Ahoj, předně díky za perfektně zorganizovanou hru.
Chvílemi jsme měli pocit, jestli to není až moc lehké – ale to jsou
takové ty euforické pocity, když tým jede na vlně. 7 dokončivších
týmů je sice na Svíčky docela dost, ale po dvou hard-core letech je to podle
mě DOBŘE! Navíc startovní pole Svíček může mást – týmů jen
několik desítek, ale většina z nich velmi zkušených…
Co se hodně líbilo:
Druhá část terénní trasy – resp. způsob jejího vedení, který po
soumraku vyžadoval docela soustředěnou práci s mapou a buzolou.
Dramaturgie jako celek – střídání analytických a nápadových šifer,
střídání šifer, které vyžadují týmovou spolupráci, s šiframi, které
lze vyřešit sólo. Změny délky přesunů.
Základní nápad šifry „Matrjoška“.
Šifra „…vejce malovaný…“
Šifra „Graf – neboli shluky písmen po 3,4,6“
Umístění šifry u Andělíčka. Jasný bod s naprosto nejasným
postupem, jak ho najít:)
Šifra „Bludiště – šachovnice“
Co trochu zklamalo:
Estetika trasy za světla (zejména v kontextu s posledními ročníky).
Mrzí nás, že např. první dvě až tři stanoviště nešla Českým
rájem – někam směrem k Pařezu a až před Prachovskými skalami na jih.
Část za dne byla krajinově hodně fádní, sice hezké objekty u šifer, ale
jinak nic moc. Stejně jsme zpočátku šlapali po silnicích, tj. kdyby trasa
vedla v CHKO povinně po turistických značkách, orientačně by to nebyl
rozdíl. Také potenciál Jičína nám přišel mírně nevyužitý.
Šifra „Bludiště“ – až se nám nechtělo věřit, že jsme
nepřeskočili nějaký hezký krok.
Pár detailů na závěr:
Určitě nám pomohly vzpomínky na staré jičínské Svíčky – tak
nějak jsme čekali, že hra možná bude ročník „s víčky a obřím
sudem“ podvědomě citovat. Což nám pomohlo na „Čertíkovi“,
u kterého nám sice vadil přebytečný trám (kódové slovo tůň jsme
neznali a zakázaného trámu narozdíl od tónu si na startu nikdo nevšimnul).
Dokonce by nás v tu chvíli nenapadlo, že hladkým přechodem Čertíka
„doháníme“ čelo, které čerpalo nápovědu.
Konec hry (za překonaným krátkým zásekem na „Píchání“) jsme
proletěli v totální streso-euforii. Náskok na Roflcoptery jsme
ztratili – „Dia“ vyzvedávali dvě minuty před námi, Prahory byly na
„Panáčcích“ jen kousek za námi, kde je Bazinga jsme netušili. V cíli
jsme pak dumali, co se to děje, že stíhatelé nepřicházejí. Tipli jsme si,
že „Panáčci“ asi mohou být zásekovka. Ještě že správné nápady
padaly tak rychle a nestíhali jsme si všimnout slepých cestiček:)
A vůbec to byla po letech zajímavá verze hry, kdy jsme nevěděli, jak na
tom jsme. Zpočátku jsme byli hodně uprostřed pole, takže jsme na Turniketu
ani nechtěli věřit, že jdeme do vedení…
Gratulujeme všem dokončivším týmům a omluváme se, že jsme nepočkali
v cíli. Vidina neděle, ve které oproti plánu ještě ledacos stihneme,
převážila…
|