…ono je to těžké. Na začátku byla myšlenka udělat šifru na bázi
zpětné rekonstrukce pravidel pohybu nové šachové figury. Pak se postupně
zvolilo, jaké, že to bude mít formu zápisu šachové partie, atd. To mělo
být na šifře stěžejní. Zbývala ne úplně jednoduchá, ale nutná věc.
Vymyslet, jak na tento princip napasovat nějakou tajenku. Od začátku jsme
měli obavy, že je ten poslední krok příliš neintuitivní. Takže bylo
první dilema, zda prostě otevřeně neříci, co se má v posledním kroku
udělat. Jenže to by znamenalo, že ze zadání musíme odstranit mat, protože
mat je jasná nula i bez luštění. Jenže mat byl zase dosti klíčový pro
to hlavní, tedy odhalit pravidla pohybu. Takže tudy ne. Testy ukázaly, že
poslední krok (který bychom tam nejraději neměli vůbec, ale nějak se ta
tajenka vytvořit musí) skutečně problém je. A to jsme nechtěli. Takže
nastalo druhé dilema. Buď nechat šifru v původní podobě, kde k výsledku
nevede jiná cesta než detailní analýza šachů a smířit se s tím, že
nemálo hráčů si na ní vyláme zuby i s hotovou svastikou, nebo
s posledním krokem nějak pomoci a smířit se s tím, že případně může
pomáhat i s předchozím. Zvolili jsme druhou možnost a bezejmennou kótu
pojmenovali. A tím jsme si způsobili třetí dilema, protože do té doby
jsme v mapě neměli nic, u čeho by mělo nějaký smysl utajit pravou
identitu. A to se tímto změnilo, protože tady by to smysl dávalo. No a
výsledek hlasování o zákazu soukromých map vidíte. Tak můžete
zauvažovat, jak byste tato dilemata řešili vy.
|