Zeď nářků

To je hrůza, že? Nejprve jim ubližují bezskrupulózní soupeři, jak slídí a haluzí, a pak se ani u pořadatelů nedočkají uznání. Má to někdo těžký úděl.

Hérovi (a dalším?)

Puristy jsem tuším použil já a rozhodně jsem neměl v úmyslu tomu dodávat hanlivý nádech. Potřeboval jsem do věty pojmenování a tohle mi přišlo krátké a výstižné (na té metonymické úrovni). Pokud se tím označením kdokoli cítí napaden, omlouvám se mu.

Anketa

Na nějakou dobu jsem se odmlčel a díky tomu mohu jen poděkovat Ondrovi, neboť můžu snad všechno, co po víkendu napsal, jen podepsat. Sám bych to tak dobře nenapsal.

Chtěl bych taky shrnout výsledky své ankety.

1. Měla být volena nějaká jiná slova než haluzení, které u některých evokuje spíše míru rizika než míru etiky.
2. Odpovědi na 3 otázky se většinově pohybují na ANO, ANO, ANO a ANO, ANO, NE. Přelomem, o kterém se taky nejvíce diskutuje, je tedy přechod mezi bodem 2 a 3 ankety. A jsme u toho problému etika/riziko. Mezi 2 a 3 totiž nedošlo k sebemenšímu posunu ve vyluštění šifry, ale jen k podstatnému zvýšení pravděpodobnosti správnosti odhadu výsledku. Opravdu to z hlediska etiky, o kterou v anketě mělo jít především, stačí na změnu z ANO na NE ?
3. Zastánci ANO na 3. otázku nikoho nenapadají a do nikoho se nenavážejí nad rámec konstatování „my tak nehrajeme“. Myslím, že již sama odpověď ANO obsahuje stejnou míru „napadení“. Opačně ale dochází k přímému osočování z navážení se do ostatních, ze zabedněnosti, z nerozumného postoje, k označování za puristy (s hanlivým nádechem), k vyvracení definic, které nevyslovili (např. „sedím na stanovišti, dokud nemám kompletně doluštěno“), a k zesměšňování absurdním výkladem principu (Síba, 5.9. 18:39, 1. odstavec). Trochu smutné, ale očekávatelné.

Dalibor: Vzpomínám, že zrovna na TMOU po nás v případě protihaluzních kontrol chtěli do mrtě vyluštěnou tajenku, ke které by se tým jinak než autorským způsobem nejspíš nedopracoval. Ale je pravda, že tým může mít pocit, že šifru vyluštil, aniž by použil autorský postup, pokud má dojem, „že to tak má být“. Problém nastává tehdy, když si tým vymyslí nějaké ne úplně průkazné a neprůstřelné řešení jen proto, aby už taky mohl konečně jít v lepším případě tam, kam podle mapy předpokládá, že by se asi mělo jít, v horším případě aby mohl jít tam, kam jdou všichni ostatní. Což je ostatně ten hlavní důvod, proč nesouhlasím s tím, že by haluzení bylo pouze otázkou rizika, neboť se ten mnohdy potvrzující a podvědomý vliv ostatních týmů nikdy nedá plně eliminovat. Z hlediska absolutního šifrovacího purismu by hráč měl při luštění pracovat pouze se zadáním a s tím, co je ze zadání patrné. Toho se asi dosáhnout nedá, ale v případě přísnějších her by stačilo, aby hráč předvedl odůvodnitelné dostatečně jednoznačné logické kroky ze kterých přímo vzniká kýžená tajenka, ať už autorsky nebo jinak.

Neříkám, že patřím k těm hráčům, kteří absolutně nikdy neudělají žádný sporný krok, v zápalu boje je možné ledacos a taky mám za sebou pár postupů u nichž jsem si nebyl úplně jistý jestli mám nebo nemám. Sám samosebou nemám problém přizpůsobit svůj postup měřítkům Svíček a následně ho změnit v případě jiné hry s přísnějšími pravidly. Jenom by, jak tak sleduji veškeré diskuze na téma haluzení, při vědomí, že existovaly šifrovačky které měly své „morální vítěze“, bylo dobré se přiblížit k té situaci, kdy máme co možná nejjednoznačněji stanovená pravidla kterým všichni rozumí a případné nevyužití plné šíře stanovených mantinelů bude pouze otázkou různého pojetí přístupu ke hře a nikoli různého pojetí pravidel.

Síba: Samozřejmě to má své háčky a chce to najít vhodnou, výstižnou a stručnou formulaci která čtenáře pravidel nezahltí tunou informací. Každopádně, pokud tím budou jasněji stanovena pravidla, pak se dá něco dělat s těmi, co je odmítnou akceptovat. Koneckonců, vy jste orgové a máte právo pravidla vykládat a každé jejich porušení penalizovat podle svého uvážení.

Ondro...

…ano. Je to asi dobrý malý dílčí posun vpřed. Ono to stejně nakonec dopadne tak, že když všechno pořádně vysvětlíme, budou lidi mít kecy, že je to kvůli tomu moc složité, a že se stejně nezbavíme těch, kteří to odmítnou akceptovat a budou si to dělat po svém a tvrdit, že je to správně. Ale tvůj problém to řeší.

diskuse

Tak si čtu dlouhou diskusi o haluzení a je to nuda. To snad i starořečtí filozofové si u svých disputací navzájem nadávali víc. No a když někdy nahlédnu do diskusí pod příspěvky třeba na mém oblíbeném webu www.lezec.cz, to je hned jiná zábava :-).

Přidám historku z natáčení. Při sbírání stanovišť jsem vezl do Šternberka už nevím který tým. Mimo jiné mi tvrdili, že v tajence Brailla v Šifrovací úloze jsou chyby. Coby autor jsem tvrdil, že ne, že to bylo děláno počítačem. Tak mi to hned vrazili pod nos, ať jim to přečtu…i chytil jsem se, neboť jsem našel DALALE misto DALE, a přiznal chybu. Až při zveřejňování tajenek na web jsem zjistil, že ne, že je to spravne DAL ALE (kdo si ty bláboly má pamatovat, že). Smekám tedy přede všemi, co po probdělé noci dokázali tyto hrůzy rozkódovat :-).

Ondrovi

I na té Tmou, z jejíchž pravidel cituješ, je požadavkem umět vysvětlit principy šifer, nikoli předvést kompletní, neřkuli autorská řešení. Neplyne z toho, že tým se nesmí zvednout, aniž má do mrtě doluštěno a způsobu, jakým ze šifry vymlátil tajenku, dokonale rozumí. Mám v úctě týmy, které to tak mají, ale nějakou vinu nebo zahanbení nás ostatních z toho nevyvozuju.

Síbo...

…přeskočím vše co nepovažuji za relevantní a uzavřu to konstatováním na němž se, doufám, shodneme. Tedy na tom, že správný je takový postup, který je v souladu se stanoviskem pořadatele. Jen by to stanovisko mělo být nějakým způsobem jasně definováno, aby nedošlo k rozporům v pojetí hry a k situaci, kdy se nějaký tým ptá: „Co si o mém postupu myslíte?“ protože si evidentně sám není stoprocentně jistý zda jednal správně a zda by ostatní týmy jeho postup nezavrhly. Do dalšího ročníku Svíček je určitě dobré znát stanovisko orgů, tedy fakt, že na Svíčkách je např. Ivošův postup dokonale v pořádku i přesto, že by ho orgové na jiné hře teoreticky mohli vnímat jako nekorektní. Pro nás, co jsme si tím nebyli jistí a zdráhali bychom se udělat totéž v pochybách, zda je to vůči ostatním fér, je to zjevně jediné pozitivum, ke kterému skrze tuto diskuzi můžeme dojít. :-)

Ondro...

…to je ošemetné. Podle této logiky je optimální strategií pro účast ve hře najít nedokonalost v první šifře, odjet odtamtud domů. být na výsledkovce poslední a doma se opájet představou, jak jsem byl ze všech nejlepší, protože ostatní to museli nějak obechcat. Dá se nad tím zálibně koukat do zrcadla, možná se nad tím dá i masturbovat, ale moc zábavy s tím neužijete a asi budete za šašky. Nemám pocit, že bych si nezasloužil být první, pokud je můj postup v souladu se stanoviskem pořadatele.

Mohou být postupy, které jsou v rozporu s něčí interpretací pravidel. Také mohou být důsledkem zabedněnosti. Rozpor v interpretaci může být taky důsledkem zabedněnosti. To se nevylučuje, To se doplňuje. Bavím se obecně, nikomu nic nepodsouvám.

Minimalizací kontroly průchodu nedáváme najevo, že by nám bylo jedno, co se na trase děje. Tím dáváme najevo svou důvěru ve vás, nikoli lhostejnost k dodržování pravidel. Za těmi si stojíme. Ale nutnost rekonstruovat naše myšlenkové postupy a znát všechny zamýšlené kroky v šifrách v těch prostě není. A mohlo by být. A mohlo by se to nekompromisně vymáhat. Akorát by to potom začalo sklouzávat k tomu, že by to byla méně hra a více úřad. Jsou šifrárny, které se do této fáze dostávají a jsou mi odstrašujícím příkladem. Jmenovat je nebudu.

Odpověď na klíčovou otázku zní:

Radši budu ve výsledku druhý s vědomím, že jsem byl lepší, než být první s pocitem, že si to nezasloužím.

Mluvím o situacích, kdy nepanují pochyby o tom, zda tým ví kam má jít, ale o tom zda věc, kterou se chystá udělat, není v rozporu s jeho interpretací pravidel. Ty věci se nemusí nutně vylučovat, proto bych byl při používání slova „zabedněnost“ velmi opatrný.

Jinak souhlasím s tím, že většině podobných problémů lze předejít formulací pravidel té které hry, a pokud má org nějakou představu o ideálním chování týmů, měl by dát explicitně najevo, zda má prioritou být nalezení správného řešení šifry či nalezení dalšího stanoviště. Na Svíčkách to může být podpořeno minimalizací kontroly průchodu. Naopak ta formulace v případě jiných šifrovaček, která je pravděpodobně základem toho striktnějšího pojetí luštění, zní, že každý došlý tým musí být v cíli schopen vysvětlit způsob řešení všech šifer. Kdyby orgové to pravidlo pokaždé nekompromisně vymáhali… :-)