Díky orgům za pěkně zorganizovanou šifrovačku. Naším cílem bylo
konečně jednou dojít Svíčky, což se podařilo, takže spokojenost. Rád
budu vzpomínat na netriviální dohledávky stanovišť, zejména Andělíček
je magické místo, na které se z jedné strany dá dostat lesem kopřiv a ze
strany druhé lesem trní. Mezi těmito lesy prý vede nějaká bájná
pěšinka, jejíž existencí se však orgové zaklínají zřejmě jen z toho
důvodu, aby je hráči v cíli neuutrifikovali.
Z hezkých šifrových nápadů bych vyzdvihl krásně analytické
šestiúhelníky, tůň-rarášek, trojské SVJ šachy a otáčení mapy
s reklamami.
Musím se ale přiznat, že to, co Ondra o pár příspěvků níž nazývá
„taktickým úkrokem zpět k realitě a k hráčské přívětivosti“,
jsem osobně příliš neocenil. Mám rád těžké Svíčky. Chodím na
Svíčky coby na těžkou hru. Chodím na Svíčky, které mám jen malou šanci
dojít. A baví mě to tak už několik let. :)
Mám rád Svíčky, kde člověk na turniketu vlastně musí vyšívat /
stavět vozítko, věž, stroj času z obskurních materiálů / luštit
padesátistupňovou šifru, protože Rozjezdem bez nápověd projdou jenom
geneticky modifikované Prahory. A také budiž do protokolu zaznamenáno, že
mi velmi chybí světová fáze Bezvíčku, ačkoli vím, že o její eliminaci
orgové uvažovali už nějakou tu dobu a že na tom rozhodnutí zřejmě nic
měnit nehodlají.
Letos jsme ale vyjma ostružiní a spánku nesváděli s ničím žádný
souboj. S týmy na špici jsme nesoupeřili o umístění, protože jsou
zdatnější na přesunech a nezasekly se zbytečně na půl hodiny na
matrjoškách, tůni a na blbě vybarvené vajíčkové šifře. S časem jsme
nesoupeřili, protože jsme ho celou hru měli přehršel. Se šiframi jsme
nesoupeřili, protože jsme snad žádnou neluštili déle než hodinu.
Překvapilo nás zejména velmi lehké finále, kde snad jen šachy byly
středně těžkou šifrou a panáčci středně trojskou. (My jsme se tedy
nejvíc zasekli na prezidentech, ale to jenom kvůli ranní krizi.)
Ještě jednou však díky za hru. Osobně bych si přál, aby šifrovací
víla přinesla příští rok Svíčky zase trochu drsnější (ne ve smyslu
„strmá modrá turistická značka“ nebo „brodíme potok“ drsnější!),
ale i když je přinese stejné jako letos, totiž bezchybně připravené a
s několika pěknými šiframi, budu dosti spokojený.
|