Díky mockrát za hru! Sice jsme si připadali jak zadření, ale zpětně mi
mnoho věcí přijde naprosto super, čím dál víc:-)
Náš základní problém byl v neparanoiditě. Nějak jsme asi byli
nastavení na srpnový pohodový výlet (alespoň já), takže šifra s čísly
se s námi nějak nepotkala. Možná i proto, že upřesnítka a nemapu jsme
předtím nezkoumali (a někteří ani neviděli). První dead. Každopádně
když vyšla na pětce neexistující kóta, začlo se něco dít. Zdůvodnili
jsme si, že šifra už nic neskrývá a že musíme zjistit, jak jsou reálné
kóty změněny. Pouhé posunutí výšky se hned vyloučilo a po chvíli jsme
z vrstevnic celkem jednoduše dostali danou substituci. Protože pořád
pršelo, vyluštili jsme i část šifry 3, všimli si upřesnítek atp. Pro
mě super moment.
Nicméně paranoidita nás bohužel nepohltila a hned na další šifře jsme
(krom Rosti) odmítali uvěřit, že transformace čísel je potřebná a že by
to navíc měl být hned první, nepotvrzující se, krok. Ani frekvenčka
nepřesvědčila a stejně bychom nevěděli, co s tím pak. Nápovědová
verze ale už moc krásná a jistota, že čísla se převádí vždy
a všude.
Následovala série Nehledejte, kterou jsme dali bez nápověd, přesto
hodně pomalu. Dramaturgicky hodně vtipný, ani šifra bez řešení mi tolik
nevadí (po vyřešení sice naštvání, ale zdůvodnili jsme si, že šifra
už vážně všechny informace vydala a Set pak nějak zázračně pravou
šifru našel, poté, co jsme proskenovali celou kurzívu z minulého
stanoviště).
Zato s tabulkou mám pořád problém. Přesvědčeni, že transformace
čísel se má udělat vždy jako první krok, proházeli jsme takto celou
tabulku a teprve z ní luštili a klíč substituce už zcela ignorovali. Že
se „jen“ zase použije substituční klíč, defacto stejně jako na trojce,
bylo v cíli hodně velkým zklamáním. A na šifře další dead. Na
turniket jsme přišli už bez šance projít do finále, takže zkoušení
úloh byla spíš taková sranda. Jak se prosím pěkně dělá, že se
rozpuštěný vosk nezačoudí? Aha, pomocí té lžičky?
Celkově – hustý, těžký, super koncepce, která ale zapadla v těžko
luštitelných šifrách. Často hrálo roli štěstí nebo naladění se na
stejnou notu jako orgové (čtyři z tanku, sedmičková, kurzíva, nehledejte
smysl, ale smyslY, tabulka) a udělání něčeho, co se vůbec nepotvrzovalo.
Záleželo na tom, co komu přišlo „nejpřirozenější“. Což je holt
celkem náhodná metrika a sám jako organizátor občas fakt koukám, proč
tohle každýmu není přece tak jasný :-)
A jen drobné zastání orgů – kdybych znal koncept hry (neotestovaný)
předem, tak se klidně vsadím, že nejpozději po pětce musí všichni
substituci mít (kóty, trojka, nápověda k trojce, řešení pětky,
upřesnítka). Nevidím to jako jejich selhání, spíš prvek, který je
neuvěřitelně náchylný vůbec na identifikaci, pořádné otestování a
vůbec domyšlení všech rizik. Podobně jsme loni na Tmou megabrutálně
neodhadli krabičku a naopak předloni skvěle fungovaly dvojšifry a
zahřívací drát. Vše řadím do podobného šuplíku rizik…
Ještě jednou – díky moc a za rok zase!
|