|
…to ale asi není otázka viny nějakého skládače. To tak prostě
obecně je, že kdo má tým, ve kterém jsou lidé různorodí co do věku,
pohlaví, vzdělání, profese, koníčků, atd., tak se mu povede spíše lépe
než v týmu, kde jsou všichni úžasní, ale stejní. To není věc toho, že
když se to nepodaří, tak vinen je šikovatel, ale práce s nějakou reálnou
pravděpodobností.
Připomenu tedy jen, že se bavíme o reálně neexistujícím problému,
který plyne z Yetiho nápadu, že by na šifrovačce mohlo být zakázáno
i obecné vyhledávání informací. A které šifry by v takové
hypotetické situaci nešly vyřešit.
Mimochodem i to Yetiho vzpomínání na to, jak dřív bylo líp, si
pamatuju trochu jinak. Moje šifrovací historie je sice stará teprve 23 let,
ale i v těch nejdávnějších dobách, kdy vrcholem techniky byl hloupý
telefon, který možná ani neměli všichni v týmu, vyhledávání informací
existovalo. Sloužila k tomu instituce „přítel na telefonu s přístupem
k domácímu internetu“ a skoro vždycky jsme ho měli.
No a teď k těm číslům. Přestavme si hypotetickou znalost či
dovednost, kterou v dostatečné kvalitě nedisponuje polovina populace a
která bude potřebná pro vyluštění nějaké šifry. (Konkrétně o šifře
ÚDAJ nemám po provedení experimentálního prověření nejmenší důvod si
to myslet.) Tak i ve chvíli, kdy by týmy vznikaly náhodným losováním
z populace, vznikne neznalostí diskvalifikovaný pětičlenný tým
s pravděpodobností zhruba 3 %. (Za současného hypotetického znemožnění
vyhledávání, samozřejmě.) Na Svíčkách by tak takový tým byl
s největší pravděpodobností jeden. Ocitnout se uvnitř něj by byla dost
velká dávka smůly. Šikovatele – sabotéra k tomu netřeba.
|