“ na jedné jediné šifře, jenže naše „nezkušenost“ způsobila i to, že jsme jedenáct šifer vyluštili autorsky bez nápovědy a další dvě autorsky s nápovědou. Když už jsme v hypotetické rovině, tak nikde není psáno, že jsme na Halogenu museli brát nápovědu. Mohli jsme ho stejně tak vyluštit autorsky bez nápovědy v podobném čase (bez ohledu na naši „nezkušenost“) – a na setrvání týmů na turniketu by se oproti realitě nic zásadního neměnilo.

Síbo, míra našeho přesvědčení (mimochodem, „zmatené dobro“) o nalezení autorského řešení minimalistické šifry klesá s množstvím prozkoumaných slepých cest. Kdyby nás tato úvaha napadla v prvních pěti minutách, určitě nikam nepoběžíme. Když ale hodinu a půl ve sklenici nic nenacházíme, asociace se nám neustále motají kolem kříže a Polska a najednou si uvědomíme, že Rysy, u nichž je kříž, jsou nejvyšší horou Polska, tak se na konci tunelu objeví světlo.

Uznávám, že viděno takto zpětně a se znalostmi, které v průběhu hry nemáme, je to zhulené (resp. více zhulené, než se nám to jevilo při hře). Ale nevím, jak to při hře spolehlivě odfiltrovat. Kritická revize zní dobře, ale bojím se, že je to stále dost subjektivní. Pokud se ti podaří posun v objektivizaci minimální požadované míry luštění, budu jen rád.

„Prostě šifra, která se přinejhorším vyřeší sama.“ :-) Po hře, takže odhadem 20h po vypití poslední kapky vína, jsme se znalostí autorského řešení prozkoumali sklenici, která byla celou tu dobu v suchu. Nenašli jsme nic. Až poté, co jsme sklenici vymyli a vytřeli ubrouskem, nám zjevila tajenku.

Vláďa

dobře, tak vyleštili ubrouskem. Každopádně bez této operace jsme to neviděli, ačkoliv jsme skleničku zkoumali.

Jinak díky za prima hru, většina šifer (do turniketu) se nám líbila a víno bylo taky dobré. ;)

Sklenička...

…byla buď suchá dost, anebo jste skleničku vysušili potom. Obojí nejde.

sklenička

Bohužel se tak všechny skleničky nechovaly. :( My jsme to neviděli ani po dvou hodinách, a to už sklenička byla suchá dost (a prozkoumaná taky dost). Nepomohla ani nápověda a až po tom, co nám orgové řekli řešení i princip a důkladně jsme skleničku vysušili ubrouskem, se nápis objevil.

Richarde...

…všichni dostali jenom červené. Kdo měl navíc bílé, tak si ho buď mimo hru nechal za dobrovolný příspěvek nalít, nebo si ho prostě doasocioval, když ho tam potřeboval mít. To nevadí, že tam není.

Sklenky se takto chovaly všechny a chovat se tak měly. Prostě šifra, která se přinejhorším vyřeší sama. Nápis tedy bylo možné vidět i s mokrým sklem, ale chtělo to hodně bystrý zrak a hodně dobré nasvícení.

kritická revize

Na víně jsme se zasekli taky. Na rozdíl od CF nebo jiných jsme dostali pouze červené, nicméně i tak jsem byl ochoten přísahat, že v něm byla nějaká další příměs (tvrdého alkoholu). Nikdo z týmu to ale nepotvrdil, takže jsem to přisuzoval tomu, že jen nejsem zvyklý na moravské červené.

Nasadit podstavu sklenky na mapu se nám taky povedlo, ale střed stopky (což byl jediný rozumný záchytný bod) shodou okolností ukazoval +/- na místo, kde jsme šifru vyzvedli, což taky moc nepomohlo. Průnik kružnice podstavy pak protínal několik cest, z nichž ani jedna nebyla nějak významná, a blízká Orodruina byla jen zbožným přáním.

Nakonec jsme tedy vzali nápovědu, která nám sice nepomohla, ale v mezičase nám uschla sklenička a najednou byl nápis vidět (předtím, byť s prázdnou skleničkou a při zevrubném zkoumání, nebyl). Nevím, jestli se takto chovaly všechny sklenky, ale vzhledem k vedru bych řekl, že šifra se do určitého času musela „vyřešit sama“. Zajímalo by mne, jaká byla úvaha orgů. Počítali, že sklenku vysušíme? Nebo, že samovolně vyschne? Nebo měl být nápis viditelný i na mokrém sklu?

Počítám, že každý zkušený tým by už měl mít dost soudnosti (zkušenosti) na to, aby poznal, kdy má řešení, nebo je na cestě, a kdy je mimo. U nezkušeného se dá omluvit, když nechtěně haluzí, protože třeba orgům prostě nevěří, že by si šifru neotestovali. U zkušeného se to omluvit nedá.

Pamatuji si, že před léty a na jiných hrách, končily mezi prvními týmy, které otevřeně přiznávaly haluzení (tajenka má 11 znaků – co na to v okolí pasuje, bude to grafická, takže číslo kóty – která je nejpravděpodob­nější? atd) a nebylo to ani proti pravidlům hru, resp. hry to explicitně nezakazovaly.

Vývoj pravidel Svíček během let na druhou stranu ukazuje, že orgové Svíček si byli tohoto trendu vědomi, a snaží se ať už šiframi, nebo explicitní citací v pravidlech, dát najevo, že tento postup je proti duchu jejich hry. Toho by si zkušený tým měl být také vědom a snažit se to respektovat.

Co je také zajímavé, že „nezkušenost“ CF způsobila, že zastavila na turniketu pár týmů, které by jinak mohly odejít, kdyby CF měli soudnost, o dost dříve a mohli si třeba užít více šifer ze druhé části.

Kritická revize

:-) Síbo, já ti úplně rozumím, ale pro tebe, jako pro osobu, která o šifře ví vše podstatné, to vypadá strašně jednoduše, ale úvahy týmu na místě jsou komplikovaný komplexní proces. V reportáži se to shrne v jedné větě, ale na místě mají hráči v hlavě řadu úvah, spoustu z nich vysloví, některé z nich jsou tak mimo, že některé hráčům připadnou jako docela možné. Všechno se kriticky reviduje, ale hlavně zkušenosti s šiframi, které neměly úplně hezké řešení, u hráčů navodily určitou míru podezření, že se prostě divné šifry s divným řešením tu a tam objevují. No a pak mohou nabýt dojmu, že jejich ne zrovna krásné, ale ucházející řešení je autorské.

Co si z toho vezmete, nechám na vás. Můžete ale také zavést pravidlo, že řešení šifry není pouhá asociace nebo řetězec asociací. A můžete provést test všech šifer ze Svíček, jestli by prošly tímto pravidlem.

A tak dále

Pokud je tým přesvědčen o tom, že má správné řešení, tak se nemůže provinit proti etice. To jo. Já jenom trochu nevěřícně zírám, co někomu dokáže k tomuto přesvědčení stačit, a trochu mne to děsí.

Co si z toho odneseme my, nevím. Možná zkusíme do pravidel nějak zformulovat minimální požadovanou míru luštění. Třeba jako povinnost věnovat po odhalení předpokládaného výsledku minutu úvaze, jestli by náhodou nějaká titěrná změna v souslednosti dosavadních úvah nedokázala při zachování principu vyplodit v podstatě jakýkoli výsledek, což je tak zhruba to, o čem je tady řeč.

Co tu máme? Červený víno. Co s tím? Orgové mají taky. Bílý. Ale to sme nedostali. Ale to nevadí, zahrneme si ho tam taky. Červený víno a bílý víno, to je jasná polská vlajka, co by to mohlo bejt jinýho?. Co s tím? Nevím. Co je to za víno? Myslím, že modrej portugal, ale jistej si tím nejsem. To nevadí. Takže to vlastně nemá bejt červená, ale modrá. Super, to se nám to hezky asociuje. Co s tím bílým? No já nevím, ale bílýmu vínu se bílý jenom říká, vono je ve skutečnosti žlutý. Bingo! Modrý a žlutý víno, to je jasná ukrajinská vlajka. A na co to je? Nevím, kolik toho vína je? Těžko říct, ta sklínka nemá rysku, nedali by nám sklínky s ryskou, kdyby chtěli, abychom věděli, kolik toho vína je? Nedali, sou to svině. Tak to bude dvojka, protože to se tak říká. Ale ty orgovský sou menší. Tak to budou decovky, to je jasný. Tak to sou celkem čtyři deci. To je ale takový číslo k ničemu. No a není ta naše sklínka nakonec větší? To by mohla, to by mohla být trojdecka. Tak to je dohromady půl litru. Já mám nápad! Víno je těžký zhruba jako voda, takže půl litru je taky půl kila. A k čemu to? No kilo je vlastně kilogram. A z něho půlka. První půlku škrtneme, zbyde gram. Geniální! No a protože už máme ukrajinskou vlajku, tak ukrajinsky gram je hram. A taky máme vlajku polskou a v polštině se h čte jako ch. Takže je to vlastně chrám. Takže jdeme ke kostelu, super, Prahory eště sedí. A nemoh by náhodou bejt nějakej ten krok jinak? Teď není čas zabývat se tím, kdo je kdo, rozkaz zní jasně: Lojzo, zaběhni se tam podívat, my si zatím dáme eště nalejt.

Ivo má pravdu, na každou šifru se dá napasovat nějaká haluz a někam odejít. Trochu kritické revize výsledku by to chtělo.