Zeď nářků

Anonym

Jestli to bylo vnímáno jako negativní hodnocení tmářského pojetí, tak se omlouvám. Naopak, mně ten důraz na hráčskou etiku imponuje a jsem si plně vědom toho, že přispěl k vysokému standardu fair play na všech šifrovačkách. Zavést kontrolu tajenky na odhadnutelném místě nebo po odhadnutelné šifře je jen další nástroj zajištění haluzovzdornosti. Méně elegantní (jako nebyly nikdy elegantní bednářské semílačky), ale když za to šifra stojí, proč ne.

Promiň, Dalibore, neumím se podepsat… F.

Dalibor

No, podle mě existují dva vyhraněné typy pojetí – lze udělat haluzovzdornou hru (koncepčně), nebo takovou hru, kde haluzení (v té negativnější podobě slova) v podstatě použít lze, ale je vnímáno jako nefér. Nedomnívám se, že by druhý způsob byl špatně, resp. reprezentoval orgovskou chybu proto, že „nedokáží dobře doladit šifry proti haluzení“. Například některé šifry na Tmou (což je podle mě hra spíše reprezentující druhý jmenovaný přístup) jsou krásné právě proto, že používají nějaký netradiční (často slovní) systém, který ale haluzení (odhadnutí stanoviště při částečném pochopení principu) umožňuje. Tuto skutečnost si orgové obvykle uvědomují, ale cíleně šifru ponechají. Pak mi ani nevadí, že je na dalším stanovišti kontrola, byť se domnívám, že zastáncům prvého typu pojetí bude trochu proti srsti. Myslím si, že by měly v šifrovačkách existovat obě varianty, nechci se tudíž přetahovat o to, kterou kdo považuje za lepší. Lze ještě podotknout, že lze vždy snáze nastavit šifru „protihaluzícím“ způsobem ve městě, kde je hafo potenciálních cílů, než ve volné krajině, kde je holt jen sem tam kóta, pramen či nějaká bouda, tedy užší okruh potenciálních stanovišť.

Fosa

S počtem účastníků to až tak souviset nemusí. Pravidla Bedny jsou v zásadě přesně taková, jak píšeš. Nepamatuji si za pět let orgování žádnou debatu na téma, jak účastníkům co nejpřesněji definovat dovolené a nedovolené postupy. Ale pamatuju si mnoho a mnoho hodin diskusí, jak navrhnout trasu a šifry tak, aby haluzit nešlo. Je to spíš věc pojetí, kdy (hlavně v dřívějších letech) orgové Tmou zdůrazňovali roli svědomí hráčů oproti haluzovzdornosti hry jako takové.

to Síba: Proč vlastně vadí „obcházení náhodných stanovišť“? Pokud přijmeme premisu, že cílem je projít vlastními silami trasu, je zcela opodstatněný i přístup, kdy oběhám všechny dostupné mapové zajímavosti v okolí a náhodou to stanoviště najdu. Nelze přeci předpokládat, že takový postup bude nejrychlejší a týmy, které půjdou Svíčky (už tak svým způsobem „užší výběr“), jej s velkou pravděpodobností používat nebudou. Pak je tedy jen věcí orgů, nakolik dokáží tvořit trasu i řešení šifer tak, aby nic nešlo snadno odhadnout jen z počtu znaků či postupové intuice. Nadhazuji tuto otázku tady, protože si myslím, že je podobný pohled akceptovatelný spíše z hlediska orgů Svíček než z hlediska orgů Tmou (s ohledem na celkové pojetí hry i počet účastníků). Mně by přístup stylem „projdi všechna stanoviště jak umíš, jen nesleduj jiný tým“ asi nevadil, kdyby byl předem jasně definován. Přijde mi jako zajímavá alternativa, ke které mohou mít Svíčky blízko. Nebo se mýlím?

Obcházení náhodných stanovišť

Obcházení náhodných stanovišť není statisticky nejrychlejší postup (pokud náhoda není řízena pozorováním ostatních týmů). A tym musi pocitat s tim, ze pristi tajenka braile na 8 bude KOTA#543.

Termín „puristé“ použili 1.9. odpoledne Vladan a Yeti. Pokud ho oba mysleli jako pozitivní či neutrální výraz, tak se omlouvám za svou přecitlivělost, že to na mě tak nepůsobilo. Z mého výčtu tuto část škrtněte.

Síba: Tvůj parodický příspěvek z 18:06 by někteří mohli vzít vážně. Nepochopí, že takovou snůšku nesmyslů bys vážně napsat nemohl. Pro tyto čtenáře následuje výklad. Přestože z některých postojů cítím, že to další vnímají stejně, použiji raději jednotné číslo.

Ublíženost a osočování z ubližování je to poslední, jak by se můj postoj dal nazvat. Ve skutečnosti mě nezajímají ti, co mají laťku níže, nemíním jim to vyčítat, ani kázat o nápravě. Zajímají mě jen ti, co mají laťku výše, a tudíž mám proti nim konkurenční výhodu. Jak to napsal Ondra z Rofl…, nejhorší je (nad někým) vyhrát, ale nebýt si jistý, že to není jen díky této výhodě. Takže vždy stojí za zamyšlení, jestli tu jejich výhodu nesmazat tím, že si laťku zvednu také.

O moc lepší není ani s takovým týmem prohrát. Zato prohra s týmem, který má výhodu na své straně, v podstatě ani nemrzí, a když ho porazím, tak je slast o to větší.

Pokud jiným působí slast jakékoliv vítězství, včetně toho nad puristy a zabedněnci, tak jim to rozhodně přeju. Proč by ne ?

Vladane...

…takhle ta pravidla ale nejsou. Ignorovat ostatní týmy ve smyslu „vidím, ale předstírám, že nevidím“ po vás nikdo nechce, na druhou stranu se po vás chce, aby váš postup dál byl na základě luštění šifry, nikoli obcházení náhodných stanovišť.

Pravidla nejsou jedna lepší a jedna horší. Pravidla jsou prostě jen různá, aby byl život šifrařův pestřejší.

Síbo :)

Nemám problém se přizpůsobit. Je pravda, že už před každou šifrovačkou nestudujem její specifická pravidla a tak jsme se daleko víc řídili rigidní Tmou. Abych pravdu řekl, pravidla … dělejte vše pro to, abyste prošli co nejrychleji (ale snažte se přitom ignorovat ostatní týmy) mi přijdou lepší, a rád se jimi budu na příštích Svíčkách řídit. Ne že bychom při letošní formě měli moc velkou šanci :).

To by mne zajímalo, jak se teď Héra vyrovná s tím, že tady někoho osočil z hanlivého nádechu a on přitom hanlivý nádech nikdy nevyslovil.