|
Héra: Myslím, že si sám odpovídáš. Je to zjevně
subjektivní. Pro mě je šifra vyřešená, když jsem přesvědčen, že jsem
odhalil princip, použil ho zcela deterministicky na zadání a co mi vyšlo je
smysluplné (a někdy i samopotvrzující).
Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že ne každý vidí význam
„vyřešit“ stejně. Někdo začíná tím, že vezme mapu, hledá, co by se
dalo na zadání „napasovat“ a pak zkoumá, jak to ze zadání dostat.
K tomu bych řekl, že to je povolený postup, pokud se mu nakonec podaří
šifru vyřešit. Autoři šifry se mohou rozhodnout jestli jim to vadí nebo ne
a případně to ztížit.
To samé platí o scrablení. Pokud mi vyjde posloupnost písmen, něco
z toho vyskrablím a zpětně z toho odvodím řešení, tak je to podle mne
pořád OK.
Jinými slovy, pokud dojdu na stanoviště a náhodou by tam byla kontrola a
ta by se mne zeptala, ne co mi vyšlo, ale jak mi to vyšlo a já bych to
věděl (aniž by to nutně muselo být autorské řešení) a byl schopen to
předvést, tak jsem to vyřešil.
Ostatní postupy jsou (podle mne) už jen tipování, či haluzení.
A záleží na každém hráči, do jaké míry si to přizná a do jaké míry
je ochoten je používat.
Kdysi jsem si myslel, že ten můj přístup je ten „správný“. Za tu
dobu co chodím na šifrovačky jsem se ale přesvědčil, že zdaleka ne
každý to vidí stejně a abych se přiznal, nevím, proč bych mu měl
vnucovat svoje pojetí, když ho zjevně baví to jeho a žádný problém
s tím nemá.
|