Zeď nářků

Kritická revize

:-) Síbo, já ti úplně rozumím, ale pro tebe, jako pro osobu, která o šifře ví vše podstatné, to vypadá strašně jednoduše, ale úvahy týmu na místě jsou komplikovaný komplexní proces. V reportáži se to shrne v jedné větě, ale na místě mají hráči v hlavě řadu úvah, spoustu z nich vysloví, některé z nich jsou tak mimo, že některé hráčům připadnou jako docela možné. Všechno se kriticky reviduje, ale hlavně zkušenosti s šiframi, které neměly úplně hezké řešení, u hráčů navodily určitou míru podezření, že se prostě divné šifry s divným řešením tu a tam objevují. No a pak mohou nabýt dojmu, že jejich ne zrovna krásné, ale ucházející řešení je autorské.

Co si z toho vezmete, nechám na vás. Můžete ale také zavést pravidlo, že řešení šifry není pouhá asociace nebo řetězec asociací. A můžete provést test všech šifer ze Svíček, jestli by prošly tímto pravidlem.

A tak dále

Pokud je tým přesvědčen o tom, že má správné řešení, tak se nemůže provinit proti etice. To jo. Já jenom trochu nevěřícně zírám, co někomu dokáže k tomuto přesvědčení stačit, a trochu mne to děsí.

Co si z toho odneseme my, nevím. Možná zkusíme do pravidel nějak zformulovat minimální požadovanou míru luštění. Třeba jako povinnost věnovat po odhalení předpokládaného výsledku minutu úvaze, jestli by náhodou nějaká titěrná změna v souslednosti dosavadních úvah nedokázala při zachování principu vyplodit v podstatě jakýkoli výsledek, což je tak zhruba to, o čem je tady řeč.

Co tu máme? Červený víno. Co s tím? Orgové mají taky. Bílý. Ale to sme nedostali. Ale to nevadí, zahrneme si ho tam taky. Červený víno a bílý víno, to je jasná polská vlajka, co by to mohlo bejt jinýho?. Co s tím? Nevím. Co je to za víno? Myslím, že modrej portugal, ale jistej si tím nejsem. To nevadí. Takže to vlastně nemá bejt červená, ale modrá. Super, to se nám to hezky asociuje. Co s tím bílým? No já nevím, ale bílýmu vínu se bílý jenom říká, vono je ve skutečnosti žlutý. Bingo! Modrý a žlutý víno, to je jasná ukrajinská vlajka. A na co to je? Nevím, kolik toho vína je? Těžko říct, ta sklínka nemá rysku, nedali by nám sklínky s ryskou, kdyby chtěli, abychom věděli, kolik toho vína je? Nedali, sou to svině. Tak to bude dvojka, protože to se tak říká. Ale ty orgovský sou menší. Tak to budou decovky, to je jasný. Tak to sou celkem čtyři deci. To je ale takový číslo k ničemu. No a není ta naše sklínka nakonec větší? To by mohla, to by mohla být trojdecka. Tak to je dohromady půl litru. Já mám nápad! Víno je těžký zhruba jako voda, takže půl litru je taky půl kila. A k čemu to? No kilo je vlastně kilogram. A z něho půlka. První půlku škrtneme, zbyde gram. Geniální! No a protože už máme ukrajinskou vlajku, tak ukrajinsky gram je hram. A taky máme vlajku polskou a v polštině se h čte jako ch. Takže je to vlastně chrám. Takže jdeme ke kostelu, super, Prahory eště sedí. A nemoh by náhodou bejt nějakej ten krok jinak? Teď není čas zabývat se tím, kdo je kdo, rozkaz zní jasně: Lojzo, zaběhni se tam podívat, my si zatím dáme eště nalejt.

Ivo má pravdu, na každou šifru se dá napasovat nějaká haluz a někam odejít. Trochu kritické revize výsledku by to chtělo.

Dělení týmu

Pro pobavení: na již zmíněné TMOU 14° jsme 14. šifru vyluštili jen díky tomu, že Sopťa věřil tomu, že nám po vyškrtání zůstal obrázek rozhledny. Šel tam sám a tak našel další stanoviště. Tenkrát to byla autorská úvaha a minimálně 2/5 týmu jí velmi důrazně nevěřili. Jinak si myslím, že utahaný tým po již jednom marném výletu je velmi ochotný se chytat stébla. Obzvlášť u takového typu šifry, kdy není jasné co vlastně luštit. Třeba loni spousta týmů nevěřila tomu, že se v poslední šifře mělo gymnazium prostě jen vyscrablit. V tomto ohledu mám pro Lupínky pochopení. Snad nám na příštích Svíčkách budou věřit víc a dostávat ze šifer opravdová řešení.

Kříž: který?

Pojmenovaná kóta a poblíž stojící kříž si jsou vzájemně nejbližšími a jednoznačně spárovatelnými objekty max. do 400 m shodně na Fudži, Matterhornu, Orodruině i Rysech. Pouze na Grossglockneru ne.

Corn Flakes a Rysy

Zuzo, díky za reportáž. Mrzí mě, že jsi tu od soboty za celý náš tým lízala nejen smetanu. Příště 27 zpráv? :)

Ivoši, díky, že jsi se ozval a rozpoutal tohle téma. Jestli jsem věřil našemu řešení? Ano, věřil jsem našemu řešení i tomu, že je autorské. Zároveň jsem věřil/doufal, že není kompletní, že nám prostě nějaká asociace ještě uniká. Jaký díl skládačky nám chybí, to v danou chvíli zjistit nelze.

Síbo, jak už psala Zuza, neškrtali jsme hory, ale kříže. A z asociací jsme nedělali jeden řetězec, byť to tak z reportáže vypadá. Byla to spíš asociační hromada, vzletněji „myšlenková mapa“ vytvořená ze dvou vstupů (víno a „na zdraví“), v níž z obou vstupů vedly krátké cesty ke kříži i k Polsku. Klíčovým dílkem do skládačky pak byla informace, že Rysy, u nichž byl v mapě kříž, jsou nejvyšší horou Polska.

Ještě dodám, že většinu luštění jsme jeli paralelně stegano a asociace+využití předmětu/aktu předání, protože co s tím taky dělat jiného. Stegano ovšem – vyjma kočičího chlupu – nepřineslo nic.

Co si z toho všeho odnesu? Asi hlavně to, že příště zkusím v podobných situacích aplikovat „Vaškův“ test o dělení týmu. Zní to jednoduše a elegantně. V tomto konkrétním případě by test dal i rozumný výsledek (na Oroduinu jsme šli všichni, na Rysy jsme vyslali dva hráče).

Haluzení

Nejprve se omlouvám, že jsem se podepsal jako Hrošík, ačkoliv jsme se jmenovali jinak… Co se týče obecných úvah o úrovni etiky týmů, o tom by se dalo napsat spousta a vždycky se najdou protichůdné názory a nikdo nemá vůli sepsat nějaký kodex s příklady, co už je za hranou a co ne (viz např. debaty k loňské šifře č. 6 na Tmou). Obecně ale podle mě platí, že je-li tým přesvědčen o tom, že má správné řešení, asi těžko se může provinit proti etice. Pokud můžu mluvit k Rysům za sebe – neměl jsem mapu nastudovanou, nehledal jsem, co jsou v ní za hory. Sklenka červeného vedle sklenky bílého mi osobně evokuje jedině vlajku se dvěma pruhy, červeným a bílým. Na základě naší asociační úvahy jsme hned nevyráželi, protože nám to nepřišlo úplně hezké. Ale jak má sakra tým vědět, jestli je nehezká šifra, nebo nehezká jeho asociace. Loni jsme na Svíčkách jednu minimalistickou šifru (X CXC M ZV) kvůli úplně se nepotvrzujícímu způsobu řešení, ne zcela pravděpodobnému výsledku a dle upřesnítka nedohledatelnému křoví luštili další dvě hodiny (např. 26 morzeovkových znaků nemůže být náhoda, že) již vyluštěnou šifru, zakončeno deadem a demoralizací celého týmu. Nejen s ohledem na tuto zkušenost (takových nejistot ohledně správnosti řešení už jsem zažil spoustu) prostě i na lepších šifrovačkách někdy uvěřím tomu, že orgové hulí něco jiného než já. Je strašně jednoduché to ex post s vědomím toho, že šifra obsahovala ještě něco dalšího, odsoudit. Zpět k letošní šifře – měli jsme (alespoň do vyluštění) šifru, která prostě žádný text neobsahovala, asociace se nabízely. Já jsem třeba v mapě hledal kostel Sv. Vavřince, nebo křížení červené a modré značky (červené víno, modrý portugal – omlouvám se, ale nepodařilo se mi úplně identifikovat odrůdu). Logicky tým přijde s hromadou úvah a pak to nějak filtruje, a pokud je nakonec přesvědčen, tak vyráží a v takovém případě to nepovažuji za haluzení. Asi něco jiného je to s klasickými papírovými šiframi, kde je co dělat a tým od začátku nenabývá dojmu, že má pouze provést nějakou asociaci. Já osobně také jako hlavní (ne jediné) kritérium toho, jestli se haluzí nebo ne, vidím to, jestli vyráží celý tým, nebo jen jeden či dva lidi – kdyby náhodou. Jasně, když se bude kontrolovat řešení šifry, všechno se eliminuje. A tady byste skutečně poznali jestli tým haluzí nebo ne – jsem přesvědčen, že u této šifry, by řada týmů s neautorským řešením na ty Rysy šla, i kdyby věděla, že se jich bude org ptát na způsob řešení. Protože by prostě svému řešení věřila…

dovětek

Síbo, můj příspěvek nebyl šťastný, po neúspěchu na Orodruině jsme pracovali s „teorií křížů“, žádné hory jsme „neodškrtávali“. Jako jediný asociační průnik zvukové a vizuální stránky celé přípitkové akce mi (v této komunitě) stále vychází kříž, zbývalo určit který. Kdyby byl křížek u Matterhornu (doufám, že nebyl, jeho existenci na mapě jsem si připomněla až touto diskusí), jdeme pravděpodobně tam (píšu za sebe). Ano, Rysy jsou hraniční hora, ale je to nejvyšší hora Polska. Ergo náš postup v žádném případě nebyl: chceme Rysy – jak?, nýbrž: máme kříž – který?

Rozdělení týmu může signalizovat více skutečností, míru nejistoty týmu v korelaci s výsledkem luštění nevyjímaje. Výstup našeho luštění v Bojanovicích neoplýval elegancí, chyběla vtipnost a jednoznačnost „vysočiny s jalovcem“, přesto panovala týmová shoda, že naše interpretace může být správná. Nalezení stanoviště pro mě znamenalo úlevu, ale současně nelibost. Zeptejte se Karla, s kterým jsem se při vyzvedávání míjela, s jakou spontaneitou jsem krátce zhodnotila předchozí šifru. Nevím, co se sklenkou vyváděli oni, ale také vypadal, že by si nejraději odplivl. Budiž mi to důkazem, že jsem v tu chvíli skutečně uvěřila, že šlo o nevyladěnou nápadovku, že cesta interpretace přípitku byla tou správnou, nehezkou, a doufala, že v cíli přibude nějaký přehlédnutý detail nebo kontext, který dojem z šifry vylepší. Že jsme ovlivnili výsledky hry? To je opravdu k zamyšlení a veselo mi z toho není.

Lituji, že jsme stanoviště neprošli autorským způsobem. Zafilosofovat si nad pohárem vína a zodpovědět si otázku, kam dál. Jak hezký nápad. Mnohem víc však myslím na týmy, které to nedaly ani s nápovědou. Takové škody v podstatě primitivní stegano, které se neluští, ale je pouze zkouškou postřehu a důslednosti, způsobit dle mého soudu nemělo. Svoji účast s nimi jsem už vyjádřila.

Kilimandžáro

S tím během na Kilimandžáro – běžel jsem tam primárně z hecu, sekundárně kvůli možnosti mírně konsternovat soupeře (což se, podle reportáží, snad i podařilo), terciárně proto, že mi ta Ondrova úvaha nepřišla úplně blbá. Neměl jsem pocit, že jsme v šifře vytěžili všechno, co je v ní zvláštní. Ale odchod, kdy nemám vytěženo všechno, pro mě není totéž co haluzení. Často mi třeba některé věci docházejí až na přesunech.

víra

No, to je fakt…

věřit či nevěřit

Ona ta víra má jednu takovou nepěknou vlastnost, že nebývá konstantní napříč týmem.