Zeď nářků

Petře

Nevyžadujeme, abyste znali reálie Krkonoš, nikoli proto, že se účastníte dobrovolně, nýbrž proto, že zadání SFB obsahuje vodítka, jak vás k těmto reáliím nasměrovat (a mj. tím obohatit vaše obzory).

Že by si někdo z testerů prohlédl zadání a šel hledat, co je zajímavého v Krkonoších? No pochopitelně, že ne. Proč by měl? Šel hledat, jaké reálie nejlépe odpovídají tomu, co dostal na zadání. Vyšly mu krkonošské.

Aniž by o krkonošských reáliích někdo něco tušil a niž by byl k řešení nějak postrčen, to pochopitelně nevyřešil nikdo, protože kdo to vyřešil, využil postrčení, které v zadání je. Vy jste ho nevyužili. Proč, netuším.

Voda: Jistě, vy jste dali Bábu. Pak ale není o čem mluvit, když v ní byl nejdůležitější hint. To jste samozřejmě znalost Krkonoš vůbec nepotřebovali.

Chlapi, mějte rozum. Oslovuju vás jako chlapy, protože se mi zdá, že se nám tady něžné pohlaví nijak nerozkecává (pokud není skryto pod nějakou značkou, kterou neznám). Omlouvat se tím, že jsem po dobu trvání internetové fáze Bezvíčku neměl přístup k internetu (Ivo, určitě se neurazíš) nebo jsem řešil, když mi na to zbyl čas (to byl zas někdo jiný), je trochu ujeté a je to můj problém, ne orgů. To je jako bych se vymlouval, že mi terénní část nesedla, protože jsem klouzal v polobotkách a v saku s vázankou jsem promokl. Tento způsob řešení předpokládá automaticky potřebu přístupu ke všem možným informacím a řešit kvalifikaci (jak jsem to také tady někde zahlédl) způsobem „když už to běží, tak se do toho dáme, nebo ještě lepší: … jééé, Bezvíček prý už odstartoval, to abychom dali dohromady lidi a pustili se do toho …“ mi připadá poněkud neprofesionální a zavánějící neúctou k orgům a jejich práci. To Fosa: my jsme dali jak Bábu tak Pramen jízdní řády ani Krkonoše neznajíce. To by mohl zas někdo jiný příště při Tebou navrhované kombinaci „krkonošská“ + „šumavská“ + „hanácká“ namítat, že má výhodu ten, kdo zná pořádně místopis Česka atd. O tom to myslím není. Vícekrokové logicky dotažitelné šifry si nechme do terénu, kde mnohdy nic jiného než ty naše vlastní hlavy nemáme k dispozici. Tady to prostě orgové pojali tak, jak uznali za vhodné a je to jejich volba. Podobně jsem byl překvapen letos poměrně velkým množstvím negativních reakcí na pojetí Matrixu. Vážně si myslíte, že je dobré diktovat orgům, jaké šifry a jak obtížné je chceme? Vždyť právě v různorodosti je to kouzlo, že nevíme, co nás čeká. Co je to vlastně zhulená šifra? Co a kdo nám dává právo ji označovat jako zhulenou? Naše dlouholeté zkušenosti a naše bohorovnost? Budeme-li si šifry škatulkovat a vyžadovat používání jen těch „správných“, tak se nám ten pokrok zastaví a nakonec to dopadne tak, že znuděně proplujeme šifrovačkou spokojeni, že řešení všech proběhlo podle očekávaného scénáře, ale nebude jediná, na kterou si po času vzpomeneme. To byste chtěli?

Kvalifikační internetová hra si zajisté vždy může dovolit více, než ostrý terén. Principielně mi nevadí, že jsou šifry těžké a používají netypické klíče, tímto mechanismem vzniká svým způsobem zajímavá (neotřelá) skladba. Stejně jako ostatní kvalifikace i tato je v zásadě komparativní a dalo by se říci, že z hlediska obtížnosti úloh jsou na tom všichni stejně (stejně blbě :o), takže není takový problém, když nějaká šifra obtížností (či zhuleností) vybočuje. Co mi u letošního Bezvíčku vadí, je, že podmínky za vyrovnané nepovažuji – pokud někdo zná krkonošské reálie, je na tom výrazně lépe, neboť hned tři úlohy s nimi pracují. Pokud by jedna úloha byla svým založením „krkonošská“, jiná „šumavská“ a další třeba „hanácká“, připadá mi volba reálií vyváženější. Nad nápovědní úlohou jsem se (sebe)kriticky zamyslela a je fakt, že byla v zásadě prezentována korektně (jako „nehodnocená a nebodovaná“, nikoliv jako „bonusová“). Za zajímavé a slušně odladěné úlohy po pročtení řešení považuji Čerty a Brno. Oproti tomu třeba Plechovky či Čtyřikrát totéž bohužel povolí příliš mnoho interpretací (mapy mhd, alfabetu, abecedu/překvapivě zajímavé shody a násobky v analýze hlásek), které se na zadání dají napasovat, nicméně následně nikam nevedou. Trojúhelník a Honza obsahují podivnosti, které by tam být nemusely (sytý/hladový Honza, opakování divných slov v textu či šestinásobky v abecedě trojúhelníku). Takové typy šifer obvykle neoblibuji a pokud je testuji, snažím se o jejich dočištění ve smyslu odstranění „podivných náhod“. Chci-li udělat těžkou šifru, jednou možností je dobře odladěná vícekrokovka, druhou „zhulená“ nápadovka s xy slepými cestami, která týmy hodně zdrží. Preferuji rozhodně první variantu, ale myslím si, že Bezvíček může jít klidně i druhou cestou. Pak ale hrozí, že se mnoha hráčům sestava líbit nebude a nezbude než doufat, že terén tuto pracnou dřinu nahradí. Přiznávám, že času stráveného luštěním (byť jsem to nepřeháněla) mi bylo trochu líto.

Síba: Jasně, nevyžadujete, účastnili jsme se dobrovolně, že :D Ale zeptám se, jen tak pro zajímavost – napadlo vůbec některého z testerů, který potřebné znalosti neměl, nikdy nebyl v Krkonoších, hledat krkonošské značky nebo fotky pramene Labe? Podařilo se to někomu vyřešit bez toho, aniž by o tom něco tušil nebo byl nějak postrčen?

Ivo: Pod to se podepisuju. Šifry každá zvlášť ok (dokonce se mi povětšinou líbí, jak už jsem psal), ale prostě všechny tak trochu na jedno brdo a chybělo něco jako aspoň částečný posun, trocha radosti za ty investované hodiny. Vlastně jsme nakonec nikde neudělali ani krok. :( A to prostě nepotěší…

Letos mi na Bezvíčku nepřišel vyvážený balík šifer jako celek (luštil jsem ale jen tři úlohy v posledních třech dnech) – chybělo víc šifer, kde pomůže detailní analýza, prakticky všechny šifry bych řadil do kategorie silně zhulených nápadovek. U šifer, na které jsem se díval (Brno, Červené plechovky, Čtyřikrát totéž), analýza spíše zaváděla do slepých uliček – např. u Brna: čím více jsme měli rozepsané struktury vlastní šifry, tím dále jsme byli od řešení (bohužel těch náhodných a přesto podezřele vypadajících souvislostí tam bylo příliš mnoho). Ve výsledku se to projevilo právě tím velkým množstvím zcela „neúspěšných“ týmů – nemyslím si, že se to dalo letos vysedět. Pokud pak člověk luští mimo domov – tj. bez počítače a přístupu k internetu a víceméně bez týmu (což byl můj případ), snižuje se šance opravdu hodně na minimum. Nejlepší příklad jsou asi Plechovky – šifra nám s Mílou tvarem opravdu silně připomínala mapu (většina slov měla poměrně jasnou grafickou interpretaci, která mapové značky evokovala), ale o tomto typu značek nikdo z týmu dřív neslyšel. Pak by se na to dalo přijít vysedáváním na internetu a systematickým googlením – což jsme neudělali (a třeba já jsem tu možnost ani neměl). Souhrnný pocit – proti žádné šifře nemám výrazné námitky („zhulené šifry“ jsou v zásadě ok), ale celkově si říkám: zaplaťpánbůh, že jsem byl na horách a dostal se k tomu až úplně v závěru. Celkem zbytečně jsem si nechal na festivalu Zahrada uniknout pár koncertů, místo kterých jsme s Mílou luštili – a vlastně se nepohnuli vůbec nikam… U dlouhodobých netových her se to pak emotivně hodnotit ani jinak nedá – člověk musí obětovat čas za něco jiného – a pokud mnohahodinová snaha nevede k cíli, převládá rozmrzelost…

Petře

Ne, není vaše chyba, že nemáte nějakou konkrétní znalost. Vaší chybou je přesvědčení, že ji od vás vyžadujeme.

Dalibor:

• i vyloučení slepé uličky je pokrok
• „zábava“ ze všeho nejvíc závisí na týmu, nemusí to být jen úspěch
• že chybí nějaká konkrétní znalost, na kterou je třeba úlohu napasovat, podle mě „svítilo“ např. z Plechovek velmi jasně.
• pusté zoufalství (bez dalších následků pro běžný život) je jeden z nejsilnějších zážitků, které šifrovačky poskytují

Bahenní zápasy jsou zajímavý nápad, ještě to zvážíme.

P.S.: Jestli mě jako orga něco mrzí, tak to, že tolik týmů nevyřešilo ani jednu úlohu. Pevně věřím, že na Svíčkách se to nestane.

Kotelník: Aby byla týmová šifra zábavná, musí při její analýze tým zažívat nějaké pravidelné pokroky. Pokud je na samém začátku vzorového řešení špunt v podobě jedné konkrétní znalosti, o které ani nemůžete zjistit, že ji nemáte, pak to (aspoň pro mě) zábavné není. A roztaženo na 14 dní je to pusté zoufalství. To už bych se radši utkal o vstupenky v bahenních zápasech.