Výsledky a statistiky

Když se hra teprve chystá a venku sněží, je nejvyšší čas začít psát reportáž. Svíčky v Turnově byly úkrok stranou a věděli jsme to dopředu. Když už se z nich nějak nedopsala ta reportáž, tak jen stručná rekapitulace. Hru, která se alespoň z části půjde skutečně bez mapy, jsme si chtěli zkusit už delší dobu. Jenže od záměru k realizaci dokáže být svinsky daleko. Prostě když se nepůjde podle mapy, tak podle čeho? Jak se ukázalo, výrazně snáze se taková věc dá udělat, pokud máme herní prostor plný značených cest, s velku hustotou objektů, no a když se k tomu ještě přidá úsek, k němuž bude k dispozici orienťácká mapa, je na originální šifrárnu zaděláno.

Takže když jsme po Svíčkách v Letovicích seznali, že příště raději nebudeme dělat žádné experimenty, skutečnost, že Vory prosadil konání v doposud latentně odpočívajícím Turnově, poslala toto předsevzetí rychle do věčných lovišť. Protože jestli je nějaké místo, kde takový pokus dává smysl, je to prostředí skalních měst. A v roce 2015 se tak opět udělala hra plná experimentů. Jenom tentokrát zafungovaly vesměs podle předpokladů ke spokojenosti naší i hráčů.

Jenže bylo jasné, že mimo Turnov se toto nepodaří zopakovat. Hru ve skalách nejde udělat tam, kde skály nejsou. Kde nejsou skály, které nesmírně zhušťují prostor, nejde udělat stanoviště v pětiminutových rozestupech. Kde nejde udělat stanoviště v pětiminutových rozestupech, nemůže jich být dost dobře v Rozjezdu čtrnáct. Kde jich nemůže být čtrnáct, není dobré rozdávat nápovědy ve výprodeji. Kde nejde jednoduše posílat hráče krajinou bez mapy, budou muset postupovat s mapou. Takže jsme zase hezky zpátky při zdi.

Velké Meziříčí jako dějiště Svíček mezi pořadateli rezonovalo už nějaké to léto, takže bylo jen otázkou času, kdy na něj dojde řada. Město je to krásné a okolí taky. Jen tak trochu obyčejné. Pole, louky, lesy, rybníky, malé vesničky, pěkná panoramata. A z nich plynuly Svíčky, které budou taky tak trochu obyčejné. Takže bez experimentálních prvků, pěkně lineárně, nápovědy standardně s jednotnou výslednou cenou za přeskočení stanoviště, a to tak, aby obsah nápovědy byl co možná nejlepší, celkový herní rozsah vcelku normální, jako bonus relativně krátká trasa. Prostě úplně obyčejná šifrovačka.

A přesně tak jsme si to malovali, aby nás nakonec reálná příprava hry svedla zpět na šikmou plochu pokusů na lidech. Protože, jak už modří vědí, organizátoři jsou v podstatě svině.

A tak nakonec vznikl experimentální start v podobě nesmyslné startovní hry, jejímž jediným výstupem mělo být zjištění, že mezi hráči se nalézá falešný tým. Co bude tento neotestovatelný prvek dělat se hrou, bylo záhadou a záhady my máme rádi. Jako daň za svinskost bylo naopak jasné, co to bude dělat s námi. Tedy proces šedivění v hrůze, že se naše personální nároky na obsazení startu sesypou na rýmičkách a podobných apokalypsách.

No a teď jsou 13. Svíčky minulostí. Ze startovní hry jsme šedivěli hned dvakrát. Když bylo 5 dní před hrou všechno vymyšleno a zbývaly pouze finální výroby , a pokud by zbyl čas, tak ještě poslední zevrubná kontrola správnosti všeho připraveného, zaslali jsme hráčům poslední výzvu, aby si opravili kokotiny v registračním formuláři. Věděli jsme, že se to hned na dvou místech hry bude hodit. Jenže není radno dráždit hada bosou nohou, že ano? A tak poslední výzva způsobila pravý opak, kdy reakcí dvou hráčů bylo, že vymysleli takovou kokotinu, která úplně rozbila hru. Kdo ví? Možná, kdybychom ten zbylý čas pro kontrolu správnosti měli, mohli jsme třeba najít toho šotka, který nám pokazil Upřesnítko u svatého Jana. Třeba ne. Každopádně jsme ho neměli, protože jsme těsně před hrou museli místo smysluplných věcí mj. uskutečnit krizovou poradu, která musela stanovit, jak si s touto skutečností poradit. Takže pokud nevíte, komu za to, že jsme ten čas neměli, poděkovat, tak Enigmafii.

Rýmičky a apokalypsy pochopitelně přišly taky. Takže dva dny před hrou jsme už byli smířeni s tím, že některých rolí v družstvu Absolutní diference se zhostí nějaká hráčům známá tvář, což dá startovní hře úplně jinou, výrazně horší kvalitu. Těsně před hrou nastal zlom a Absolutní diference tak nakonec plnila roli tak, jak původně měla. Teda vlastně neplnila. Ona ji plnila mnohem lépe, než jsme doufali. Nejen, že dokázali vodit za nos hráče. Oni dokázali vodit za nos i nás. Například Stanislav Želka se přišel normálně zaregistrovat ke stolečku jako Absolutní diference, načež následoval zábavný dialog, kdy se ho Zbožák snažil přesvědčit o tom, že Absolutní diference teda fakt není. Takže, aby to nezapadlo: Absolutní diference od nás dostala hrubé pokyny toho, co musí a nesmí s tím, že v závěru mají zapojit vlastní fantazii. A tu zapojili bravurně. Takže pokud jste se nad Absolutní diferencí bavili podobně dobře jako my, vězte, že je ta senzační groteska, kterou své působení na Svíčkách zakončili, bylo od A do Z jejich vlastní dílo. My jako organizátoři v tom nemáme prsty.

Aktivitu samotnou někdo vtipně komentoval jako možnost beztrestně koukat holkám na prsa.

No a protože jsme tak sondovali terén a zjišťovali jeho neobyčejné možnosti stran tajenek, rozhodli jsme se jako leitmotiv ročníku použít tajemné mlhavé tajenky, které jsou sranda samy o sobě. Pro nás určitě. Tak budeme doufat, že pro hráče taky.

A abychom nezapomněli, taky jsme tentokrát povolili jakékoli mapy. To aby bylo jasné, že pokud to tak někdy není, je to vždy z důvodu herního obsahu, nikoli z nějakého plezíru. Když herní obsah v konfliktu s jinými mapami v míře hodné zřetele není, dáme hráčům volné pole působnosti.

A pak jsme taky v průběhu testování a dodatečných úprav zvažovali, zda toto nakonec nevezmeme zpět. Nevzali. Jestli to byla, nebo nebyla chyba, nám vlastně doposud není jasné.

No a když je tedy před hrou, zavěštíme si, jak by tedy měla vypadat. Brno a Praha budou jako vždy hlavní zdroje soutěžících. Obě města budou tentokrát spojena s místem startu v Kozlově přímým spojem, takže nikomu neujede přípoj a hra odstartuje skoro tak, jak má. Na Brňáky budeme zlí, protože nebudeme chtít nechat Pražáky čekat, až se jim bude chtít přijet. Takže je nenecháme přijet až rychlíkem, aby nám pro půlhodinu navíc doma za pecí zdržovali hru. Takže víme, že budeme muset v době, kdy bychom se potřebovali věnovat něčemu jinému, vynakládat úsilí k tomu, abychom dali najevo, že těch deset minut navíc fakt čekat nehodláme. Určitě k tomu dojde až ve čtvrtek či pátek před hrou, kdy o to někdo bude škemrat. Ale my jsme svině. Stejně sice víme, že pokud někdo přijede až rychlíkem, start nejspíš stihne, ale nechat lidi se na to spoléhat nechceme, když je to na úkor ostatních. To zdržení je zbytečné.

Jak už to tak na Svíčkách bývá, ušlechtilému plánu vstoupila do cesty železniční výluka, která zrušila zastavování osobáku v Brně na hlavním nádraží. Poté, co proběhlo sčítání lidu, kterému by to mohlo způsobit problém, jsme zachovali původní plán. Podstatné pro nás je, aby včas přijela všechna družstva. Na jednotlivcích nesejde.

A ani jednomu hráči se nepovede přijet do Valašského Meziříčí. Taky úspěch.

Zadání první šifry dáme hráčům ještě před hrou. To aby se naučili pravidla startovní hry dříve, než tato začne. Takže je jasné, že hra odstartuje jenom skoro tak, jak má, protože před samotným startem se zajisté najde řada vykuků, kteří, aniž by věděli, co je čeká, budou zkoušet nechat si povolit nějaké obechcávací postupy v režimu koza a vlk. Takže než to všechno odpálkujeme do patřičných mezí, stihnou přijít i neposluchové, kteří od Brna přijedou tím rychlíkem.

Děti budou rozdávat chléb se solí se stejně neutrálním výrazem jako vždycky. Tajuplnou svačinku v podobě řízku si většina hráčů uloží s posvátnou úctou do batohu místo toho, aby ji snědli. Počkají si, až bude více jetá.

Neutrální výraz asi ještě budeme muset u dětí potrénovat.

A pak začne to, na co jsme nejvíc zvědaví. Startovní hra. Ta je celá postavená tak, aby samovolně dokonvergovala do žádoucího stavu. Tedy do stavu,, kdy startovním prostorem prochází pouze našich sedm agentů s neustálým dotíráním, že se jim stále nelíbí jejich jméno a ať jim ho někdo vymění. Jak dlouho to ale hře bude trvat? Budeme optimističtí a řekneme, že v tomto stavu se bude nacházet do hodiny. Hráči se budou chovat různě. Ale takových, kteří hned zkraje usoudí, že účastnit se aktivně hry (zvlášť když totéž dělají jiní v jejich družstvu) bez jasného cíle, je k ničemu, bude dost. Dost na to, aby výrazně redukovali počet hrajících, což pospěje ke stavu, kdy se budou členové fiktivního družstva stále více nápadní. A po hře se pak dočkáme smršti dotazů. Jak jsme to měli řešit, když jsme byli jen dva? Jak jsme to měli řešit, když jsme během první půlhodiny na nikoho z fiktivního družstva nenarazili? Jak jsme to měli řešit, když jsme neměli ty internety, abychom si zkontrolovali skutečné hráče? A pro nás to bude zkouška trpělivosti z toho, jak dlouho vydržíme na dotazy neodpovídat, neboť si budou odpovídat navzájem samy.

Vedle. Dotazy se nedějí. Vlastně se po hře neděje celkem nic. Když se hra povede, neděje se po ní nic. A tím pádem nejsou dějiny. To pak člověk neví, zda to nakonec nebylo v Letovicích lepší.

A pak se hráči stejně nakonec vydají na trasu, byť pro ty největší nešťastníky už tady budou padat nápovědy. A přijde série „vzpomeňte si“. Řez řízkem a sůl na chlebu. Většina hráčů bude touto sérií procházet hladce, ale i zde začnou někteří zadrhávat. Jednak to budou ti, kteří se budou snažit trojobal na řízku idealizovat příliš a jednak ti, kteří budou mít problém hledat čtvrté stanoviště tak daleko od třetího. A tak se nám bude startovní pole zdárně trhat.

Ono to upřímně řečeno nijak moc daleko nebylo. To spíš jen ta mapa měla tak velké měřítko a předchozí přesuny byly tak krátké. Někdo se nad tím evidentně zdržel, ale zásadní to snad nebylo.

Počasí u Pávku pořadím příliš nezamíchá. To spíše počasí skutečné. Ale to už je opravdu mimo naše možnosti. Tak schválně. Bouřtičky a mrazejčky. Tohle si věštit snad ani netroufáme. Ale jen si zrekapitulujeme počasí předchozích dvanácti ročníků: 1. (Polička) normální letní den a noc s krátkým deštíčkem, 2. (Polička) skoro mráz, 3. (Chotěboř) průtrž a následující skoro mráz, 4. (Jičín) infraktové vedro, 5. (Nové Město na Moravě) skoro mráz, 6. (Šumperk) normální letní den a noc, následující po několikadenním chcanci, který z veškeré krajiny udělal rýžové pole, 7. (Havlíčkův Brod) skoro mráz, 8. (Šternberk) veškeré meteorologické extrémy vyjma hurikánu, námrazy, tornáda, sněhové a písečné bouře během několika málo hodin, 9. (Bystřice nad Pernštejnem) osvěžující půldenní bouřtička, 10. (Jičín) průtrž, 11. (Letovice) průtrž, 12. (Turnov) infarktové vedro. I když jsme svině, některé věci fakt neděláme schválně. A byly bychom namouduši raději, kdyby hlavním protivníkem našich hráčů byly naše šifry a počasí nedělalo všechnu práci za nás. Tak schválně: 13. (Velké Meziříčí) slunečný den s příjemně profukujícím větříkem, v podvečer krátký osvěžující půlhodinový deštík, aby lidi nezapomněli, a vlahá noc, kdy se nad ránem do té mikiny i trochu zachumláte. Maličko. Šlo by to? Prosím. Alespoň jednou.

Tak nic. 13. (Velké Meziříčí) infarktové vedro. Ale jak jsem pochopil, pro spoustu lidí je počasí vybízející k návštěvě jeskyně, katakomb či vinného sklepa ideálním pro absolvování šifrovačky.

Jaro 2016 přineslo zdárný provoz šifrovacího portálu sifrovacky.cz. Nová náplň obsahuje celou řadu mých slov a myšlenek, aniž bych se na jeho vzniku jakkoli podílel. V naprosté většině správně pochopených, chvála bohu (a autorům zvláště). Také je plný rozličného mentorování, jak má co správně vypadat a jinak je to špatně. A protože jsem anarchista, nic mi neudělá větší radost, než možnost roznést na kopytech obecné pravdy zde uvedené. Takže: Nasrat a rozmazat! Punk is not dead! Obtížnostní vrchol na Svíčkách přichází a má přicházet brzo po startu. Protože obtížnostní křivku tvoříme samostatně pro Rozjezd a samostaně pro Finále. Protože předložit po krátkém zahřívání nejtěžší šifry družstvům všech doletů považujeme za správné. Protože to považujeme za dobrou cestu, jak těmto družstvům zvýšit dolet. A s obecnými pravdami se běžte vycpat! Vrchol bude tady. Na Ambrožném. Vrchol celého šifrovacího prostoru a vrchol trasy bude i vrcholem obtížnosti obsahu.

Je tam skříňka s kořalkou. Když zbudou síly, budeme ji doplňovat. Tak se snažte, přicházejí šachy. Šachy jsou šifrou pro dobře poskládané družstvo. Dobře poskládané družstvo je pestře poskládané družstvo. Ono to tak platí obecně, ale tady obzvlášť. Nejlépe se bude dařit družstvům, ve kterých budou nešachisti, kteří se nenechají upozadit, a šachisti, kteří je budou doplňovat. Nešachisti musí začít. Nešachisti nejsou svázáni šachovým myšlením a budou schopni rozjet luštění správným směrem. Oprostit se od toho, co v šachu platí, a důsledně dbát vůbec toho, co zadání doslovně tvrdí. Testy ukazují, že to prostě šachista nedokáže. Tedy připustit, že tyto šachy se hrají s jinou figurkou, než je normální. A pak je potřeba, aby přišel šachista, který dokáže s tímto zadáním stanovit, jak se tato figurka hýbe. A my jsme nesmírně napjatí, jak se s tím lidi poperou. A zavěštíme si. V Rozjezdu to bude přelomové stanoviště, které zásadně zamíchá pořadím, a to překvapivým směrem. Svíčkám je takového stanoviště zapotřebí.

Zamíchalo dost, to se mu musí nechat. O překvapivém směru připouštíme vést spor.

Protože jsme nechtěli, aby poslední krok předchozí šifry byl tím, který rozhoduje, ponechali jsme lidem možnost ho obejít tím, že jsme bezejmennou kótu pojmenovali Adolfův kopec. Byl to krok, nad kterým jsme hodně váhali. Představoval pro hru trochu hrozbu. Upínal na sebe pozornost z hlediska rozporu mezi naší mapou a jinými mapami a umožňoval nežádoucí míru dumání nad očekávanou tajenkou předchozí šifry z hlediska tvůrčího záměru. Takže čekáme, že lidí, kteří jednoho či druhého využijí, nebude tolik, aby nám to rozbouralo hru, ale bude jich dost natolik, abychom zákaz individuálních map zavedli do Svíček jako stabilní pravidlo. Ale třeba to tak nebude.

A tak vlastně pořád nevíme. Co udělal Adolfův kopec?

Turnovské Svíčky byly jedinečné. Přinesly tolik šifer od ostatních autorů, že jsem měl možnost na ně v některých chvílích nahlížet jako účastník. A bylo to fajn. Vždycky mne potěší, když se můžu na Svíčkách kochat něčím, co je prostě boží. A komiks boží je. Hra to potvrdí.

Hra přináší pro nás dosti překvapivé ticho po pěšině.

Pak následuje sekvence dvou šifer, které v kontextu této hry nebudeme považovat za plnohodnotné. Takže tam budou levnější nápovědy, stejně jako byly v celé orienťácké části loňských Svíček. Minimalistická šifra o šesti znacích už dlouho ležela v šuplíku. Tak dlouho jsme čekali, než někde objevíme místo, na které by šla napasovat, až jsme nakonec na místo napasovali šifru. Trochu se tím prodloužila, takže nebyla tak minimalistická, jak jsme původně chtěli, ale alespoň se ji podařilo použít. Zůstala tím, čím měla být. Zpestřením trasy. Do průběhu významně nezasáhla.

Do průběhu zasáhla. Ale úplně jinak, než bychom si byli ochotni připustit. Prostě my to máme tak, že když vyjde místo a od něj máme jít ke křoví na jihovýchod, tak jdeme na jihovýchod, dokud nezmerčíme nějaké křoví a to pak prohledáme. Tak si snad budeme pro příště pamatovat, že ne každý to nutně musí mít stejně.

Následující šifra bude průchozí. Hráči nad tím budu chvilku dumat, pak jim to bude jasné a půjdou dál. Je to škoda,když víme, že ve Lhotkách je hospoda. Jenže ani jednou během našeho terénního průzkumu se nám nepodařilo dosáhnout toho, abychom ji zastihli otevřenou, nebo alespoň našli telefonní číslo, abychom dokázali dohodnout nějaký nadstandardní provoz. Budou lidi o žízni.

Přesun do Martinic je jednoduchý. Šifra v Martinicích jednoduchá není, byť jsme si to původně mysleli. Je to škoda, když víme, že v Martinicích je hospoda. Jenže ani jednou během našeho terénního průzkumu se nám nepodařilo dosáhnout toho, abychom ji zastihli otevřenou, nebo alespoň našli telefonní číslo, abychom dokázali dohodnout nějaký nadstandardní provoz. Budou lidi o žízni.

A v Martinicích nastane zkouška z pečlivosti a trpělivosti. Šifra s písničkami není těžká. Je záludná. Je záludná ve dvou věcech. Je záludná v tom, že luštitele časem dotlačí do fáze, kdy se navzdory úspěšné analýze budou muset rozhodnout, jak přesně je ta tajenka zakódovaná. A je naprosto ukrutně záludná v tom, že aby se ten správný postup podařil, je nutné se dříve či později oprostit od víry, že to půjde nějak obechcat, a bude se to muset pečlivě udělat. To hlavní, v čem bude tato šifra míchat pořadím, bude okamžik, kdy si družstvo připustí, že fakt není technicky lepší způsob, než si ty písničky sepsat do tabulky. Komu tohle bude dlouho trvat, tomu to bude dlouho trvat.

Tady si jako organizátoři připadáme být jako totální mimoni. Nebudu to asi rozepisovat do zbytečných detailů. V průběhu vývoje se šifra téměř nezměnila. Jediné změny se týkaly grafické podoby. Všichni testeři si na ní vylámali zuby a všichni hráči ji vyřešili hladce. Padla na ni jen jediná dílčí nápověda. Co dodat?

Viadukty u Meziříčí jsou překrásné. O šifře bychom rádi prohlásili totéž, ale to ať posuzují jiní. Ale Jirka Babica ještě v šifrách nebyl, tak dostal jedinečnou příležitost. Jirka staví na náhražkách, my taky. Prostě když nemáme šnečky, tak tam dáme párky. A když nemáme párky, tak tam nedáme vůbec nic. A když nemáme tečky, tak tam dáme čárky. A když nemáme čárky, tak tam nedáme vůbec nic. A teď kdo si to jak spáruje? Jednoduché to nebude, zdá se. Ale co už. Vlastně jsme úplně nechtěli, aby nám padalo tolik nápověd těsně před Turniketem, ale zato tam bude o to větší švanda.

A zase vedle. Obě poslední šifry před Fajtovým kopcem jsme zásadně těžké neplánovali. Testy nás vyvedly z omylu. Rozhodli jsme se to tak nechat. Reálná hra nás vyvedla z omylu, že omylem byly ty testy. Byť tady ten rozdíl zdaleka nebyl tak markantní.

A švanda bude i na Turniketu. Když toto píšu, ještě není jasné, co bude přesně obsahem. Ale už je jasné, že na meziříčském Turniketu bude nějaký tělocvik. Sportovní areál je něco jako hasičský cvičák. A rozhledna je vysoká a půjde se na ní víckrát. Ať je švanda větší. A taky se ve větru pěkně kývá. Tak ať je švanda ještě větší. A náramná legrace bude ta rozhledna, až bude osvěžující bouřtička. Je rozhledna Faradayova klec, nebo není? Nějak jsme se na tom nedokázali shodnout. Budeme to muset vyzkoušet na účastnících.

Bouřtička nebyla. Je rozhledna Faradayova klec, nebo není?

Množství hráčů na Turniketu a ve Finále těžce předčilo naše očekávání a jakékoli jiné historické výsledky. Jasně, trasa byla krátká, čas extrémně velkorysý a trestné zacházky zanedbatelné. Jestli je to dobře, budeme asi ještě vyhodnocovat. Faktem je, že frmol na Turniketu byl občas na palici, ale rozhodně nemůžeme říci, že bychom se nebavili. Bavit se na úkor účastníků je totiž hlavní náplní práce organizátora, víme?

Vtipným momentem na Turniketu bylo množství družstev, která nešla. Tedy nešla dál, i když už mohla. U Dopijem a pudem… to člověk tak trochu čeká. Ti nejdou, protože ještě nedopili. Ale bylo jich takových víc. Ale chápeme, ža pauza na dlabanec je pauza na dlabanec. Průběžnému medailovému umístění navzdory.

A vysoký jálóvéc, vysoký jákó já… Salámová šifra vznikla na terénním průzkumu momentálním osvícením. Asi jsme se ještě nikdy nenachechtali při terénním průzkumu tolik jako tady. A když jsme pak na místě zjistili, že vedle Matky Vysočiny jsou různě vysoké jalovce a jeden je vysoký jako ona, bylo dílo dokonáno. A jen pro vysvětlenou: Testeři dostávali vysočinu dobrou. Od řezníka a z masa. Jenže ji kvůli tomu nemohli poznat, protože mají vysočinu zažitou jako mastnou hmotu bez chuti a bez zápachu. Hráči proto dostali vysočinu hnusnou. Od Bureše a z bůhvíčeho. To není proto, že bychom na vás chtěli šetřit! To je proto, abyste to měli jednodušší!

A mám vám pak za ten pronájem prostor vystavit nějaký doklad? Nepotřebujeme, my nejsme žádná organizace, abychom se takovými věcmi potřebovali zabývat. A nejste, doufám, nějací Babišovi agenti? Nejsme, on agenty nepotřebuje, on je agent sám.

Skončí na tom někdo? Tak trochu čekáme, že tady bude největší zádrhel v tom, že hráči už budou mít mapu města, ale řešení je ještě třeba najít v mapě lesa. Neopouštěj staré mapy pro nové, byť jsou na nich trhliny a flíčky. Tak to dělaj blbouni a volové, a ti nikdy nedokončí Svíčky.

A honem pryč do města, ten McDonald strašně smrdí. Ale zase má otevřeno nonstop.

Smrděl. I při hře. Ale při našich návštěvách během příprav smrděl nějak víc.

A bude Finále. Snad ani ne tak těžké, jako hlavně záludné v tom, že skoro každá tajenka bude sama o sobě šifrou. Tak schválně, co to provede. Čekáme, že hlavně díky této skutečnosti bude o nečekané zvraty postaráno. A ano, víme, že je to nemilosrdné. Tušíme, že budou družstva, pro které Svíčky skončí ve Finále tím, že budou mít vyřešenou šifru, ale s výsledkem si nebudou vědět rady. Jsme zlí.

Tak schválně. Kdo skončil na tom, že nepochopil, kde je ve Velkém Meziříčí prostředí pro tělní dutiny medúz?

U šifry s Davidovou hvězdou jsme se při přípravách dostali do fáze hrubých sporů stran výrokové logiky. Tady ale ještě očekáváme, že námi provedené úpravy zafungují a že hráči zamíří na židovský hřbitov správně. Snad se tím alespoň naladí na správnou notu.

A bude se přitvrzovat. Osmisměrka ještě přináší jenom asociace. A paní učitelko, jak to máme luštit, když jsme Kafku nebrali?

A teď už snad budou lidi ve střehu. A jestli ne, tak pánbůh s nimi. Protože se budou muset popasovat se světem láček, tunelem pod tratí a přejezdem mezi sady. Sportovní šifra s přejezdem nám při přípravě trochu narušila plány. Po loňském ročníku, kde bylo užitečné dohledávání informací, jsme původně tento chtěli bez toho. Ale myšlenka, se kterou přišel Zbožák, nás nakonec přiměla tento záměr přehodnotit. Ten námět byl prostě dobrý. Tak máme zkrátka šifru, se kterou budou ty internety kamarád.

A kdo projde až mezi sady, projde až do cíle. Šachové opáčko už nikoho nedokáže zastavit. Protože je hra tentokrát vlastně dost krátká, budeme mít potřetí vítězný ROFLCOPTER! v cíli ještě za tmy. Hattrick Svíčky ještě nezažily. Tak schválně. Jo?

Jujda! Tak ještě jedno a poslední místo, kde se hra chovala zcela jinak, než jak jsme od ní čekali. Tak ne. Druhé šachy byly šifrou s nejvyšší mortalitou ve hře. Jakkoli je jasné, že za toto číslo může z velké části šibeniční čas. Tohle jsme nečekali, ale nakonec jsme za to asi rádi. Kdyby jich nebylo, v cíli by pravděpodobně poprvé v historii skončilo dvojciferné množství družstev. A to bychom snad ani nechtěli. Vyškrtnutí Svíček ze seznamu doposud nedokončených her by nemělo přicházet jen na základě předpokladu, že to budu dělat tak dlouho, až to vyjde. Asi trošku přibrousíme.

A ROFLCOPTER!? Ten už na startu prohlásil, že letos teda vyhrát nehodlá. A protože jsou to hoši pravdomluvní, tak jak řekli, tak udělali.

Sepsal Síba.

Fotky Zdeňka Vodičky

Bětčiny fotky