|
Díky za hru. Teď s minimálním odstupem mě napadá jen otřepané:
Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný. :-D
Málokdy jsem měl takový pocit, že bych se totálně minul se způsobem
myšlení orgů – v chápání nápověd a v tom, co považuji za pěkné
využití principu nebo materiálu. Většina šifer, se kterými jsme měli
problém, se dělala tím posledním pro nás myslitelným způsobem, tedy tím,
který nás napadl pár minut po tom, co jsme to zabalili. Zvlášť na
startovní kouli, v níž jsme neustále hledali nějaké roztomilejší
grafické nebo průhledové řešení, to hodně zamrzelo.
Z pozitivních šifrovacích zážitků bych vypíchl logika, skákal pes, a
rýmovanou. Zajímavá byla i štola, ze které jsem si navzdory instrukcím
odnesl něco na památku. :-/ A taky Síbou přeznačená modrá. Z novinek se
mi líbila sekvence stanovišť a něco do sebe měl i předstartovní
motivační text, kde jsme postupně zjišťovali, co vlastně mělo napovídat
na co. Zvlášť hint „Co stojí reklama na Primě“ nám musel někdo
vysvětlit až ve vlaku, protože tímhle „zdánlivě vyluštěným“
hudebním stanovištěm pro nás hra skončila.
No a dál se asi už vypisovat nebudu. Ty pocity z kontrastů všemožného
očekávání a reality, snahy a výsledku, spěchu a zbytečných prodlev,
ambicí a následného zpackání skoro všeho, co se zpackat dalo, jsou ještě
pořád moc čerstvé.
Každopádně gratulace Prahorám.
|