Zeď nářků

Fangle

My jsme kupodivu vlajky států neřešili skoro vůbec. Zato jsme v tom 2 hodiny hledali semafor na milión způsobů. Přeci jen, „Vyvěste fangle“ ze Semaforu se zdál jako jasný hint…

Další veselá věc byla, když nás napadlo, že „na tři žerdě“ neznamená „na tři žerdě“, nýbrž „natři žerdě“ :-)

Marwine vol. 2

Ale jo, těch týmu bylo jistě nepočítaně, jen to sem nepíšou :-)

Krátce řečeno, z neschopnosti myšlenku opustit nás vyléčila až absolutka. Do té doby jsme počítali počet vlajek se dvěma i třemi pruhy, se znakem i bez znaku, vodorovně i svisle (neboli: „zaklej“ znamená použij, nebo zahoď?), a jistě by to vydalo na několik šifer.

fangle

taky jsme tam cpali vlajky neb to bylo naprosto zrejme.. nakonec jsme se teda dopracovali k reseni, ale bolelo to

Fangle a vlajky států

Marwine, máš přesně zásah – dělali jsme 2 hodiny úplně to samé:-) Nápověda naštěstí mírně pomohla – ale také jsme se nemohli zbavil myšlenky, že šedá=neznámá a nikoliv šedá=nepodstatná…

Marwine

To samé u nás – skoro tři hodiny doplňování barevných pruhů, aby vznikaly vlajky existujících států. Moc krásná šifra by to byla. A fungovala by! :)

Jenom ta nápověda nám narozdíl od vás pomohla.

Fangle

Říkal jsem si, že letos kromě poděkování nic psát nebudu, ale nedá mi to. Překvapuje mě, že jsem neslyšel o nikom, kdo by na fanglích zakufroval do vlajek států jako my.

Kdyby nebyly vlajky v předepsané výbavě, možná by to dopadlo jinak. Ale takhle jsme prostě byli naprosto přesvědčeni, že se použijí tady. Slova „gowno“ a „merde“ nás v tom totálně utvrdila – proč tam tenhle trojánek vlastně byl? Na Polsko toho přeci navádělo už tak dost a Francie zbytečně mátla. Kdyby to tak bylo aspoň indonésky, pak bych dokázal pochopit, že to popisuje orientaci vlajky (teda až zpětně, na místě bych samozřejmě nevěděl, jakým jazykem to je). ;)

Dvě hodiny jsme zkoušeli přebarvit šedá písmena tak, abychom dostali vlajky států se třemi pruhy. Nezabrala ani nápověda, segmentový displej sice někdo navrhoval, ale už jsme byli příliš vzdáleni od správné cesty.

Opravdu se divím, že se v těch vlajkách nepotácelo víc týmů – vždyť to bylo tak jasné! :) No nic, díky naší neschopnosti myšlenku opustit jsme aspoň nějak použili body z Bezvíčku – bylo by škoda je nechat propadnout… ;)

Brod

Ten tým, co to prasil z Bazingou, jsme byli my. Ještě předtím jsme objevili ve stráni romantickou dřevěnou chajdu namáčknutou pod skalou. Lávku jsme naštěstí našli, takže jsme si nemuseli hrát na Mojžíše. Tímto se chci navíc omluvit Jiříkovi, protože zjevně nebyl jediný, kdo to neunavigoval.

Když jsme našli další stanoviště, tak jsem si hrál s myšlenkou, že v případě zákysu se půjdu projít proti trudomyslnosti zpátky po modré, abych viděl, kde se na ni mělo odbočit. Naštěstí jsme nezakysli :)

Brod

Yeti: Můžu potvrdit, že ta „vyotazníkovaná“ cesta tam opravdu byla a byla velmi výrazná. Naopak, na tu správnou se muselo odbočit trochu neintuitivně. My jsme se taky vydali špatně, ale naštěstí začalo Zdeňkovi brzy být podezřelé, že vodu slyšíme zleva. Snažili jsme se ho umlčet, ale naštěstí se nedal a přesvědčil nás k návratu…

Brod

No, vsadil bych si, že skutečná modrá přicházela k potoku výrazně dále proti proudu (více na JV) až u místa, kde na levém břehu začínají vrstevnice prudce stoupat na Aueršperk. Odbočka na vedlejší hřbet byla hodně lákavá a cesta směrem k modré asi velmi úzká, neboť jsme to nakonec ještě s jiným týmem prasili od křižovatky téměř přímo dolů a pak ještě notný kus šli proti proudu na JV:-)

A tu modrou někdo musel přeznačit

Malér

Díky, Yeti, už jsem to dal konečně dohromady… Přitom jsem to takhle už zkoušel, ale z nějakého záhadného důvodu mi to původně nevyšlo…

Každopádně ve hře jsme celou dobu pracovali s tou druhou 61. A mám takový dojem, že jakmile ji už jednou někdo našel, tak se snad ani nedala opustit… :-)