Zeď nářků

Cena nápovědy

Ještě mě napadlo, že jako protidriftovací opatření by ani nemusel být SMS systém. Úplně by stačilo by zavést nějaký nemalý časový limit (hodina) mezi zavoláním o nápovědu a vyzvednutím záchrany. Případně větší limit (dvě hodiny) mezi vyzvednutím nápovědy/záchrany a vyzvednutím nápovědy na další šifru.

Tím že aspoň něco z bezvíčku je řešitelné i na trase, se dá zajistit, že tým se nebude nudit ani v případě, že mu nápověda řekne jen to, co už dávno ví.

Díky, hodnocení, shrnutí a tak

Blbě se hodnotí hra, kterou jste vyhráli, když navíc ani naprosté většině startovního pole ani organizátorům nevyšla tak, jak původně doufali. Takže tohle je spíše takový nekoordinovaný soubor postřehů, zážitků názorů, nepřímých reakcí na předřečníky a v neposlední řadě samozřejmě poděkování organizátorům za uspořádání hry, která možná nedopadla podle jejich představ a přání, ale kterou jsem si osobně hodně užil. Kromě nich na tomto nesou zásluhu také spoluhráči, z nichž s polovinou jsem se seznámil až na startu, ale bez nich bych si to zdaleka tak neužil. Takže díky i jim. Jak už to tak bývá, celý příspěvek je samozřejmě vyjádřením osobních názorů, rozhodně nechci mluvit za nikoho z týmu.

V první řadě mám teď zpětně pocit, že jsme neměli ani tak neuvěřitelnou formu, jako spíš neuvěřitelné štěstí. Že „se něco děje s čísly“ jsme začali tušit ještě před startem, kdy si pražský Ondra všiml, že už na startovní obálce se v textu místo číslic objevují slovní číslovky. Pražský Ondra měl s sebou také vytištěné otázky z úvodu webových stránek hry, kterých jsme bohatě využívali doslova od prvních do posledních minut hry. Start se tak pro nás stal celkem standardní záležitostí, kdy jsme paralelně řešily v podstatě čtyři větve a celkem rychle zjistili, že se za chvíli zase spojují, takže je ani není třeba všechny dokončovat. Číselná substituce po počátečních pokusech o aplikování sedmisegmentového displeje, vysvětlila, co „se děje s čísly“, proč jsou na mapě podhůří Vysočiny kóty začínající osmičkou, proč nám některá upřesnítka nesedí a že je na místě být po zbytek hry co možná nejparanoidnější. I přesto jsem byl dost překvapen, když jsme nahoru na Zrcadla dorazili spolu s Trosečníky jako první. Měl jsem dojem, že start kromě určité zmatenosti a zapletenosti není zas tak těžký a špičku jsem tušil spíš tak jedno, dvě stanoviště před námi. Brzy se na nás však začala dotáhla ještě Tykadla a Přizdisráči, takže během luštění sedmičkového domina, následných sušenek a ještě i na Žalovce jsme měli alespoň nějaký kontakt se zbytkem startovního pole. Pak ale najednou všichni někam zmizeli. Na text kurzívou jsme brali asi po hodině nápovědu (všechna pozorvání sjme měli, ale nedokázali si je spojit a cítili jsme, že si hodinu na Turniketu můžeme dovolit), ale ani po hodinové procházce k Pěšinkám a zpět na Zmiják, kde jsme vydrželi také přes hodinu (trollovací vzkaz nás dost naštval a světle šedá čísla jsme na druhé straně objevili až napodruhé), se nikdo neukázal. To jsme začali tušit, že za námi se děje nějaký ošklivý, zlý, nepěkná věc. Když se nikdo neobjevil ani po dvou hodinách u Kuřích skal (tajenku jsme brali jako další výsměch orgů, co bude lepší ignorovat, a smysly nám z ní nedošly, takže padla druhá nápověda) a nepotkali jsme nikoho ani cestou zpátky od Pekla přes Švejdov, bylo nám to už tak podezřelé, že nás ani moc nepřekvapilo, když jsme se kolem půl čtvrté na Turniketu dozvěděli, že polovina týmů nepochopila číselnou substituci a v podstatě tak pro ně skončila hra na třetím stanovišti. Byl to trochu rozporuplný pocit vědět, že nejbližší soupeř na nás ve dvou třetinách hry ztrácí nějaké čtyři hodiny, má přinejmenším stejně trestných bodů a o vítězství tak vlastně soutěžíme jenom se hrou samotnou. Průchod Finálem byl přitom neobvykle hladký. Po dvou hodinách na (mimochodem parádní, IMHO nejvydařenější šifra hry) šachovnici jsme se rozjeli a jediné, co nás trochu zbrzdilo byla hádka nad několika-nimy, zda je vystřihovat nebo překreslovat, a poslední, telefonní šifra, kterou bylo nakonec jednodušší vyscrabblit než dávat autorsky. Až během odvozu do cíle jsme po téměř čtrnácti hodinách spatřili nějaké soupeře – Přizdisráče mířící k mostu pod letovickým zámkem, kde byla čtvrtá ze sedmi šifer Finále. V cíli/na turniketu jsme se dozvěděli, že byli jediní, kdo od našeho průchodu do té doby (zhruba třičtvrtě na deset) Turniketem prošel. O to více jsem fandil Bazinze a voy-a-gerům, kteří na Turniket dorazili necelé dvě hodiny před koncem hry a měli ještě aspoň teoretickou šanci zredukovat celou svoji bodovou penalizaci a do Finále postoupit. A o to víc taky obdivuju Zvířátka, Trosečníky a další, kteří dorazili v podobnou dobu, ale tu teoretickou šanci ani neměli a přesto neodjeli domů a ty dvě hodiny ještě na úlohách Bezvíčku pracovali.

Je to škoda. Finále bylo plné pěkných, často týmových šifer. Zasloužily si, aby je ve hře vidělo víc než dva týmy. Přitom stačilo málo – jestli jsem správně pochopil řeči v cíli i některé příspěvky níže, tak na substituční šifru ze začátku hry neexistovala nápověda, která by polopaticky řekla hráčům, jak se čísla substituují. Věřím, že kdyby něco takového bylo, tak do Finále postoupí podstatně větší část startovního pole a i ta část, co nepostoupí, bude méně zpruzená. A to nejen ze šifer pracujících s čísly – i těch mnohokilometrových přesunů na hůře umístěná nápovědní a náhradní stanoviště by bylo méně, sil na vypořádání se s ostatními těžkými šiframi více, celkový pocit vzájemného nepochopení se s orgy menší. Budiž to poučením, že pokud orgové (nejen Svíček) chtějí, aby se jim hrou táhlo nějaké opakující téma, měli by si být stoprocentně jistí, že se jim to včas podaří sdělit i hráčům.

Co se mi líbilo, ve zkratce a náhodném pořadí: Terén (už tradičně, stanoviště byla všechna fajn, žádný výstup „přes čáru“ – aspoň pro mě – krajina pěkná, na kótách hezké vyhlídky, alespoň na těch kam jsme přišli ve dne), počasí (měli jsme kliku a tu krátkou bouřku přečkali pod převisem u Vepřové jeskyně – další příklad toho, jak nám přálo štěstí celou hru), mapa z hlediska orientačního (nevím, jak mimo hlavní trasu, ale tam, kudy jsme šli my, byl opravdu snad každý kámen na svém místě, když už nějaké ty orientační problémy nastaly, tak chyba byla na naší straně), mapa podruhé z hlediska názvů (díky Síbovu jezeru jsme se na startu velmi rychle zorientovali, o co jde, srovnávání skutečných názvů obcí s těmi vymyšlenými byla fajn hra na dlouhé přesuny), z šifer především stanoviště OHYB, SOBEC (i přes ten zákys, za ten jsme si mohli sami), ETÁŽ (naprostá nádhera!), GREP, P___J (už si nepamatuju název, jenom že to byla fajn týmová doplňovačka), tradičně vynikající Svíčková (ačkoliv jsme se původně báli, abychom nemuseli jíst výtvor nějakého jiného týmu na Turniketu – až jsme uvažovali, jestli si ji radši neudělat sami, když už tam jsme :-D), možnost zvednout telefon Přizdisráčům volajícím orgům a říct jim, že jsme na tenise, vy kudrnatý p*** :-D

dojmy

Ahoj, nejdřív bych vám chtěla poděkovat za šifrovačku, kterou jste pro nás udělali a čas který jste tomu věnovali. A teď pár mích dojmů. Dost mě zamrzelo 2. stanoviště, na kterém byla ta paní v autě a mě na první pohled připadala, jako člověk, který náhodně parkuje, když jsme se zeptali jestli je organizátor tak tu byl jen zvláštní úsměv, tak jsme prohledali okolí a když tam nikde nebyla stopa po šifře, tak jsme se vrátili k paní znova, tentokrát už s jasnou otázkou, jestli jsme na druhém stanovišti, když nám řekla, že ne, tak jsme začasli dost zoufale kontrolovat jestli jsme neudělali v rýsování chybu, naštěstí někoho napadlo se jít paní potřetí zeptat, jestli nám dá šifru, když jí řekneme heslo a ono nakonec jo. Sice chápu, že 1. a 2. stanoviště bylo dost blízkou u sebe, ale asi bych byla přece jen raději, kdyby v místě, kde bylo napsáno heslo, bylo taky napsáno, že je potřeba se jím na druhém stanovišti prokázat. Protože my jsme to potom pochopili tak, že na každé stanoviště budeme potřebovat nějaké heslo, což nás potom trochu viděsilo, když jsme s nápovědou doluštili druhou šifru, ale žádné heslo tam nebylo a my si potom říkali, jestli teda dojdem na stanoviště, ale nebudem si moct vzít šifru nebo jak to bude. První 3 šifry mi přišli vcelku náročné a docela jsme se po cestě prošli, a po třetí šifře už jsem si přišla docela demotivovaná, ale náladu nám spravili sušenky, to byla docela motivující šifra, alepátá šifra pro nás už byla konečná, když jsme si uvědomili, že nám došly nápady a jaká by byla zacházka další nápověda, tak jsme nakonec zkončili. Přišel mi zajímavý i nápad s mapou bylo to pěkné a vtipné provedení, ale byla bych radši kdyby byla trochu podrobnější, protože když se nám podařilo se ztratit, tak byl potom dost problém se najít, když se všechno jmenovalo jinak. A k tomu volání o nápovědy, já nevím, jak to mají jiné týmy, ale pro nás bylo docela nepříjemné volání o první nápovědu, myslím, že skoro po třech hodinách, o to nepříjemnější bylo muset si zavolat o 2. na 2. šifře (, ale když jsme se po tom co už jsme nad tím seděli docela zoufale rozhodly, že se rozdělíme na půlky a půlka bude lušiti Bezvíček a druhá zkusí pohnout s touhle šifrou a byl skoro boj, kdo bude luštit Bezvíček, tak po další půlhodině marné snahy bylo volba volat jasná). Chtěla jsem tím jen říct, že dokud vidím aspoň šanci šifru vyluštit, tak mě ani nenapadne volat o nápovědu, ale když už jsou všichni z týmu tak bezradní, že nechtějí luštit šifru, která je posune dál, tak je něco špatně. I tak dík za šifrovačku a dlouhou, ale hezkou procházku.

Dvojí trest

Díky za vysvětlení, Síbo. Jasně, je možné, že na podobný dotaz odpovídáš už po stoprvé, na druhou stranu u většiny ročníků Svíček existovala světová fáze Bezvíčku, která mnohému z toho nápovědního systému dávala jisté opodstatnění. Například se mohlo stát, že tým měl velký ranec bodů, který chtěl nějak takticky vyčerpat, pokud jede na výkon, protože nevyčerpání mu nepřinášelo žádnou výhodu.

V současném systému ale hrají týmy na dluh a mají již od samotného začátku silnou motivaci s body neplýtvat – ztracené čtyři body prostě vždy znamenají na Svíčkách konkurenční nevýhodu – buď v podobě čekání na Turniketu (2 hodiny), „zbytečného“ úsilí a času při hře (Zoologická zahrada letos), nebo plnění úloh Bezvíčku, které jsou konstruovány tak, aby byly časově náročné. Ve všech případech jde o poměrně významnou nevýhodu oproti týmům, které si nápovědu nevezmou a šifru v rozumném čase vyřeší. Motivace týmů luštit je podle mě tímto dostatečně zajištěna. Pokud se bojíte, že se vám na Turniket příliš brzo prodriftuje tým, který tam vlastně nepatří, protože má hrozně moc negativních bodů, pak můžete buď zvážit zavedení SMS systému (Krůta ho při podobném množství účastníků provozuje ručně na papír, a to má hra díky krátkým přesunům vyšší spád), nebo omezit čerpání nápověd nějakým minimálním stavem bodového konta, po jehož dosažení již tým na další nápovědu nemá nárok a proluštit se až na Turniket prostě musí.

Navíc mluvíš o konstantní ceně dvanácti bodů za řešení, ale abych se přiznal, cena za řešení šifry pro mě není zcela směrodatná metrika, neboť řešení bereme výjimečně, existují-li rozumné nápovědy. Důležitější metrikou je pro mě základní cena nápovědy, která v současném systému kolísá někde mezi 4–8 body. Dostanu-li odkaz na terénní nápovědu, ztrácím zároveň 4 body za zavolání a ekvivalent až 4 bodů za přesun na a z nápovědního stanoviště. Pokud se tedy zaseknu na „špatné“ šifře, můžu nabrat až dvouhodinovou ztrátu na konkurenční tým, který se taky zasekne, ale na šifře „správné“, ke které dostane telefonickou nápovědu k principu úlohy. To, že mají různé nápovědy různou hodnotu, mi samozřejmě nevadí. To, že předem nevím, jakou hodnotu nápověda má, mi ale vadí celkem dost, neboť to do hry zavádí nepříjemný prvek nahodilosti. A proto mluvím o dvojím trestu.

Každopádně díky za obšírné vysvětlení systému. Nemyslím si, že je nějak špatný – dokonce plně souzním s tím, že na Svíčkách by se týmu mělo vyplatit i poměrně dlouhou dobu luštit úlohu bez nápovědy, protože prostě jde o těžkou hru – jenom se snažím poukázat na jeden aspekt, který by podle mě stál za zamyšlení. A když z orgozamyšlení vyjde, že je systém v pořádku, tak se s tím prostě smířím.

Nápovědy

Mám taky ten pocit, že se letos asi vyplatilo brát nápovědy. Co je nám platné, že jsme s pomocnými body na nule či dokonce v plusu, když jsme se nedostali na turniket, kde by to teprv k něčemu bylo?

Jinak díky za hru, optimisticky doufám, že jak už to tak na šifrovačkách naštěstí bývá, orgové se většinou poučí a po takovém ročníku si zpravidla další rok hru skvěle užijeme ;-)

systém

On ten systém bodů a nápověd funguje: za předpokladu, že je (stále) dobře odhadnutá obtížnost hry (pro medián pole)! Tj. že je hra do turniketu „spíše luštitelná“. Pokud týmy vesměs prolamují šifry vlastními silami, pak jedno vydeadování se ztrátou a zacházkou zas až tak nemrzí – ale stejně se do něj nikdo nehrne. Tým, který vyluštil prvních pár šifer vlastními silami, má prakticky vždy tendenci hrát, o tom jsem přesvědčen .

Pokud má ale hra letošní obtížnost, tj. že se deaduje vlastně od začátku, protože náročnost šifer je přestřelená, pak systém sice nadále funguje, ale udělá ze hry posloupnost: zásek, ach jo, ztrácíme nervy, pochodové cvičení, ach jo, zase zásek, ach jo, zase pochodové cvičení, jé čau, mysleli jsme, že jste na špici, aha, vy taky ne, ach jo, taky se tak „bavíte“…

A v určité chvíli se ze hry začnou vytrácet týmy – a to dokonce i týmy s velmi zkušenými hráči – protože to úplně zabalí jako nehratelnou „zhulenost“ (tedy klobouček Roflcopterům, museli mít neuvěřitelnou formu, o tom žádná!) a jedou pryč, či na houby.

A ti co zůstanou, jsou náchylní brát nápovědy i po hodině, neboť je tam pořád šance na telefon, doluštění – a žiješ s nadějí, že třeba už ta další šifra bude „hezká“. To je letošní zkušenost: vlastně bylo kouzelné, jak nám stačila velmi pěkná „Smyslovka“ na zvednutí nálady.

Kam tím mířím: stávající systém zachovat, ale zamyslet se nad náplní. Nad tím, jak se v rámci něj chovají lehké – střední – a těžké šifry. Co ze systémem udělají. S těmi těžkými šiframi šetřit (zvlášť s šiframi, které v sobě téměř neobsahují vodítka) – odhadem by prvních pět šifer mělo být cca z 90% proráženo bez nápověd, pak se může začít přiostřovat, ale nijak brutálně. Dávat těžké šifry, nebo dokonce řetězce šifer po startu, před Turniketem (protože jsou na ně nápovědy) je imho nesmysl.

Těžké šifry (ale pěkné!) mají být po Turniketu (tedy nemyslím všechny), paradoxně právě proto, že na ně nápovědy nejsou. I z hlediska organizačního úsilí se Vám to vyplatí – copak Vás těší dělat šifrovačku po Turniketu pro 2 týmy? To dost pochybuju…

Ale jasně, je to Vaše hra. Můžete to vnímat jinak. Píšu přestože jsem si vědom, jak je tohle „kritizování“ ošidné. Může se mi to za 2 měsíce vrátit jak bumerang…:)

Cena nápovědy

@Síba: těch deklarovaných 12 pomocných bodů (6 hodin času) za úplné přeskočení stanoviště ale nefunguje. Jak jsem psal níže (a jiné týmy které na této šifře braly nápovědu na tom nebudou o moc jinak), nám šifra i s pomocnými body vzala 6 hodin, tedy jakoby těch 12 bodů. Zpětně nahlíženo tedy naše pokusy o řešení šifry byly ekvivalentní tomu, jako bychom rovnou při vyzvednutí zavolali o nápovědy a záchranu. Takže podle mě byla cena té první nápovědy těžce přestřelená.

Řekl bych, že ten systém naopak motivuje neluštit příliš dlouho a volat o nápovědu dřív.

Body

Já to beru, jen si myslím, že možnost, že to někdo udělá jen proto, že na to má, je sice relevantní pro pár týmů na špici, ale většinou to postihne ty, kteří by ocenili „vysvobození z utrpení“, což je podle mě pro hru mnohem větší škoda než to, že si nějaké Prahory přeskočí stanoviště těsně před turniketem (nemyslím si, že „bez práce“, tj. aby to nezabralo moc zdrojů, jde v Bezvíčku získat víc než max. 8 bodů, časy, kdy měly top týmy 20 bodů na rozhazování, jsou dávno pryč).

Obdélníky a šipky

Jaké vlastně bylo autorské řešení té šifry s čárkovanými obdélníky? My jsme naštěstí po startovní šifře paranoidně koukali na druhou stranu každého zadání, takže jsme převedli čísla na substituci a pak na písmena, pomocí nemapy vyscrabblili řešení (dvakrát se vyskytující písmeno dost pomohlo), a zpětně zkontrolovali, že řešení odpovídá tomu, že obdélníčky jsou morseovkový strom.

Ano, Aleši...

… to je právě ten důvod, proč to tak je. Když není předem jasné, co přesně se získá tím kterým konkrétním zavoláním, snižuje se pravděpodobnost toho, že to někdo udělá jen proto, že na to má. Úhrnná cena za přeskočení stanoviště je stále stejná.