Zeď nářků

trasa

Mně se ta první část trasy líbila. Měla krásnou rurální atmosféru (roubenky, dřevěné zvonice, maličké hasičské zbrojnice, omšelý nápis Hostinec na polorozpadlém domě, chlap s kosou na louce…). Nepříjemná byla akorát občasná neprostupnost venkova, kdy jsme při jednom přesunu dvakrát došli po domnělé veřejné cestě až k někomu na dvůr.

trasa

cit.:„…Třeba takovou Dubolku osobně považuju za jedno z nejhezčích míst, které jsme kdy na trase měli. Jak pro samotný lom s jeskyněmi a skalní bránou…“

A v tom to možná bude… Tam byla nějaká skalní brána, nějaká jeskyně? Tak proč k nim trasa nevedla? :) (no dobrá, periferně jsem při vybírání vajec zahlédl, že vlevo vede cesta do lomu, ale nebyl jaksi důvod a čas tam chodit).

Já se s Tebou nebudu přít o tom, co je a není estetické, to asi nemá smysl. A už vůbec provařené:) Ber to zkrátka jako fakt, že mně osobně (a asi taky Mílovi, s nímž jsme o tom debatovali) trasa za světla nijak zvlášť nezaujala. Ale ani nijak neprudila – jde spíše o kontext jiných ročníků Svíček, na jejichž trasu nezapomenu. Nevím, čím to je, ale je to tak. Nebo možná: asi jsme se fakt těšili víc na skály, než louky, lesy, pole. Tj. kapituluji ve smyslu, že chyba mohla být vesměs na naší straně přijímače…

Co se týče chození po silnicích, snažíme se o něj co nejméně, aby nožičky nebolely. Ale s mapou, která byla k dispozici (to není stížnost na mapu, jen konstatování) – hmm – se některé přesuny efektivněji než po silnici naplánovat nedaly. Tedy pokud ten terén nikdo z týmu předem nezná. Na tom bych si dovolil trvat a rád to s Tebou někdy nad tou konkrétní mapou proberu. Riskntní pokusy o některé zkratky totiž učiněny byly – a vždy jsme vzdali po cca 100 metrech kvůli naprosté „nejistotě“ postupu. Konkrétně kvůli hustníkům a maliní a cestám necestám, které v mapě byly nebyly.

Zdrhání z cíle: řek bych, že na vině jsem primárně já. Prostě jsem kategoricky řekl, že počkám v cíli tak dvě tři hodinky a pak pojedu domů. No a zbytek týmu to strhnulo. Připomínám ovšem, že např. v Havlbrodě jsme taky dokončili velmi časně a v tělocvičně poctivě počkali až do skončení hry. Na většině her do cíle poctivě chodím i při nedokončení hry, protože to k té atmosféře patří. Ale tentokrát jsme dokončili zkrátka asi až příliš brzo:)

Na Hádech se pasou kozy...

…a čekají, zda přijdeme využít jednoho z posledních pěkných letních večerů, jež máme před sebou, a přijdeme je pozdravit na Kamennou horku v rámci merendy Brněnská posvíčková 2013. Otázka zní: Kdy?

Ondro...

…organizátoři se k žádnému úkroku nerozhodli, organizátoři jsou vlastně i trochu překvapení.

Jo a autor Panáčků má nečestnou a nesportovní radost.

Zdrhání

Je to fenomén, který je na šifrárnách rozšířen již dlouho a široce. Nemohu snad ani říci, že by mi to nějak vadilo, spíše to se zájmem pozoruji a snažím se to nepříliš úspěšně pochopit. Konečně na Svíčkách se žádné velkolepé vyhlašování neprovozovalo nikdy, vítězům se gratuluje hned a ceny předávají rovněž hned. Potom je pro ně padla. Ona je nakonec hovadina chtít po někom, aby v cíli jen tak bezúčelně dřepěl, zvlášť pak, když do konce hry zbývá ještě 9,5 hodiny jako letos.

Snažím se nicméně opakovaně přijít na to, jaké úvahy koho vedou ke zdrhání. Například té Ivošově plně rozumím. Na druhou stranu se mi úplně nechce věřit tomu, že má Ivoš natolik rozjívené děti, že je na jejich hlídání na nedělním výletě potřeba kromě Ivoše ještě celý zbytek jeho družstva.

Tak tomu jednoduše nerozumím, ale občas se tím dovedu bavit, neboť zdrhání často přináší i situace, jež nepostrádají komično. Památným v tomto ohledu bylo zejména zakončení Svíček v Šumperku, kde se v parku u vily shromažďovala vzdavší družstva již 3 hodiny před koncem, aby si počkala na výsledky. A když jsem pak začal hovořit o průběhu, asi u desáté šifry se dvě třetiny osazenstva zvedly a zdrhly na nádraží (to byla ona slavná cesta vlakobusem se sbírkou na řidiče). Podotýkám, že Šumperk není Jičín, odkud jezdí vlaky jednou za dvě hodiny. Tady jel další vlak s dobrým přípojem na Prahu i Brno za pouhou půlhodinu. Takže po 3 hodinách cesty na hru, 20 hodinách hry a 3 hodinách bezcílného zevlování v parku, bylo nutno zdrhnout, aby byl člověk doma, držte se, o celou půlhodinu dřív.

Ale já tomu třeba časem porozumím.

Doladit počasí?

Co máte pořád s tím počasím? Málo pršelo?

Estetika trasy

Estetika trasy je hodně subjektivní záležitost, tak budu tedy mluvit za sebe. Estetika trasy nevzniká vymetáním provařených lokalit. To je věc, kterou Svíčky nedělaly nikdy, a nemáme v plánu na tom nic měnit.

Třeba takovou Dubolku osobně považuju za jedno z nejhezčích míst, které jsme kdy na trase měli. Jak pro samotný lom s jeskyněmi a skalní bránou, tak proto, že je to skvělá vyhlídková lokalita.

Pokud někomu vadí chodit po silnicích, tak ať po nich nechodí. Celá základní trasa, vyjma závěrečného přesunu do Jičína, kde to jinak nešlo vyřešit, byla koncipována tak, aby se po silnicích chodit až na kratičké úseky nemuselo. Tak, aby vždy existovala cesta mimo silnici, která má srovnatelné, často i lepší parametry. Chození po silnici je vaše volba, nikoli náš záměr. A je to i dobrý důvod pro to, netahat trasu před Prachovskými skalami na jih. Tam by takové řešení nebylo možné.

Catch XXII

Kotelník: Ano, souhlasím.

nedojít

Yeti: Aby bylo „zatraceně těžké“ dojít, je nutné nedojít. To je oč tu běží…

dojít

Kotelník: Dojít je dobré. Proč je to dobré? Protože je zatraceně těžké dojít. O to jde.