Zkusím si odpovědět, když si představím pozici hráče: Udělali by
to tak i ostatní? Těžko říct. Budu mít radost,
když díky tomu vyhraji nad týmem, který odmítl postupovat stejně?
Vzhledem k tomu, že kromě cizích duchů nespatřuji důvod, proč
bych to dělat neměl, ano. Akorát nebudu mít pocit, že bych onen tým
porazil já, ale jeho vlastní zabedněnost. A doplním jednu asi
klíčovou otázku: Budu mít radost, pokud se tady budu zaobírat
chováním hypotetického týmu a reálný kvůli tomu porazí mne?
Pokud se soupeřící tým zachová jinak a pro něj nevýhodněji, nemusí a
priori znamenat, že se chová lépe, etičtěji a že je to hodné
následování. Jsou situace, kdy je to spíše blbost. Takže nyní
z pozice organizátora říkám, že sedět nad zjevně
hotovou tajenkou s rukama v dlaních proto, že mi tam něco chybí či
přebývá, čin hodný následování není. Na Svíčkách. Jiná hra to
může mít klidně a zcela správně jinak.
Pozn.: Umět pochopit, kdy je tajenka zjevně hotová, je součást
dešifrovacího umění, nikoli věc etiky. To jen tak, až bude zase někdo
psát třeba, že my jsme ji hotovou rozhodně neměli.
|