Héro, píšeš, že jsi zjistil, že ses mýlil. Obávám se, že ten
minulý čas není na místě, mýlíš se stále. Kompenzace nejsou a nebyly
běžně poskytovány. Kompenzace jsou mimořádný opravný prostředek, něco
jako milost prezidenta republiky, a to už musí být, aby byly použity.
V historii Svíček byly použity dvakrát a to vždy v případech, kdy byla
jejich opodstatněnost nezpochybnitelná.
A nikdo důsledně nemlčí, koneckonců je skutečný čas postupu
zveřejněn již nějaký ten den ve statistikách postupu, jenom na
mimořádné události nemíníme vytvářet mimořádné sekce stránek a
hodláme se situaci věnovat v organizátorské reportáži, která bohužel
zatím není, protože organizátorům to vždycky dlouho trvá.
Co jste si psali s Kotelníkem, nechávám stranou.
Pokud se na to budeme globálně bez rybníka s pohledem do budoucnosti,
můžeme přejít přes fázi, že se budeme tvářit, že nedostatky nejsou,
přes to, že to nevadí, protože je to zásah vyšší moci, po to, že
vítěze budeme losovat. My nechceme mít vítěze náhodou nebo
nedopatřením.
Prostě máme asi odlišné chápání toho, co je a co není náhoda a
smůla. Ve chvíli, kdy se někdo v zadání šifry chopí zrovna jejího
nedokonalého prvku a ne těch ostatních, má smůlu, je to vliv náhody, že
se chopil zrovna toho. Pokud na stanovišti ještě není šifra, nebo je
v průběhu hry aktivně organizátory přemísťována, nemůže být řeč
o náhodě.
Kdyby abpopa prohrála o minutu, tak má smůlu, protože v takové chvíli
je její ztráta neprůkazná a nevyčíslitelná. A to, abychom rozdávali
kompenzace podle toho, jak si kdo nahlásí, že se cítí být poškozen, je
přesně to, do čeho nemůžeme jít, z důvodů, o nich hovoříš. Obě
kompenzace, které v historii Svíček proběhly, šly z naší iniciativy a
obě byly časově odměřeny. Takže ano, v tomto případě by se asi abpopa
cítila být poškozená a měla by smůlu, protože to už se tak
občas stane.
Přesné měření dává kulaté číslo proto, že Svíčky se hrají
s přesností na minuty. Proto je nesmysl uvádět přesné měření
s přesností vyšší. Dokonce připouštím, že je možné, že došlo
k špatnému zaokrouhlení a mělo to být jen jedenáct minut nebo třenicát
minut. Každopádně dvanáct minut je čas, který uplynul od druhého
telefonátu od abpopy (že to stále nemohou najít, přestože jsem je
napoprvé odbyl, že to tam určitě je a ať hledají pořádně), při němž
jsem jim oznámil, že tam někoho vyšlu a tím zřejmě stopnul jejich
činnost, do okamžiku, kdy byla situace vyřešena.
Hranice toho, kdy dávat kompenzaci, je naším rozhodnutím, od toho jsme
organizátoři. V opačném případě bychom byli komentátoři.
Co jsme vám vloni řekli a co ne, už skutečně nevím, každopádně pokud
máš pocit, že jsme neřekli „sorry“, tak tak činím dodatečně. Tedy za
předpokladu, že tím myslíš „sorry“ pro všechny, kteří se zabývali
toutéž původní verzí zadání, nikoli speciální „sorry“ extra pro
Jeníčky, kteří měli tu smůlu, že se v zadání chytili zrovna toho jeho
nedokonalého prvku.
Průkaznost ztráty Jeníčků je nulová. To, že nám někdo tvrdí, že se
cítí být poškozen, prostě ke smůle Jeníčků nestačí k tomu, abychom
takovou situaci kompenzovali. Koneckonců ani nevím, co jste vlastně s tou
šifrou tehdy prováděli, že jste vydrželi 30 minut ignorovat všechno
ostatní, v čem ta chyba nebyla. Obávám se, že to nejde.
Chtěl bych mít tvou paměť abych si přesně pamatoval, co jsem před
rokem vyslovil. Bohužel nemám. Obávám se ale, že už si po těch letech
chytání za slovo dávám poměrně dost pozor na jazyk. A že bych těžko
řekl to, že „na pořadí záleží“. Myslím, že jsem řekl něco
takového, že vám to může pomoci. Ale s jistotou to netvrdím.
Každopádně vadný prvek, který vám podle vás znemožnil po půl hodiny
šifru vyřešit, nemá s jejím principem nic společného a byl pouze zbytnou
pomůckou navíc.
Akutální konkurenti byly vloni ti, kteří se v tutéž dobu věnovali
téže činnosti, tedy luštění desítky. Ti všichni měli totéž zadání
jako vy. Nedělalo jim to problémy? Nebo kvůli tomu jenom tolik nekřičí? To
všechno nevíme a to všechno činí míru vaší ztráty vinou přehozených
slov neprůkaznou, ba i nevyčíslitelnou, a tedy nekompenzovatelnou. To nemá
co do činění s tím, jestli máte naději na dosažení cíle. Tu jste v tu
chvíli samozřejmě měli.
A pokud ještě něco z mého příspěvku není cítit, tak to řeknu
otevřeněji. Vždy znovu a znovu (není to poprvé) je to mé rozhořčení nad
tím, když se dočtu, že zásada, kterou si o svobodné vůli (a jistě
z dobrých důvodů) zvolili organizátoři jiných šifráren (zpravidla Tmou)
a veřejně ji prezentují, se tímto stává běžnou zásadou, zažitým
nepsaným pravidlem či dokonce, že má větší váhu, než naše psaná
pravidla, a pro nás mají tím pádem jakousi právní závaznost. Když se
tohle dočtu, tak mne to skutečně zvedá ze židle a všechny křehké
předměty, rostliny a živočichové mají štěstí, že mi nejsou
po ruce.
|