Co se týče haluzení při šifrovačkách, tak mi právě přijde, že je
to pojem nejasně vymezený (a myslím, že tato debata to dokládá). Pokud
existuje nějaká jasná, obecně uznávaná definice, pak ji neznám a prosím
o citaci. Vůbec se nebráním tomu, abychom těm postupům, o kterých se tu
především bavíme, říkali jakkoliv jinak :) Ale existuje nějaká jasná
hranice?
Co se týče vašeho postupu, stoprocentně jistý sis být mohl (já bych
tedy na vašem místě nebyl, dokud bych v ruce nedržel další šifru), ale
kompletní logický postup jste neznali (jestli to chápu správně, znali jste
pozici tečky v rámci Braillova rastru, ale nevěděli jste, kolikátému
písmenu náleží). Ano, i tomu já říkám haluzení, a občas se toho sám
vědomě dopouštím. Nemám pocit, že by to bylo proti pravidlům jakékoliv
šifrovačky, ani nemám pocit, že by to bylo neetické. Jen z toho nemám ten
dobrý pocit, který mám, když znám kompletní logický postup, kterým jsem
došel od zadání k řešení, a sám před sebou si jej obhájím. A proto
to nedělám rád a snažím se tomu spíš vyhýbat.
Jinak při přesunu z 1 na 2 jsem nehaluzil, protože jsem letos testoval
:) S tím „kompletním“ postupem jsme si asi nerozuměli. Nemyslel jsem
tím, že tým musí rozumět každému aspektu šifry (a už vůbec ne, že ten
postup má být shodný s autorským), ale myslel jsem tím, že tým zná
každý krok vedoucí od zadání (byť jen od jeho části) k řešení.
Marwin: Zcela souhlasím.
|