Jen subjektivni pocity:
Nejvíc se mi líbily sudé šifry 2 (světové strany),4 (pohádky), 6
(braille), 8 (kružnice).
Velkou radost jsme měli z prolomení 5 bez nápovědy – s tím, že
jsme se ale trochu (a asi oprávněně) začali obávat celkové obtížnosti.
Tohle byla šifra, kterou bych čekal buď jako rozhodující v Rozjezdu, nebo
až někde daleko ve městě.
Mlhy v polích byly naprosto magické.
Z šifer se mi výrazněji nepozdávala pouze jednička (příliš mnoho
balastu, sice jsme to dali relativně brzo, ale nějak mě to neoslovilo, zmatek
a jistá nuda).
Šifra 7 (básnička s tabulkou) byla principielně moc pěkná, ale
vytištěná strašně mrňavým písmem, což hodně kalilo radost
z luštění.
11 (chuťovka) – je vždycky těžké hodnotit nepřekonanou zákysovku.
Byl to asi typ šifry, která ke Svíčkám patří a jako nápad je velmi
hezká – stále mi ale připadá polemické, proč musela obsahovat
předmětnou a hlavně nečíslovanou část. Ta jediná totiž mohla (a
zřejmě měla) asociovat chuť. Z informací jsme nijak zvlášť nepochopili,
že to jídlo musí být přímou součástí nějaké šifry (ostatně bageta
v Jíčíně kdysi taky nebyla) – spíš jsme v ní viděli hint vedoucí
na semafor někde v budoucnu (rozestavení rum, med, limetka). Pokud to řeknu
jinak: ta šifra byla těžká už sama o sobě a její rozdělení na
předmětnou nečíslovanou část a papírové zadání mi připadá jako
umělé zesložitění principu. U papírové části šifry nepomohla žádná
analýza – někdy ve 30 minutě luštění jsme považovali za
nejpravděpodobnější, že celý tvar šifry má připomenout něco velmi
obecně známého (nějaké prostorové rozložení něčeho známého) – ani
tato obecná (a správná) úvaha nepomohla – na papíře už nebylo žádné
silnější vodítko. Vypisovali jsme si, co všechno nám ta půlelipsa
připomíná (a byly tam i nápady typu vynořující se Lochneska:)), ale
jazyk se u nikoho neobjevil (za sebe se ani nedivím, jazyk nemá tvar
románského oblouku, s trochou nadsázky by jeho stylizace měla být víc
gotická:)) Ale co už, po zjištění řešení se dostavil poměrně nový
pocit: místo dvou obvyklých možností a) no tak to je ale blbá šifra –
b) no tak to jsme ale blbí – přišla třetí možnost – c) aha, to
sedí, ale při luštění jsme nic systémově nezanedbali – mohli jsme na
to přijít klidně po 30 minutách, ale taky po 30 dnech…
V daném počasí jsme často nadávali na mapu – dohledávky bez GPS si
letos raději nepředstavuji, cesty neseděly vůbec, pozice kót dost
přibližně, v mlze jsme neviděli vrtule, ani když jsme stáli pod nimi.
Šifru č. 7 jsme dohledávali 27 minut – to je naprostý rekord, nikdy
jsme tak dlouho nic nedohledávali. A hledání v mapě neexistujícího
vysílače považuji asi za jedinou organizační botu – já vím, bylo to
určitě od vás schválně, ale dovolte mi to považovat za
„svinské“:))
Ze všeho výše napsaného v podstatě plyne jediné – Svíčky byly
velmi podařená hra, jejíž Rozjezdová část nás parádně prověřila jak
šiframi, tak terénem, tak počasím. No a ve Finále, slovy fotbalistů, nám
chybělo hned na začátku trochu toho štěstíčka a už jsme se vezli… a
hlavně „záviděli“ soupeřům, kteří prošli Turniketem od dost později
a zaluštili si o dost víc:)))
|