Výsledky

Aplikovaný voy-a-ger 4 body
Dopijem a pudem… 3 body
Freezy Bee 2 body
Katastrof technik 2 body
NaPalM 2 body
Osmá kejkle kouzelníka žita 2 body
Přizdisráči 1 bod

Memoriál Libuše Šafránkové pro chytré:

Aplikovaný voy-a-ger 2 body

Krajíčkův memoriál:

Aplikovaný voy-a-ger 1 bod
Dopijem a pudem… 1 bod
Přizdisráči 1 bod

V Kutné Hoře se nám podařilo mimoděk vyřešit problém, o němž jsme tehdy ještě neměli tušení, že vůbec existuje. Měli jsme tam místní známosti a místní známosti nám zajistily zázemí, které jim říkalo „pane“. Šlo to jako po másle.

Když jsme se z Kutné Hory vrátili, začalo to jít jako po šmirglu opruzenou řití. Usoudili jsme, že už jsme se Svíčkami dlouho nebyli na Moravě, tak jsme si plánovali, že si vybereme lokalitu a tam si zázemí domluvíme bez ohledu na místní známosti. Jenže to nešlo. Ať jsme se vrtli kamkoli, odpovědí nám bylo zamítavé stanovisko stran možnosti, že by snad bylo možné nás jakožto cizí osoby vpustit do jakýchkoli vnitřních prostor. Prý bychom jim tam zavlekli choleru, neštovice, ebolu, beďary a nadměrnou kučeravost vlny. Asi problém toho, že všeliké školy, dětské domy a podobné říkají „pane“ někomu jinému.

V průběhu podzimu se tak plánování lokality proměnilo v zoufalé hledání toho, kde někdo někoho zná, kdo má vazby na něco, kde by se dalo vegetovat a není to organizace zřizovaná čímkoli veřejným. Našly se Semily, uf, alespoň něco. Morava to teda úplně není.

Okolo Dušiček jsme se tedy konečně dobrali terénního průzkumu. Moc se nám tam líbí. Kopce jsou tam jako kráva, hnůj teče přes cestu, pramen potoka je v hustém porostu kopřiv, přes rozvodněnou Vošmendu nevede most a musí se brodit, na hřbitově jsou tisíce mrtvých, což je na Dušičky obzvlášť působivé, na Jizeře je koupací molo a pro nafocené chytré cedule od jeskyňářů určitě najdeme nějaké zábavné využití.

Dalších sedm měsíců je zastřeno mlhou moribundusového inferna a neradno se o nich hlouběji rozepisovat. Činnosti bylo povícero, ale mohli by si to přečíst bdělí spoluobčané, kteří vědí, co je jejich občanská povinnost. Činnosti nabývaly různých podob, tak jen několik dojmů. Občas si člověk připadal jako uprostřed přestřelky v saloonu, občas jako účastník táborové bojovky spojené s kradením vlajky, občas jako kapitulant v rámci akce Asanace a takřka neustále si připadal jako u debilů na dvorku. A tak čas doplynul až někam ke konci května.

Stav na konci jara byl následovný: Šifry byly vymyšlené, jakkoli to šlo ztuha. Když se okolo člověka nic neděje, schází mu inspirace. Ještěže nám zbyly dvě šifry z Kutné Hory. Třetí ne, ta pracovala s lomem, jenž se ukázal nebýt do Semil snadno přenosný. Testování proběhlo. Ale ne tak, jak jsme byli zvyklí. V moribundusovém režimu se nám mnohé tradiční testery do testování vůbec nepodařilo zapojit. Železniční výluky vzniklé během příprav učinily z místa konání, jež bylo samo o sobě na hraně, úplný bizár. Ale co už s tím v tuhle chvíli? Hnůj z trasy zmizel. Nápovědy jsou vymyšlené, z jejich podoby plyne i potřeba dodatečných stanovišť a jejich polohy. Jdeme na to, abychom je prozkoumali. Základní trasa se musí trochu změnit. Zjišťujeme totiž, že jedna z vytipovaných louček, na nichž má být stanoviště, je loučkou táborovou. A to se o prázdninách nehodí. Opouštíme tedy loučku a jako náhradu zapojujeme do trasy Skalku. Na Bezvíček nikdo ani nesáhl. Ale to je normální. Bezvíček se dělá jako poslední.

A o slovo se hlásí Ústřední topení. Ústřední topení se do příprav zapojovalo málo, představu o hře jako celku nemá a občasná eliminace jedinců, kteří vědí, nebrání tomu, aby se družstvo jako celek zapojilo jako testovací tým. A ne ledajaký. Testovací tým naživo a v terénu. Stran termínu dostávám ultimátum, takže zamačkávám slzu a obětovávám svou účast na Kruté (zá)krůtě. Alespoň si můžeme se Zvířátky zvlášť dopisovat, na kterém je kdo stanovišti.

Jenže Ústřední topení se ukázalo být úplně neschopným testovacím týmem. Namísto toho, aby se nad šiframi trápilo a předvádělo zoufalství a zmar, se nad nimi baví a vesměs předvádí přímočarou a rychlou cestu k výsledku. Namísto toho, aby koukali do výsledku a zarytě mu nerozuměli, zpravidla o něm nemají pochybnosti. Namísto toho, aby zoufale dumali, kudy se na další stanoviště dostat, valí podle azimutu jako střela. A tak po jejich testování dojdeme k přesvědčení, že konečně jednou máme celkem průchozí hru, jak jsme si to vlastně plánovali. Není nad přímý důkaz. Vlastně se jako největší problém jeví, že na startu všichni schroustali chleba s cukrem, aniž by si toho kdokoli z nich všimnul. A ještě je to jako bonus navíc celé krátké.

A tak kromě drobností upravujeme to, kde nebyl průchod hladký, spíše polohrubý. Z poslední šifry hry, jejíž jádro se točilo okolo záměny cukru a soli, děláme bezvíčkovou úlohu Krajíčkův memoriál, aby nezablokovala lineární Finále. Čtyřkovou šifru odsouváme od rozhledny k hospodě v Nouzově, s níž mezitím Zbožák domluví nezávaznou družbu. Byla to první šifra ve hře, na níž se namazaný stroj Ústředního topení zadrhl, a zdálo se, že hlavním zádrhelem je množství falešných stop na stanovišti samotném. Přímo během testu se vymyslí, že na stanovišti u rozhledny, která není rozhledna, by mohla být šifra, která není šifra. Druhý krok morseovkového kolotoče se přepracuje tak, aby lépe naváděl na kolotoč. Z původního druhého kroku se utvoří samostatná šifra, která na konci hry nahradí Krajíčkův memoriál. A zásadním způsobem se zjednoduší šifra se šalinami, u níž jsme si potvrdili názor, že je to nejspíš nejtěžší šifra hry. Tak pak už nebyla.

Léto pak přineslo ještě několik dalších věcí. Ukázalo se, že Svíčky začínají trpět personálním nedostatkem. A ne, nemyslím na straně hráčů. Aby se tam nás pár největších nadšenců nebálo, museli jsme žhavit telefon a přemluvit alespoň pár lidí navíc, abychom organizaci v pohodě zvládli. Naštěstí se to ukázalo dostatečně včas, aby se tomu přizpůsobil personálně nenáročný Bezvíček. Výběr šifer, které prošly v poslední fázi nějakou větší změnou, jsme nechali ještě otestovat Bobem v Hodoníně. Obecný dojem potvrdil to, co jsme si mysleli po předchozím testu. Jen nás trochu rozhodilo, že v každé z nich ještě dokázal najít nějakou věcnou chybu. Ale výběr byl učiněn dobře. Jinde nebyly. Do pravidel jsme přidali vysvětlivku toho, co znamená porce zadání. To sice platí již dlouhé roky, ale lidi si zjevně nezvykli.

A aby bylo o zábavu postaráno, ve fázi, kdy se už řeší logistika, tisky, prošívání fidorek, vaření svíčkové a vůbec jdeme do finále, se ozvali semilští skauti, že se spletli a že u nich nemůžeme být, protože se tam maluje. To abychom se v posledních dnech před hrou nenudili. Nakonec jen budeme trochu na staveništi.

No a pak čas dokvačil k samotné hře. Byla vlastně nesmírně pohodová. V žádné šifře se už žádná další chyba neobjevila. Nic se nám nikde neztratilo a nikde se neřešil žádný konflikt s mudly. Částečně proto, že ve svíčkovém počasí se jich moc krajinou nepotulovalo, částečně proto, že semilští mudlové vykazovali neobyčejnou míru srdečnosti. Domluvená hospoda sice na část noci zavřela, ale ráno otevřela nanovo. Krakonoš, který vařil mlhu na horách, a vodník Kebule, který ji vařil v údolích, soutěžili ve vytváření nočních světelných efektů. Akorát teda plánovaný kopřivový háj u pramene smetla povodeň. Bezvíček se podařilo udělat různorodý, takový, že se nad ním hráči bavili a věnovali se všemu, aniž by to paralyzovalo nás, organizátory. Hráči brali nápovědy, když je potřebovali, a nenašel se nikdo, kdo v posledních hodinách hry volá co čtvrt hodiny, aby krátce před koncem hry doběhl na Turniket s triliónem utracených bodů a slovy: „Tady nás máte a pojďte se nám věnovat.“

Jinak bylo samozřejmě všechno jinak a mnohé špatně. Svíčky, které skončí bez vítěze, jsou vždycky špatně. Cukru místo soli si nešlo nevšimnout. I pokud měl někdo po covidu ztracenou chuť, sluch mu zajisté sloužil dobře. Naděje, že by do tmy mohli všichni dojít na Apendix, abychom mohli ještě v sobotu posbírat všechna stanoviště, která se zavážela z oblasti Bozkova a Jesenného, se ukázala jako nereálná. Rychlost hráčů byla příliš malá. Ale od Vošmendy se kanóny odnést podařilo. Soumračná hlídka u Pavlova kříže, která netrpělivě vyhlížela týmy, aby místo nich nacházela jednotlivce, kteří se nořili každý z jiného směru krajiny, začala dávat tušit, že se v údolí děje něco, co nemá. První tým v hospodě o tři hodiny později oproti projekcím nás zamrzel kvůli té hospodě, ale v zásadě jsme pořád viděli, že časový rozvrh je stále velkorysý. No a úpravy čtyřkové a kolotočové šifry se ukázaly jako nedostatečné. Takže se ze vstupu do Finále stala jedna velká přehlídka marnosti. A to je tak nějak všechno. K vítězi v cíli nám chyběla odhadem necelá hodinka času. Ale na to se historie neptá. Prostě chyběla. Ještě v okamžiku, kdy ROFLCOPTER! procházel do Finále, to na tento scénář rozhodně nevypadalo.

No a pro vás, kdo jste dočetli až sem, tak ještě za odměnu několik seznamů pro kontrolu věcné správností:

Bohaté je v balíku a za vodou, informované je v obraze, lajdácké je za školou, mladé je pod zákonem, mrtvé je pod drnem a v pánu, neúspěšné je pod čarou, opilé je pod parou, opotřebované je za zenitem, stresované je pod tlakem, úspěšné je nad čarou, utiskované je pod pantoflem, vysmáté je pohodě a nad věcí, zadané je pod čepcem a v chomoutu, zavřené je za katrem a pod zámkem a zkrachovalé je v prdeli, v háji, v hajzlu a v rejži.

Křoví Pavlu Křížovi tvořili Mikoláš Aleš, Antonín Běla, Stanislav Bernard, Jan Blahoslav, Arnošt Blažej, Marek Daniel, Ivan David, Michal David, František Filip, Vojtěch Filip, Miroslav Hanuš, Václav Havel, Victor Hugo, Jindřich Jindřich, Jan Kašpar, Václav Klement, Josef Lada, Josef Linda, Bedřich Ludvík, Miloslav Ludvík, Jan Marek, Štefan Margita, Martin Michal, Miroslav Patrik, Ota Pavel, Pavel Pavel, Oskar Petr, Daniel Prokop, Michal Prokop, Martin Roman, Stanislav Rudolf, Zdeněk Řehoř, Karel Sabina, Miroslav Štěpán, Petr Václav, Ivo Viktor, Adam Vojtěch, Miroslav Zikmund a Petr Zikmund.

Nebinární páry holčičků a chlapeček tvořili beranice + ovčák, fén + psina, slepec + Kohútka, Bach+ kaňka, Landa + jelenice, mat + otka, dědina + Babica, Husák + housenka, kačer + Čertovka, Žid + stolička, víla + maják, kravál + Býkovka.

Na správné stanoviště vedlo těchto 14 pomocníků: asistent Žížala, brouk Pytlík, divoch Pátek, foxteriér Filuta, hobit Křepelka, kapitán Hastings, komisař Ledvina, pilot Rampa, podučitel Očičko, rádce Atakdále, tajemník Repelent, tupoun Stoupa, udavačka sojka a závozník Rákosník.

Rozkazy zněly: poklop!, trus!, projev!, mlž!, tlač!, tři!, osol!, drť!, řiť!, brusli!, meč!, humři!, jez!, spoj!, lež!, prodej!, přestup!, bratři!, řež!, lep! a podraz!

Návod na usazení na kolotoč zprostředkovaly výrazy: akát bílý, blýskání, cílovník, daleká, erb Jičína, filipika, grónský státník, hrách, chléb nám bere, ibišek, jasmín kvete, krákorává, lupínek, my máváme, národ sobě, ó náš pes, papírník, kvílí, rarach, sabat černý, tůňka, uč, výuční list, vagón, Xénie, ý se hledá a známý vojín.

Sepsal Síba.