Trasa – asi fakt byla chyba na naší straně přijímače. Fakt je, že
např. vesnička Šidla byla moc krásná. Zřejmě v tom hrálo svoji roli ono
očekávání (což není rozhodně věc orgů) šifrovačky mezi skalami (tím
nemyslím rovnou Prachovskými).
Dubovka – tak nám orgové podle mě neřekli nic. Koledoval jsem já. Ale
asi bych tam stejně taky nešel – je to rozpor, v tu chvíli jsme
doháněli ztrátu z matrjošek a těžko bych se místo luštění šel
vypravit objevovat lom, když jsme navíc mohli luštit na sluníčku na
sklizeném poli. Ale určitě se tam někdy podívám, na podzim mám
cestu kolem…
Mapa – tohle není problém mapy jako takové. Ona nebyla vůbec špatná,
akorát trochu „mázlá“ ve vrstevnicích. Přesně, jak Kotelník píše:
v mapě tohoto měřítka skutečně nelze očekávat hustníky a maliní. Tj.
je to narozdíl od OB mapy pomůcka, které nemůžu tak docela věřit. Opravdu
budou v lese cesty tak, jak na mapě jsou? Nebude jich tam víc/míň? Měli
jsme s sebou ještě jednu turistickou, v ní byly cesty zase jinak. Tj.
volím cestu, která bude „bezpečná“! Silnice bývají většinou na
svých místech a jsou orientačně rychlé – navíc po tom odpoledním
poměrně vydatném dešti suché (což je významný argument v jejich
prospěch, pokud je na polňačkách tráva).
Pro představu, z Maldějova jsme šli na Hlubojedy přes kopec po
polňačce – výškově sice nevýhodné, ale my se opravdu vyhýbáme
asfaltu, jak můžeme. Navíc tam byly švestky:) Z Hlubojed až ke kostelíku
se pak po zpevněné cestě a asfaltu jít musí, tam jiý efektivní
přesun není.
Ke kapličce jsme šli loukami, ale tak trochu hrozil konflikt
s místními – vlezli jsme po cestě na soukromý pozemek, což z mapy
poznat nebylo. Paní byla už docela naštvaná.
Drštěkryje Dubolka – z poloviny nutné jít po silnici.
Dubolka a dál – šli jsme kukuřicí – a tak trochu se obávali, zda
to není za hranou – zda jsme se neměli vrátit na silnici a pěkně to pole
obejít.
Z kóty na kótu – tady jsem opravdu hluboce přesvědčen, že
jakákoliv jiná cesta než se co nejrychleji dostat k silnici, jít po ní až
na kraj Nadslavi, zahnout zde k lesu a dohledat posledních 200 metrů na
azimut musí být časově a vlastně i délkově nevýhodná. Pokud navíc
nevím, jestli budou v lese cesty sedět, je to risk, do kterého bych nešel.
Už navíc padal soumrak. Takže silnice jasná. Pokud to někdo řešil jinak,
zajímalo by mě jak – a pak bych si rád srovnal časy přesunu.
Pak následovaly orientačně skvělé pasáže v lese. Nicméně např. od
Čertíka jsme to napřed chtěli švihnout přes les azimutem na Křelinu, ale
nešlo to. Prostě les obtížně průchodný. Pokorně návrat na cestu,
k silnici, po ní k severu a až u lesa jsme opět používali buzolu. No a
na příchodu do Březiny a pak k Jičínu je silnice nevyhnutelná.
Jak dokopat na polňačky větší část startovního pole? Když jde trasa
terénem, kde silnice nejsou vůbec, tak nikomu ani nic jiného nezbývá, ne?:)
Což podle mě splňoval terén posledních ročníků více.
Ale dodávám – tohle nemá být žádný FLAME. Trasa byla ve
skutečnosti o dost hezčí než na většině šifrovaček. Akorát to
očekávání bylo jinde. A ZNOVU zdůrazňuji: náš problém.
|