Kvalifikační internetová hra si zajisté vždy může dovolit více, než
ostrý terén. Principielně mi nevadí, že jsou šifry těžké a používají
netypické klíče, tímto mechanismem vzniká svým způsobem zajímavá
(neotřelá) skladba. Stejně jako ostatní kvalifikace i tato je v zásadě
komparativní a dalo by se říci, že z hlediska obtížnosti úloh jsou na
tom všichni stejně (stejně blbě :o), takže není takový problém, když
nějaká šifra obtížností (či zhuleností) vybočuje. Co mi u letošního
Bezvíčku vadí, je, že podmínky za vyrovnané nepovažuji – pokud někdo
zná krkonošské reálie, je na tom výrazně lépe, neboť hned tři úlohy
s nimi pracují. Pokud by jedna úloha byla svým založením
„krkonošská“, jiná „šumavská“ a další třeba „hanácká“,
připadá mi volba reálií vyváženější. Nad nápovědní úlohou jsem se
(sebe)kriticky zamyslela a je fakt, že byla v zásadě prezentována korektně
(jako „nehodnocená a nebodovaná“, nikoliv jako „bonusová“). Za
zajímavé a slušně odladěné úlohy po pročtení řešení považuji Čerty
a Brno. Oproti tomu třeba Plechovky či Čtyřikrát totéž bohužel povolí
příliš mnoho interpretací (mapy mhd, alfabetu, abecedu/překvapivě
zajímavé shody a násobky v analýze hlásek), které se na zadání dají
napasovat, nicméně následně nikam nevedou. Trojúhelník a Honza obsahují
podivnosti, které by tam být nemusely (sytý/hladový Honza, opakování
divných slov v textu či šestinásobky v abecedě trojúhelníku). Takové
typy šifer obvykle neoblibuji a pokud je testuji, snažím se o jejich
dočištění ve smyslu odstranění „podivných náhod“. Chci-li udělat
těžkou šifru, jednou možností je dobře odladěná vícekrokovka, druhou
„zhulená“ nápadovka s xy slepými cestami, která týmy hodně zdrží.
Preferuji rozhodně první variantu, ale myslím si, že Bezvíček může jít
klidně i druhou cestou. Pak ale hrozí, že se mnoha hráčům sestava líbit
nebude a nezbude než doufat, že terén tuto pracnou dřinu nahradí.
Přiznávám, že času stráveného luštěním (byť jsem to nepřeháněla)
mi bylo trochu líto.
|