V krátkém odstupu je těžké nebýt subjektivní, tak se o to pokoušet
nebudu, nicméně okamžité pocity a dojmy jsou dostatečně naléhavé, abych
se je pokusil zformulovat.
Po Bezvíčku jsem se na Svíčky těšil, jednak s ohledem na průběh
Bezvíčku a i s ohledem na šifry v něm. Sice to dávalo tušit, že to
bude tuhé, ale 4 body ze světové části a také to, že k dalším dvěma
jsme neměli daleko, dávalo určitou naději. Druhá věc byla volba místa, ke
kterému mám blízko, díky prožitkům z mládí.
Bohužel, letošní „hra“ – nevím vlastně, jestli to tak nazvat –
ze zpětného pohledu na náš výsledek, tato očekávání zdaleka nenaplnila.
Můj předchozí příspěvek tady na Zdi nářků, spekulující o novém
systému nápověd neučinila irelevantní ani tak Síbova reakce, ale holý
fakt, že ze 4 nápověd, které jsme čerpali, nám ani jedna nepomohla.
Ve třech případech jsme se dozvěděli něco, co jsme už věděli,
v jednom něco, co jsme nedovedli interpretovat. S ohledem na výše
zmíněnou subjektivitu si neodvažuji tvrdit, že systém jako takový
nefungoval, ale pro náš tým to byl naprostý neúspěch.
Co bylo ale ještě horší, že jsme nevyluštili, kromě 1. a 2. šifry,
už žádnou další šifru (a to ani s nápovědami) a po tuším páté
pomocné (Ešus), to vzdali. Bez toho, aniž bychom si hru jakkoliv „užili“
(a to i v případě těch prvních dvou šifer, které jsme vyluštili). Ne
tedy ojedinělý zákys, nebo indispozice, ale pro nás, zcela systematicky
nefungující mechanismus „hry“, bylo to co, nás frustrovalo.
Nevím, jak ostatní v týmu, ale pro mne to byla zajímavá zkušenost,
která mne, i ohledem na osobní situaci, přiměla se zamyslet nad tím, zda
mi skutečně stojí za to, investovat úsilí, čas a prostředky do
účasti.
Těžko to omluvit nezkušeností, když tým nastoupil v plné síle,
v sestavě, která za posledních 6, resp. 7 let, co na šifrovačky chodí,
už nějaký zářez na pažbě má, nebo podmínkami – zažili jsme
i horší.
Díky za výživný materiál k sebereflexi. Pokud bych ovšem příště
měl (hypotetickou) možnost už dopředu předvídat podobný průběh, vím,
že bych do toho znovu nešel.
|