Při přesunu po modré, kdy lilo, klouzalo to, chtělo se mi spát a vůbec
jsem toho měla plný kecky, jsem se utěšovala a povzbuzovala myšlenkou:
„Není to tak zlý, taky bych s sebou ještě mohla vláčet kočár…“
Myslela jsem na vás intenzivně, tak doufám, že z toho Toník moc neškytal.
A na okraj: o terénních přesunech s kočárem víme své, tak jen
potvrzuji (a povzbuzuji tím další dětné hráčky/e), že kočár a mimino
je i na fakt terénní šifrovačce menší překážkou než řada jiných
věcí, s kterými se setkáváme běžně (déšť, zima, únava, apatie…).
Naopak z mé zkušenosti plyne, že je to slušná prevence proti
trudnomyslnosti, protože si člověk aspoň připadá hustě kvůli tomu
miminu…
|