Já teda vidím jako největší slabinu stávajícího systému to, že má
pozitivní zpětnou vazbu, tj. po tom, co tým vezme jednu nápovědu, přijde
místo úlevy únava po 5–7km zacházce, takže vzetí další nápovědy se
kvůli tomu stává pravděpodobnějším. A chce se to někomu dělat
potřetí?
Samozřejmě, lepší je luštit bez nápověd – akorát obecně na hře
s nimi se nedá rozlišit, jestli tým, který ji bere ji bere proto, že si
chce užít hru a pomoct si s úkolem, kterej ho otravuje, tým, kterej je
prostě zabedněnej a nejde mu to, nebo tým, kterej si chce poskočit
v pořadí, protože vidí, že konkurence už tu 3 hodiny sedí.
Já to vidím tak, že nápovědy z principu jsou hlavně pro ty první dvě
skupiny (a jejich varianty). Na organizátorským zvážení je to, jestli má
smysl vymýšlet nějaká opatření proti té třetí. A jestli náhodou ta
opatření nepovedou k tomu, že holt top týmy budou mít o něco těžší
taktizování a zároveň hlavní pole mnohem větší opruz. A jestli náhodou
těch, kterých se to taktizování týká, není vlastně docela málo.
|