Výjimečnost kompenzací je dána jejich podstatou. Jde o mimořádnou
opravu vzniklých chyb, kterých prostě není mnoho. Jako organizátor bych si
přál, aby už nikdy nebyly, a to proto, že nebudou zapotřebí, nikoli proto,
že se to Hérovi nelíbí.
2 případy kompenzací jsou včetně toho letošního.
Kompenzaci je možné ze strany hráče nechtít, ale to je tak všechno, co
se proti tomu dá dělat. Jde o krok, k němuž jako organizátoři saháme
dle vlastního uvážení, nikoli na základě konzultace s hráči či na
žádost.
A ze židle mne nejvíce zvedl tento odstavec: „Myslím si, že orgové
podlehli nějakému fluidu finiše hry a ustoupili od běžných zásad. Zavedli
spravedlnost do určitého úseku jedné hry. Přitom je tady odjakživa
nepsané pravidlo, že chyby orgů jsou součástí hry a tým má holt smůlu
nebo štěstí, ale rozhodně ne nárok na nějakou kompenzaci. Kdo z nás
ještě nenarazil na evidentní chybu orgů ? Kdo za ni kdy dostal kompenzaci ?
Já ji viděl jednou v Za nosem.“
|