Oslovte organizátora na startu s heslem borovice.

Zadání je tvořeno třemi přes sebe překrytými šiframi se třemi samostatnými tajenkami a jedním skrytým sdělením. Jedna je tvořena vynechanými segmenty obrysů křížů, které vždy v mezeře mezi lichým a sudým křížem v řadě dávají písmeno ve slepeckém písmu. Další dvě jsou zapsány barevnou morseovkou, jednou v barvě žluté, jednou modré. Zelená barva vzniká překryvem žluté a modré. Na rubu zadání je odkaz na těžiště míst, které vyjdou z těchto tajenek.

Březová, hřbitov SZ od náměstí; nádraží Palešín; kaple svaté Anny; těžiště těchto míst.

Jděte k nejbližšímu betonovému sloupu u přístupové cesty od severozápadu k areálu Zrcadel.

Jděte k sloupku západně od kostela svatého Leonida v Palešíně na opační straně cesty.

V tabulce lze vyškrtat slova, která jsou vůči slovům ze seznamu v určitém vztahu, který je vyjádřen symbolem. Po jejich vyškrtání zůstane v tabulce text naznačující, že v tabulce něco chybí, a řada písmen. Vyškrtávaná slova se nacházejí jen v šesti z osmi možných směrů. Zbývající dva směry dávají v semaforové abecedě písmeno S, tajenka pak vznikne přičtením S k řadě písmen.

Horní kostel Palešín.

Jděte ke stromu nad řekou asi dvacet metrů naproti prameni v Dolních Překoticích.

V zadání figuruje odkaz na čtyři piva z tanku. Ke čtyřem z tanku chybí pes. Použijeme jej jako heslo pro překódování řady písmen, přičteme a vznikne tajenka.

Dolnopřekotické zřídélko há dvě ó.

Jděte k severní straně kaple svatého Václava v Březové nad Svitavou.

Slimák přeleze přes řadu písmenek a zanechá na nich sliz, čímž je znehodnotí. Použijeme jej jako heslo pro překódování řady písmen, odečteme a vznikne tajenka.

Březová nad S., kaple sv. Václav

Devět plus pět rovná se čtrnáct, osmdesát děleno šestnácti rovná se pět, dvacet dva minus dvanáct rovná se deset.

Jděte k jižní straně hasičské zbrojnice v Obrovanech u mostu přes Svitavu.

Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic a spočítáme příklady. Čísla převedeme na písmena.

Nejbližší betonový sloup k areálu Zrcadel.

Jděte k lavičce u zvoničky vedle kaple svaté Marie v Palešínku.

Oplodnění a hrob značí začátek a konec dominové řady. Dominové kostky pak seřadíme podle obrázků. Na jejich opačných stranách vzniknou dvouciferná čísla v sedmičkové soustavě. Ta převedeme na písmena.

Luciferburk.

Jděte k přístřešku na Čertově hradě.

Jděte k lavičce na kopci Žalovka.

Třináct a třináct dírek v sušenkách dává dohromady dvacet šest dírek, které lze každou sušenku zvlášť označit písmeny abecedy. Prošitá bavlnka vede jednotlivými dírkami tak, že dává tajenku. Pro interpretaci tajenky použijeme herní konvenci významu číslic, kterou odhalíme z věci, která není mapa.

Kóta římsky DIC.

Jděte k tyči na protější straně silnice u hřbitova ve Vídeňce při výpadovce na Malensko.

Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic a spočítáme, že počet písmenných shluků v první části šifry a součet čísel u naznačených mezer mezi nimi dává dohromady tři sta šedesát pět. Ztotožněním každého takovéhoto prvku s jedním dnem v roce zjistíme, že dny označené písmennými shluky představují data, kdy má jmeniny nějaké jméno o českém, resp. slovanském slovním základu, a to o jednom či dvou kořenech. Tyto kořeny slouží ke spárování s použitými písmeny. Některá slova ze druhé části šifry obsahují tytéž slovní kořeny. Jejich nahrazením použitými písmeny vznikne tajenka.

Vepřová jeskyně.

Jděte před vchod do Vepřové jeskyně.

Jděte za autobusovou zastávku na severní straně silniční odbočky do Pěšinek.

Ve většině textu se šifra nenachází. Nachází se pouze ve výseku ohraničeném větami: „V následujícím už ale ano.“ a: „A v tomto už zase ne.“ Tam se nachází skryté slovo ŠIFRA. Jeho jednotlivá písmena dělí výsek na různě dlouhé části. Počet písmen těchto částí lze opět převést na písmena, která dávají tajenku.

Zmiják.

Jděte na okraj lesa v blízkosti vrcholu Zmijáku.

Papír má dvě strany.

Jděte mezi železný a betonový objekt na okraji Balna mezi silnicí k Sokolímu lesu a cestou do Nové Hospody.

Jednotlivé dílky tabulky představují písmena Morseovy abecedy podle rozvoje jejího zápisu, tzv.morseovkového stromu. Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic na rubu a čísla správně seřadíme. Propíchuntí papíru ukáže na správná písmena tajenky.

Kuří skály.

Chcete-li na správném místě získat A do tajenky, stačí poslouchat kolenem.

Jděte ke smrku severně od odbočky k Lesním Lázním na severním okraji Karlovy Hutě.

Do křížovky doplníme správná slova. Poté se název všech pěti smyslů objeví v úseku některého sloupce křížovky, zatímco název příslušného čidla smyslu se nachází v některém z řádků legendy. Tajenku tvoří písmena na průsečících těchto k sobě patřících linií.

Peklo.

Poloha bodu v rovině je dána dvěma souřadnicemi.

Jděte na pěšinu na vnitřní straně serpentiny jihovýchodně od Tlučné hory proti vyústění dvou polních cest.

Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic a v tomto pořadí si popíšeme osy. Vyznačíme si body, které k sobě přiřazují na jedné ose význam číslice herní a na druhé neherní. Nebo to uděláme přesně naopak. V obou případech vznikne tajenka, která je indicií na tajenku finální.

Držák strun; pružný hmyz.

Jděte k vodárenskému objektu před podjezdem pod tratí na silnici do Postanova západně od nádraží v Letovicích.

Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic a v jejich pořadí od jedničky s nimi pracujeme. Dlaždičky s jedničkou tvoří slovo ve slepeckém písmu. Zapíšeme si jej, dlaždičky vyjmeme a zbývající shrneme doleva. V tu chvíli vytvoří další slovo dlaždičky s dvojkou. Takto vytvoříme celkem sedm slov. Zbudou pouze dlaždičky s osmičkou a nulou. Ty dávají druhou tajenku v morseovce.

Tenisové kurty pod hrází Dlouhého rybníka; řekni „set“.

Jděte na tenisové hřiště pod hrází Dlouhého rybníka.

Jednotlivé položky občerstvení z Turniketu seřadíme podle abecedy. Tyto položky obsahují vždy jednu položku, která do nich zcela nepatří a v uvedeném složení jsou označeny jako tzv. éčka. Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic a ze skutečného názvu těchto aditiv vybereme příslušná písmena, která tvoří tajenku.

Nejbližší hráz.

Tabulku v první části šifry je potřeba vyplnit všemi písmeny české abecedy. Ke správnému rozmístění slouží písmenné množiny v jednotlivých řádcích. Každý jednotlivý řádek symbolizuje jednu šachovou figuru, každá písmenná množina pak písmeno z jejího názvu, každé písmeno v množině pak značí polohu písmene v tabulce, které je ohroženo danou šachovou figurou za předpokladu, že stojí na daném písmeni ze svého názvu a jinak je tabulka prázdná. Po vyplnění tabulky se použije druhá část šifry, kdy lze ke každému uvedenému písmeni v tabulce nalézt právě jedno písmeno, které se vůči němu nachází v poloze souměrné středově, osově podle vodorovné osy, nebo osově podle svislé osy, a to v závislosti na použitém symbolu. Tato písmena tvoří tajenku.

Záchod za kostelem B. Martinů.

Celá písmenná řada je tvořena devíticemi písmen, které jsou seřazeny podle abecedy. V polském kříži se z těchto písmen vždy tři nachází na první, tři na druhé a tři na třetí pozici. Zároveň se v devítici vždy vyskytují všechna písmena ze středního pole polského kříže. Takto lze z každé devítice získat vždy tři písmena tajenky. První písmeno je tvořeno středovým L a dalšími dvěma písmeny na první pozici, které dohromady dávají písmeno semaforu, atd.

Most přes Svitavu, průtah pod zámkem.

Z věci, která není mapa, odhalíme herní konvenci významu číslic, tyto číslice si zapíšeme ve správném pořadí v sedmisegmentovém zobrazení. Písmenné shluky lze spárovat s jednotlivými segmenty. Postupným vykreslováním číslic lze vybrat v každém okamžiku platné segmenty. Aktuálně první písmena v těchto segmentech tvoří písmena tajenky, a to seřazená podle standardního řazení segmentů. Použitá písmena je třeba vyškrtnout a pokračovat s následujícími číslicemi.

Tunel pod ul. Pod Klášterem v prodloužení Nového Města.

Zadaná tabulka souvisí s pravoúhlými víceúhelníky zadanými na Turniketu. Tyto víceúhelníky lze na tabulku přiložit tak, aby jejich vybraná políčka svou polohou vůči slovům v tabulce odpovídala používaným slovním obratům. Takto naskládané víceúhelníky na tabulku graficky vykreslí tajenku.

Jezírko, zámecký park.

Křížovku je potřeba vyplnit tak, aby každé doplňované slovo bylo zároveň možné doplnit dvakrát po sobě do legendy ve dvou různých homonymních významech. Tajenka je v jediném souvislém svislém sloupci.

Svitava, Křetínka, soutok.

Rozborem tabulky v první části šifry přijdeme na to, že téměř všechna políčka tabulky, která nejsou u horního či levého okraje, jsou tvořena součtem hodnoty písmene nad sebou a před sebou. Nalezneme dvanáct písmen, která tomuto pravidlu neodpovídají. V druhé části šifry se nacházejí kódované pokyny k pohybu vpřed, zpět a vpravo a vlevo s různou ostrostí odbočení. Vstupem do tabulky ve směru šipky a správným ztotožněním pokynů s jednotlivými směry lze postupně navštívit pozice všech dvanácti vadných písmen. V tomto pořadí dají písmena první tajenku. Pozice písmen v rámci velkých čtverců dají dohromady jednu z číslic na mobilní klávesnici. Tato čísla spolu s úvodním symbolem „+“ pak vytvoří druhou tajenku.

Zavolejte nám; +420736754191

„Petržel ti vzkazuje, že 68 m není patnáct metrů a že seš čurák.“ „To si povíme zítra.“

K desátému ročníku jsme odbourali něco starého. Byla to Světová fáze Bezvíčku. Cítili jsme tedy, že Svíčkám na oplátku schází něco nového.

A tak se začalo od toho, co se nám na posledních Svíčkách osvědčilo nejvíc. Snaha o co nejlepší šifrárnu nás vedla k tomu, že jsme v Jičíně na vlastní mapě začali plíživě pozměňovat realitu. Jen tak jsme mohli mít všechna stanoviště tam, kde jsme chtěli. Osvědčilo se to, a tak jsme v tomto ohledu trochu přitvrdili. Jenže realita je mstivá mrcha a rozhodla se, že nám bude na oplátku pozměňovat šifrárnu. Ale to jsme v průběhu příprav ještě netušili.

Pozměňování reality ve vlastní mapě mělo jedno úskalí. Tím úskalím byly jiné mapy. Konfrontace reality s naší metarealitou byla významným aspektem, který kazil hru. Řešení bylo nasnadě. Zrušíme realitu. Podstatou šifrárny je odhalovat skryté, tak to posuneme na trochu vyšší úroveň, než jen dostat šifru, vyřešit šifru a projít se. Ve chvíli, kdy realitu nahradíme tak trochu metarealitou, skýtá to nepřeberné množství obsahu, jímž může být hra naplněna. Stačí jenom realitu zakázat a jako zdroj metareality použít vlastní mapu. Fantazii se otevřela stavidla a ta se začala pozvolna utrhávat ze řetězu. Co všechno nám tedy výhradní navigační pomůcka dokáže umožnit?

Dokáže hráčům zamotat hlavu. To umožní postavit hru na nutnosti si hlavu rozmotat. Proč budovat metarealitu jen tam, kde to vyžaduje hra, když se může vybudovat všude? No a něco by se z té metareality taky mohlo luštit. Číselné údaje se samy nabízejí. Mapa je jich plná, tak si je uzpůsobíme. Zabijácká podstata jedenáctých Svíček tak začala dostávat jasné obrysy. Jak si chcete odůvodnit, že symbol z kolečka a ocásku nahoru znamená zrovna šest? Co se tím prostě neřídit?

Již delší dobu si vnímaví hráči všímali, že herní systém Svíček umožňuje postavit hru na víceméně jakémkoli základě. Zatím jsme jej nevyužívali. Jak se to odrazí v obezřetnosti hráčů? Hráči Svíček luštit šifry umí. Chodí tam hlavně ti šikovní. Co jim tak zamotat hlavu i něčím jiným, než jsou jen šifry? A tak se zrodily základní stavební kameny ročníku. Uvrhnout lidi do chaosu, ze kterého musí najít cestu ven. Jsou zvyklí na lineární hru? Uděláme nelineární. A nikomu to dopředu neřekneme. Čísla? Pomícháme jim význam. A na celou hru. A nikomu to dopředu neřekneme. Drobnosti jako pomotaná orientace a šifra, ve které se nemá hledat šifra, už do tématu hry padaly tak nějak samy. A my jsme byli jako na trní. Hru s ústředním motivem jsme ještě nikdy nedělali a byli jsme neskutečně zvědaví, jak to bude vypadat.

Mezitím probíhaly nějaké ty nezbytné organizační záležitosti. Tentokrát se podařilo uskutečnit i více testů, kromě obvyklého ve Skutči a v Hradci Králové hru otestovalo i posílené ö a londýnská sekce šifrovací komunity v čele s Majkem Švagerkou. Podařilo se nám tak odstranit naprostou většinu chyb z šifer, najmě pak četné spontánní šestadvacítky (jako obvykle), a zbyly nám jenom ty chyby, na které nikdo nepřišel. Z nich pak vyčnívalo zejména 145 v doplňkovém textu ke kalendářové šifře a falešná interpretace zbytečné šifry, kterou se v testech dalo falešně dostat ke kapli svatého Samuela. Odstranili jsme ji z nemapy a dalo se falešně dostat ke kapli svaté Klárky. Nenaděláte nic.

Fotbalisti v Březové nám za láhev rumu přislíbili posekat trávníček, pan starosta v Letovicích nám ochotně obstaral mapy města pro šedesát družstev, s tenisovým klubem jsme si domluvili naše ústřední útočiště, též známé jako Turniket, a Zbožákovo angažmá v pořádání Medardovy kápě nám zajistilo zásobování materiálem. Výchozí stav byl výtečně vynikající.

Letovice jako dějiště, které je rychle dostupné z kdejakých končin, nám umožnilo vyhlásit brzký start. Brzký start znamenal rekordně dlouhou herní dobu, která měla vyvážit skutečnost, že trasa bude tentokrát taky dlouhá. To tak prostě občas vyjde, když se rozhodneme na start zařadit takový malý Matrix a start a cíl jsou daleko od sebe. A protože jsme svině jenom tak trošku, kromě dlouhé herní doby jsme se to pokusili vyvážit i rekordně krátkým Finále. A pak už jsme se těšili. Těšili jsme se na to, jak si zkušení hráči, konfrontovaní s něčím úplně novým, povedou. A taky jsme se trochu báli, protože jsme postavili hru na vlastnostech, které z podstaty nejdou vyzkoušet předem. Ale krásně jsme se báli. Báli jsme se tak, jak se bojí ten, kdo se nebojí pustit do neznáma, protože není přizdisráč. A báli jsme se oprávněně.

A teď si můžete přečíst reportáž o tom, jak to vypadat mělo a jak to vypadalo.

Půl hodiny půl minuty před nahlášeným startem Svíček přijel rychlík z Prahy. To dávalo nedávalo dostatečný pohodlný odstup na to, aby se všichni mohli občerstvit u hladového okna, jež skýtal startovní plácek. Náležitě občerstvení hladoví a nervózní hráči pak na základě startovního hvizdu hlášení městského rozhlasu otevřeli startovní obálku rozmotali fólii, protože se tři zalaminované věci do žádné obálky nevešly, a začaly se dít věci a začaly se dít věci.

Hned na startu byli hráči konfrontováni s tím, že se okolo nich dějí divné věci kde? proč?. Startovní roura byla nadepsaná divným textem jaký šrouby?, upřesnítko obsahovalo na první pohled nesmyslné údaje kde? a nemapa definovala metarealitu, která přemísťuje zemskou osu, dává realitě metareálná jména, která by se sice analyzovat dala, ale k ničemu to nevede, už proto, že schází legální srovnání metareality s realitou, a také dává realitě metareálná čísla, která se dají analyzovat snáze, neboť čísla jsou čísla a vyjadřují nějaký reálný fyzikální stav věcí. Nemapa sice přinesla někomu drobné zklamání v paranoidním očekávání hry, která bude bez mapy, ale své ovoce to přineslo. Domácí příprava nenechala realitu v dokonalém utajení a u nemalého malého počtu družstev se začíná leitmotiv rozkrývat už na startu ne, proč?.

Tomu pomáhá i obsah první šifry. Navzdory tradicím totiž z jednoduché čtyřduché šifry, kterou jsme na startu zadali, lezly hráčům dříve či později tři dá-li bůh tajenky. Těm paranoidnějším těm nejparanoidnějším i čtyři, za což jsou trochu odměněni kratší trasou a na oplátku trochu potrestáni chybějícími body. Tato neobvyklá skutečnost vedla nevedla hráče k opatrnému jednání. Udělali jsme na začátku Svíček větvení. Aby si nikdo nemohl být ničím jistý a probouzela se mezi lidmi paranoia. A tak hráči účelně dělili vzácně dělili svá družstva tak, aby rychlí běžci vyzvedávali zadání, zatímco luštící sekce na startu či v jeho blízkosti preventivně řešila Bezvíček a analyzovala všechen divný materiál, který od nás dostala, v čele se zalaminovanou nemapou ne, proč?. Jsou přece na šifrárně, tedy tam, kde se před nimi z podstaty realita skrývá a jejich úkolem je ji rozkrýt. Rychlé běžce pak zbytek družstva obyčejně odnavigoval do dalších míst tak, aby byla nachozená vzdálenost co nejmenší, protože je přece jen začátek hry a kdo věděl, co ho ještě čeká. Vesměs se všichni hodně prošli, protože zbytek družstva byl nesmírně zvědav na to, co z poměrně vzdálených lokalit přinese.

Všechno to hezky dobře fungovalo. První šifra po posledních úpravách, které z ní v podstatě odstranily cokoli k luštění jejda, vydávala řešení jako po másle šmirglu a šlo jen o to, jak družstva naloží s pro ně nezvyklou skutečností, že je odkazují na více míst. Nemalá malá část družstev pak našla tajnou zkratku na rubu papíru a podle ní našla nenašla, dvě stě metrů tam, dvě stě metrů sem, kdo se má drbat s pravítkem přímé zadání šifry třetí. Ti zbylí pak sice prošli některé nelineární větve, ale za to byli odměněni získanými body. Což bylo trochu Pyrrhovo vítězství, protože jim to jednak trvalo třeskutou dobu a jednak zúčtování bodů probíhá až na Turniketu, že? A Turniket byl pro většinu nakonec nedostižným snem.

Dříve či později ale spíše později tak všichni drželi v rukou šifru, která jim umetla zahradila cestičku pro další postup. Indicií o tom, že s čísly je něco v nepořádku, už hráči dostali habaděj. Těch, co o podivnostech neměli ani tušení, bylo už v tuto chvíli pomálu. Takže jako výstupní šifru z matrixí fáze Svíček dostali šifru, která je k číslům přiková chtě nechtě. Šifra byla sama o sobě velmi jednoduchá, spočívala v prosté substituci znaků. A jak jsme předpokládali i na základě testů, nebyl žádný problém rozkrýt subistuci i jenom na základě zadání. Těch, co o podivnostech neměli ani tušení, byla většina. A ani šifra, která měla největší potenciál na tom něco změnit, na tom mnoho nezměnila. Šifra byla sama o sobě strašně složitá. A ani ex post moc nechápeme, proč vlastně, když jedinou modifikací oproti všem jiným rutinně používaným zamotaným substitučním šifrám je použitá znaková sada. Problém rozkrýt substituci zůstal, byl bohužel ve výsledku znásoben nechtěnou falešnou stopou v podobě motivační otázky na stránkách, která odkazovala k sedmisegmentovému zobrazení.

Jednoduchá šifra, která sama o sobě nenese žádnou zásadní myšlenku, plnila v sestavě hry jednu významnou funkci. Zajišťovala, aby hráči, kteří do té doby měli pochybnosti o smyslu, správnosti či dokonce existenci použité substituce, o tyto pochybnosti přišli, a v naprosté většině postupovali hrou dále s tím, že si ji s sebou nejenže nesou, ale nesou si ji bez chyb. Jednoduchá šifra plnila ve hře funkci jen v menšině případů. Do značné míry proto, že pochybost o existenci substituce byla tím lepším z možných výchozích stavů, se kterými hráči k šifře přicházeli. Pojištěné to bylo i poměrně loženou nápovědou, která ve smyslu metareality pouze přečetla začátek zadání. S ní už se dobrali ke klíčovému prvku hry téměř všichni, včetně těch, jimž se až doposud dařilo to nejdůležitější úspěšně ignorovat. Ložená nápověda pomohla, ale počtu družstev, který byl naprosto nedostačující. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu, který se nám nedaří chápat ani ex post. Co jiného se dá s takovouto nápovědou dělat, než ji použít na zadání?

Původně jsme váhali nad tím, zda vůbec umísťovat trestnou polohu ke stanovišti, k němuž existuje tak silná nápověda. Padne na ni vůbec záchrana? Nakonec rozhodla naplánovaná poloha v metareálných Obrovanech, kterou bylo snazší umístit cestou ze startu, než ji zavážet teprve ve chvíli, kdy by si někdo o záchranu na trojku skutečně požádal. Dobře jsme udělali, pár ojedinělých družstev, která nerozluštila příklady ani s nápovědou se našla. Naštěstí jsme dobře odhadli, že brzký čas startu umožní všem, koho by se to nedejbože týkalo, aby na stanoviště jel. Na Svíčkách máme od prvopočátku povolené cestování veřejnou dopravou, tak se to v jedenáctém ročníku konečně poprvé použilo. Proto taky bylo stanoviště tak daleko. Našlo se mnoho párů ojedinělých družstev. Ojedinělá družstva tvořila mírnou, ale přesto většinu startovního pole. Docela nás to zaměstnávalo. Očekávané množství potřebných zadání se na trestných stanovištích postupně doplňovalo v Obrovanech, Palešínku i Vídeňce. Ale na jednáctém ročníku se jezdilo. O sto šest. To zase jo. Všechno je jednou pošesté, že ano.

Jinak šlo všechno jako po másle. Do dvou hodin od startu měli všichni vyzvednuto alespoň jedno z následných zadání, včetně těch dvou nešťastníků, kteří nevyřešili první šifru a brali si na ni nápovědu. Start se tak mohl sbalit. Zbožák, který hlídal stanoviště u Zrcadel, zahlásil krátce před setměním, že sem už dorazili všichni, kteří měli, takže se Index mohl sebrat a posbírat všechna stanoviště ve startovním prostoru, abychom se tam v neděli ráno nemuseli vracet. Zase o trochu práce méně. Radka na Čertově hradě zahásila totéž krátce po půlnoci. Všichni jsou tu, těžká část hry může začít. A my se můžeme konečně všichni sejít na Turniketu, těšit se na první příchozí a bavit se obsluhováním nápovědy. Jinak šlo všechno jako po šmirglpapíru. Po posledním družstvu, které ještě nevyzvedlo žádné následné zadání, ani nevzalo nápovědu na jedničku, jsme málem vyhlásili pátrání, aby se start vůbec mohl sbalit. Zbožák, který hlídal stanoviště u Zrcadel, to velmi brzy vzdal, protože bylo zjevné, že by tam tvrdnul do hluboké noci. A živá stanoviště ve startovním prostoru jsme museli proměnit v mrtvá, aby se hlídačí vůbec mohli odsunout. V důsledku toho jsme pak při ranním sbíráním stanovišť jedno zapomněli sbalit a dlouho jsme dohledávali, které to vlastně je. Ale alespoň se k něčemu využily ty fáborky na označení druhých stanovišť po jejich opuštění obsluhou. Radku na Čertově hradě jsme vyměnili za Pepu brzy po půlnoci. Na místě ještě zdaleka všichni nebyli, ale hrozilo, že nám tam umrzne. Pepu jsme potom z hradu odvolali teprve ve chvíli, kdy jsme usoudili, že zbylá tři družstva už prostě nedorazí. A těžká část hry mohla začít.

Lehká část hry končila šifrou, která vás nakrmí. Sušenkami. Jejich jednoduchost byla až trapná. Ale během příprav se objevil problém, který bylo potřeba řešit. Byla to platnost substituce. Za Čertovým hradem následovala Žalovka. A na ní nejtěžší šifra hry. Taková, která bez použití, nebo se špatným použitím substituce je skoro neřešitelná. A jediná šifra hry, která do té chvíle používala číselnou substituci, se jevila nedostatečnou pro to, aby si družstva byla jista její trvalou platností. Slovní tajenku v jednoduché šifře jsme tak nahradili číselnou. A v římských číslech. To aby bylo jasné, že s čísly si jen tak zbůhdarma nehrajeme, jen jsme proházeli význam číslic. Arabských. A taky jsme nakonec chtěli, aby byla šance na to, složit ze všímavosti reparát. To pro případ, že by stále ještě byl někdo, kdo o číslech pořád nic neví. Potřeba odhalit reálnou výšku kóty prostě ta družstva k metareálné nemapě přikovat musí, i kdyby se na hlavu stavěla. A s tím už bylo prokouknutí substituce formalita. Zvlášť, když je kóta taková skorokulatá. Jednoduchost sušenek vzala za své zakomponováním čísla do tajenky. Protože čísla byla prostě zakletá a zakletými zůstala. Vysvobodit je se několika družstvům tímto dodatečným reparátem podařilo. Ale pořád jich bylo hodně málo na to, aby to mělo zásadní vliv na celkový průběh. A tak na jednu stranu se nakonec i na sušenky braly nápovědy, na druhou stranu bylo lepší, když se alespoň několika družstvům podařilo substituci odhalit tady, bezprostředně před vstupem do jámy lvové. Pořád zde ale zůstávala taková, která v rozporu s plánem nadále kráčela přímo do lvího chřtánu.

Celý koncept počítal s tím, aby se v každém případě družstva k tomu, co je divné, dobrala dříve nebo později vlastními silami, či alespoň způsobem, který jim umožní žít v této iluzi. Naservírovat na stříbrném podnose to, co se má vyluštit, není šifrárna. Prakticky to bylo pojato v duchu hesla: Chytrému napověz, hloupého trkni. A tak jsme se rozhodli nakopnout hráče s rozběhem. Jen tak, pro jistotu. A celý koncept by asi i fungoval. Ale za cenu toho, že tím spásným okamžikem vyluštění vlastními silami by pro zhruba polovinu startovního pole bylo až vyluštění nápovědové verze kalendářové šifry a její srovnání s originálem. Tedy za předpokladu, že by se vyluštění podařilo a hráči se pokusili toto srovnání učinit. Proč, že ano? I když, jak jsme tak viděli postupy hráčů v metarealitě, i o tom už úspěšně pochybujeme. V situaci, kdy nemalé množství hráčů tak daleko ani nedošlo, musel předpoklad zákonitě selhat. A tak se ukázalo, že nakopnout nestačí ani s rozběhem, a to ani ve chvíli, kdy si k tomu na poslední chvíli obujeme hodně špičaté boty.

Po úvodním rozkrývání metareality jsme pak přešli do fáze, která už byla rutinou a aplikací známého. Při příchodu na Žalovku se zřejmě už všem podařilo mít metarealitu rozkrytou, a pokud o ní někdo měl ještě pochybnosti, nad letmým pohledem na cifry v šifře o ně brzy přišel. Jenže šifra samotná je těžká. Schválně. Tady měl přijít obtížnostní vrchol. A to na vrcholu celé trasy. To aby si lidi užili luštění na krásné vyhlídce. A tak také tady začaly ve větší míře padat nápovědy. Přesun proti trudnomyslnosti lidi osvěží. Vlastně by pomalu přestalo být co psát kurzívou. Jen ta šifra byla ještě o to těžší, že navzdory všemu průběžnému nakopávání a dokopávání byl peloton pořád plný družstev, která doposud nepojala podezření, že se pohybují v metarealitě. Iluze umetené cestičky je prostě vždy pohodlnější, i když cestička schází. A jak u obou předchozích šifer bylo možné metarealitu nějak obejít, tady už to bylo na hranici nemožného. Filtrování pelotonu tak bylo vražedně rychlé.

Delší přesuny na předchozích šifrách byly tady vyváženy přesuny velmi krátkými, a aby těch úlev nebylo zase až tolik, tak pro změnu vedly cestou necestou. A to navzdory tomu, že jsme tentokrát vlastně zcela rezignovali na orientačně náročné přesuny. Při našich terénních průzkumech jsme totiž náhodou objevili v pískovně malou jeskyňku, která se nám velice zalíbili. Pro míru rozrytosti jejího okolí jsme ji pojmenovali jeskyní Vepřovou a doufali jsme, že prasečí rej, který dal místu metareálné jméno, se bude tentokrát odehrávat na jiném místě. Ještě jednou jsme trochu uhnuli bokem a zařadili jsme do Svíček sérii šifer, kterou jsme ještě jednou chtěli trochu zamotat hráčům hlavu. Teď, když už si mysleli, že ji mají definitivně rozmotanou. Jsou věci, které na Svíčkách neplatí, a teď si to názorně ukážeme. Série šifer, ve kterých je třeba hledat něco jiného, než co se na první pohled jeví, byla takovou poslední připomínkou toho, že nejste na nějaké obyčejné šifrárně. A tady už se vlastně skoro všechno chovalo tak, jak mělo. Až na to, že zástupy družstev začaly být silně prořídlé, silně roztažené a silně zpožděné oproti předpokladům. A neblahý vývoj celé hry už se nedal zvrátit.

Součástí série byla šifra s pracovním názvem zbytečná. Šifra, jejíž podstatou je opět to, že hledat řešení je potřeba někde jinde, než kde se na první pohled zdá. A s druhým, zdánlivě zbytečným krokem, jehož smyslem je na tuto skutečnost navést. Při testech jsme zde narazili na už zmíněného svatého Samuela, tak jsme kapli prozíravě zasvětili jinému svatému, a kapli svaté Klárky jsme v nemapě nechali, čímž jsme se dostali tam, kde jsme byli. Svatá Klárka byla na rozdíl od Samuela naštěstí na nejkratší cestě ke skutečnému dalšímu stanovišti, takže se nám ta realita nepomstila zase až tolik.

A pak už zbývaly jen dvě šifry před Turniketem, které dovedly trasu do Letovic a hráče utvrdily v jistotě, že metarealita zdaleka nekončí. Byli jsme jen trochu zvědaví, kolik unáhlených družstev radostně dorazí na Turniket bez vstupního hesla, kde jim radostně oznámíme, že mají smůlu. Radost nám udělala, byla to všechna.

Tak trochu jsme čekali, že na Turniket tentokrát nedorazí obvyklá zhruba polovina družstev. Přece jen byla hra rozvržena trochu netradičně tak, že o co byl Rozjezd na kilometry delší, o to kratší bylo Finále, byť se celkový rozsah obvyklému příliš nevymykal. Dlouhá cesta si vyžádala svou daň. Na Turniket tentokrát dorazilo o něco méně než polovina družstev. Ostatním vesměs vypršel čas dříve, než zvládli na Turniket dojít. Turniketu nakonec nedosáhlo 30 družstev. A dlouhá cesta toho zřejmě nebyla hlavním viníkem. I když asi těžko hovořit o nějakém hlavním viníku toho, jak se Svíčky vyvíjely. Souhra faktorů byla širší. Ostatním družstvům totiž mnohdy ani čas nevypršel. Prostě vzdaly hru dříve, než bylo nutno. A to leckdy i na základě nepříliš pochopitelného chování družstev, kdy nad šifrou, se kterou si nevěděly rady, vzdávaly celo hru, aniž by zjišťovaly, jakou formou dostanou k šifře nápovědu.

Bez potřeby využít Bezvíček na Turniketu dorazilo jen minimum družstev. Dvě dorazila bez nápovědy a dvě s takovým počtem, že na Turniketu jen předložila protihodnotu z již vyřešených úloh. Takže jsme si při Bezvíčku užili i my trochu zábavy. První družstvo dorazilo mezi jednou a druhou a od té doby se tam víceméně neustále něco dělo. Postupně jsme propouštěli do Finále družstva jako do další jámy lvové. Jen pro dvě družstva skončila hra na Turniketu, dorazila krátce před koncem a o řešení Bezvíčku se ani nepokoušela. Bez potřeby využít Bezvíček dorazilo na Turniket jediné družstvo. Přizdisráči. A to nikoli proto, že by nápovědy nepotřebovali, nýbrž proto, že měli sesbírána všechna tři zvířátka a roztříděné uklízečky. Dvě minuty mezi jejich příchodem na Turniket a postupem do Finále tak šly jen na vrub hledání uklízeček v batohu a kontrole správnosti. Trochu zábavy jsme si na Turniketu sice užili, ale celkem to byla bída s nouzí. A hlavně většina aktivit byla soustředěna až do posledních dvou hodin hry. Navzdory tomu, že první družstvo dorazilo na Turniket více než devět hodin před koncem hry, nedočkali jsme se více než dvou, která dorazila tak, že zvládla postoupit do Finále. Šestero borců, kteří prošli zapeklitou hrou až sem dorazilo tak pozdě a s tak špatným bodovým skóre, že se to nikomu z nich již nepodařilo. A to navzdory tomu, že alespoň Bazinga a voy-a-ger měli pro postup do Finále reálnou šanci a moc jsme jim drželi palce. Na Turniketu skončila hra pro celkem šest družstev. A ano, byla jen dvě, která seznala, že pokoušet se o postup dál už nemá smysl. Zbylá čtyři se srdnatě bila, byť nakonec pro nikoho z nich úsilí neskončilo úspěchem. A i těm patří hluboká poklona. A protože jsme nebyli s to jasně určit, kdo byl vlastně třetí (Bazinga přišla na Turniket dříve, ale voy-a-ger na tom byl lépe v bodech), nemuseli jsme řešit, komu dát zbylou svíčkovou a snědli jsme si ji sami.

Finále začalo nevinně. Jednoduchou jedlou šifrou, která měla utvrdit skutečnost, že vstupem do Finále metarealita končí jen v jediné věci. Ve světových stranách. Ale pak přišlo to, čeho jsme se před hrou obávali asi nejvíc. Šachová šifra. Hodně jsme o ni stáli, ale v průběhu testů se zdála jako zabiják. Krátce před hrou jsme vyměkli a zjednodušili šachovnicí v použité tabulce. Přece jen jsme se báli scénáře, kdy ještě za hluboké noci někdo z hráčů tuto šifru vyzvedne, ale nedokáže se s ní dobrat jakéhokoli výsledku. I tak byla šifra trochu zabiják. Ale nějak se družstva ve Finále vyfiltrovat musí. Přes šachovou šifru nakonec neprošla mírná většina finalistů. A protože byla zadaná v těsném sousedství Turniketu, užili jsme si tam opět trochu zábavy, jak se nám vzdávající se družstva vracela. Ale tušili jsme, že ta šifra bude stát za to. Šachová šifra, vlastně jako celé Finále, do hry vlastně nijak nezasáhla. Jako by obojí vůbec nebylo. Do Finále se dostala dvě družstva a ta ve stejném pořadí a podobném rozestupu dosáhla cíle. Je pravda, že dvě družstva nejsou žádný statistický vzorek. Protože jsme měli ve Finále jen ty nejlepší hráče, šachová šifra nakonec nedokázala kohokoli vyřadit. Dojem zanechat dokázala. Jen těch lidí, kteří se s ní utkali, bylo žalostně málo.

Dále skrz Finále už postupovalo už jen jedenáct družstev. Finále bylo rychlé. Hlavně proto, že během něho dominovaly přesuny odpovídající délkou cestě do úchcaní. Celé Finále měřilo zhruba tři kilometry, což je svého druhu luxus, který asi hned tak nebudeme opakovat. Průchod skrz Finále byl celkem hladký. Čtyřem družstvům tam regulérně vypršel čas. Poslední tři pak nakonec odrovnala poslední šifra. Tam jsme si dovolili zařadit do hry šifru, kterou nikdo z testerů nevyřešil. Na základě detailního hlášení z testů jsme usoudili, že chyba není v šifře, byť je sama o sobě těžká. Vlastně hlavně tím, že transpozici písmen tajenky nejde prolomit hrubou silou. Je to kruté, ale tak to má být. Dokončení Svíček nechť zůstává odměnou pro ty opravdu nejlepší. Jenže, jak už bylo řečeno, Finále jako by neexistovalo. Jako by bylo jen výstavou šifer, ve které o nic nejde. Kdo do něj vešel, jej i úspěšně absolvoval, to jsme tu ještě neměli. Pořadím nijak nezamíchalo a rychlé bylo taky. Při sestavě družstev, která nám do Finále prošla, se asi ani jiný výsledek nedal čekat. Do jisté míry právě i proto, že celé Finále měřilo jen asi tři kilometry jako kompenzace za dlouhou trasu Rozjezdu. Ani poslední šifra nezastavila nikoho. Hrubou silou ji prolomila obě. Ač jsme si mysleli, že to nejde.

A pak nastal čas na vyhodnocení. Svíčky začaly postrádat specifika, která by je odlišovala od jiných her. Tak jsme se je rozhodli zavést. Zkusili jsme je vystavět na metarealitě a podobných drobnostech, které měli za úkol zamotat hráčům hlavu. To se povedlo dokonale. A nechat je samotné, aby si ji rozmotali. A to už ne. Vlastně je to pozitivní zjištění. Po 14 letech od první Tmou, v epoše profesionálních hráčských družstev, kdy překonat trvalou hegemonii zavedených značek chce stále větší a větší úsilí, se ukázalo, že stále stačí drobný úkrok do předem neohlášeného nepravděpodobna a sociální jistoty se zhroutí jako domeček z karet. Ještě pořád je možné vybudovat hru, která dokáže potopit ostřílené bardy a pustí dál družstva kratších doletů, které mají jenom lepší postřeh. Že to tak ve výsledku nevypadá, je jen důsledek toho, že tuto charakteristiku neměla hra celá, nýbrž jen zhruba její první třetina. To, co nám v minulosti epizodně zajišťovaly chuťovky v podbě šifer se sudy, nám nyní ve velkém zajistila hra s leitmotivem. Počítat s tím je dobré východisko pro další ročníky. Pro nás i pro hráče.

Když už jsme chtěli zamotat hlavu, tak pořádně. A tak jsme těch motacích prvků zařadili do hry tolik, kolik jsme jich vymysleli. A bylo jich moc. S odstupem času vlastně vidíme jako největší problém zařazení paralelní úvodní části. Hráči na ní ztratili příliš mnoho sil a času.

Byly doby, kdy se nám každým dalším ročníkem Svíček dařilo dělat hru lepší a lepší. Alespoň podle toho, jak si vydařené Svíčky představujeme. Bylo asi jen otázkou času, kdy narazíme na strop. Na ten jsme narazili v Havlíčkově Brodě a od té doby kolem ideálu kličkujeme a nedaří se nám do něj strefit. Není to jenom na nás. Pomozte nám s tím. Mějte oči otevřené, dobře se vám povede. A nám taky.

Sepsal Síba.