Zeď nářků

A doplnění čísel

Postupový limit do Finále se držel déle vůči hypotetické situaci, kdy by Corn Flakes shledali šifru nevyluštěnou a vzali si na ní nápověda. Samozřejmě by mohl být scénář i opačný, že by ji luštili o to déle a s úspěchem. V případě nápovědy by se postupový limit snížil dříve o téměř 2 hodiny a blokováno na Turniketu by bylo o 8 týmů méně.

věřit / nevěřit

Mně se zdá fér, když je míra věření svému řešení demonstrována tím, že na další domnělé stanoviště jde celý tým. Tím se vracím k Ondrovu běhu: řešení divné, ale vzhledem k tomu, že jsme se taky snažili napasovat šifru na předchozí horskou, rozumím. Ale aby to za mě bylo úplně čisté, čekal bych, že se Roflové zvednou a půjdou tam všichni. Tož tak…

Síbovi

S tou jistotou – ano, naprosto souhlasím!

Kilimandžáro

S tím během na Kilimandžáro – ano, to je pravda. Taky moc nechápu, proč tam Ondra běžel a tímto šla také diskuse otevřít. Zjevně to ale nikoho moc nevzrušuje: kde teda máte (ostatní, nejen CF) tu hranici, co je haluzení? Zjevně je třeba o tom po čase podebatovat, protože chování týmů na čele by dle mě mělo být příkladem méně zkušeným. A tohle jsou příklady, které už vedou na styl řešení: „hele je vtom málo informací, to budou max. tři čísla, kde je vhodná kóta, jdem tam…“ Mimochodem vzpomeňme na „nelineární“ TMOU, kde to některý tým na čele za podobný přístup taky schytal a právem! Při své (organizováním jistě ovlivněné) fantazii garantuju, že na každou šifru, kterou nemůžu vyluštit, podobnou haluz dokážu napasovat a teoreticky někam odejít. Ale fakt už dnes nebudu někam s těmito (ne)řešeními odcházet, protože v nejhorším případě to tam fakt BUDE! a přitom jsem šifru vůbec nepochopil, a kdybych pak náhodou vyhrál/dokončil, bude mi z toho všelijak.

Kdyby byla na dně sklenice Orodruina? – jsem vcelku přesvědčen, že pokud někdo vnímal skleničku jako rébus a použil průměr jejího spodku na vynesení do mapy, udělal jen jeden (divný, ale v zásadě zajímavý) krok, zdánlivě potvrzený přesným protnutím jediného možného bodu. Je to alternativní řešení, nad kterým bych na Svíčkách váhal. Kdyby to protnulo 2 body, tak už je to blbost. Tj. ano, kdyby byla na dně sklenice napsáno Orodruina, řek bych si, že holt toto alternativní řešení je legitimní  – a rozhodně bych nikomu nic nezazlíval (přičemž to zazlívání je trochu nepřesné, já to ani Vám nezazlívám, spíš mi to pořád hlava nebere – já Vám oprvavdu věřím!, že jste to v tu chvíli za haluz nepovažovali – jen si myslím, že by to minimálně po hře stálo za přezkoumání).

Dovolím si malou odbočku: kdysi na KN jsme skončili druzí za Tučnáky. Rozhodla šifra, kde nám po 20 minutách bylo z upřesnítka! jasné, kam jít. Přesto jsme tam nešli a luštili, dokud jsme nevyluštili (asi 3 hodiny). Tučňákům úvaha na základě upřesnítka stačila a hru vyhráli. Jistým způsobem jim to skutečně dodnes nepřeju:) Čili zazlívám :) :) :)

A měl bych dodat: nejsem žádný Mirek Dušín, omylem jsem pravidla / či etiku porušil na hrách víckrát, vím že zvlášť při únavě se někdy velmi špatně posuzuje, co je a není ještě ok. Ale líbí se mi, když jsou hráči na sebe tvrdší. Letos jsem třeba tým upozornil, že ze sedmiřádkových čísel týmy odcházejí zjevně na základě volání o nápovědu či řešení – ať si taky zavoláme. Na čež mi Honza Klusáček řekl, že koukat se po cizích týmech a vyvozovat z toho strategii, je nefér, že jsme ještě nevyčerpali zdaleka všechny možnosti, že ho luštění ještě pořád baví. A luštili jsme dalších 45 minut, než jsme už nevěděli co dál, a nápovědu si vzali. Jo, přístup Honzy mě štval i imponoval zároveň a jsem mu za tuhle exkurzi do etiky Bazingy velmi vděčný…

Hlouběji

Ivo, to že si je hráč jist tím, jak to autor myslel, je z podstaty možné teprve po hře. Do té doby je to vždycky jenom věc toho, jak moc věří, že to pochopil správně, pokud se mu to tedy jeví tak, že mu něco vychází. Věřit, že hráč našel správné řešení, má-li pro to rozumné odůvodnění, je legitimní, a riziko, že se mýlí, nese vždycky. Někdy větší, někdy menší.

Jinak ale, Zuzo a Václave, tady to rozumné odůvodnění nevidím, ani když se snažím. I pokud usoudím, že principem šifry je asociační řetězec (pomíjím dobré důvody, proč by neměl), pak jeho výsledkem ty Rysy prostě nejsou. Pokud bych měl asociačním řetězcem dojít k červenobílé vlajce, pak logickým řešením je v prvním kroku škrtnout Ararat a Dachstein, protože jsou prostě příliš daleko. Ze zbývajících pěti, které obklopují Bojanovice, pak následuje Orodruina, protože vlajku nemá, pak Rysy a Matterhorn, protože jde o hory hraniční a nedává žádný smysl je definovat pomocí pouze jedné ze dvou zemí, a nakonec Fudži, protože tam už jsme byli. Jedinou lokalitou v dosahu, kterou není možné na konci asociačního řetězce ničím vyvrátit, je Grossglockner. Rysy prostě ne, to je jenom přání otcem myšlenky. A to je rozdíl oproti Ondrovi, který běžel na Kilimandžáro. Ten vymyslel princip, který by mohl být správný (byť nebyl), a jeho aplikací to Kilimandžáro skutečně vzniklo. Rysy ale nevzniknou ani tak.

Jinak, Ivo, tebou popisovaná situace není až tak hypotetická. Corn Flakes díky nalezení stanoviště na Rysech držel postupový limit déle, než by měl, a blokoval tak postup jiných družstev do Finále.

měli nám nalít bílý...

Mea culpa, je těžké diskutovat, když nemám u sebe mapu. Pokud došlo v týmu k selekci možných řešení vycházejících ze spojení asociací, která byla podložena pozorováním mapy, nevím o tom, kupovala jsem si v hospodě pití. Vrátila jsem se, když byl na stole asociační řetězec nastíněný v reportáži. Osobně mi to přišlo stejně slabé/silné jako Orodruina.

Naše sjetí z cesty od poháru k přípitku jsem popsala. Vytěžit z akce tři neměnné informace „na zdraví“, bílá, červená barva a pokusit se je asociačně propojit nabízelo více či méně pochybných výsledků. Dva z nich jsme vyzkoušeli, vždy v dobré víře. Kdyby na dně sklenice bylo napsáno Orodruina, úspěch bys nám odpustil? Velký rozdíl tu nevidím.

Úmyslně obcházet autorský postup jsme rozhodně nezamýšleli. Za své výlety jsme zaplatili, ano, méně než týmy, co braly nápovědy. Mrzí mě to, nebyl to záměr náš, ale zcela jistě ani organizátorů. Na Rysy jsem šla s mírou pochybností, možná stejnou, s jakou Ondra běžel na Kilimandžáro. To se hrozně těžko měří. Víme to všichni.

kam dál

Zuzko – přijít na hře na to, kam jít dál, aniž by to mělo cokoliv společného s autorským řešením, resp. aniž by tým o toto usiloval – a co to tedy je, když ne haluzení? Sem tam se pochopitelně stane, že tým dojde k výsledku neautorsky, a zároveň nemá pochybnosti – ale zde zkrátka při nejlepší vůli nevidím důvod, proč by si tým měl myslet, že pokračuje na základě šifry. Pokračuje na základě mapy, směru, přijatelného cíle v dosahu a možná vedra, která mu zabrání zatáhnout za záchrannou brzdu. Síbův výčet hor je docela jasný – červenobílé řešení nemohlo při kritickém zvážení obstát – jít na RYSY je v tomto kontextu klasická haluz – a tvrdím, že tým si měl vzít nápovědu či řešení, pokud neměl nový nápad. Že by vás to stálo ještě větší pořad pořadím? No a co? Přemýšlím o hypotetické situaci, kdy by se vám, či Hrošíkům ve hře dařilo a Svíčky jste vyhráli, či dokončili – a to by se při vašich kvalitách klidně přece stát mohlo. Opravdu byste se cítili jako vítězové? Zní to asi dost tvrdě, ale já bych měl s takovým vítězstvím problém :(

Nejbližší hory

5 (slovy pět) nejbližších hor ke stanovišti, všechny zhruba do dvou kilometrů vzdálenosti. Státní příslušnost a tím danou červenobílost si jistě doplníte sami: Rysy, Orodruina, Fudži, Grossglockner, Matterhorn.

upřesnění

Ivoši, myslím, že rakouská a švýcarská hora v dosahu nebyla, to by nás zastavilo, respektive bychom se vydali k té švýcarské (asociace: na zdraví – červený kříž jsme se dost drželi).

A pro úplnost – byli jsme si vědomi, že nám pravděpodobně něco uniklo. Natolik jsme Svíčkami ošlehaní, že víme, že to není nějaký zhulený okresní přebor. Po hromadném „odplivnutí“ na Rysech jsme se ještě konečného hodnocení šifry výslovně zdrželi.

Obecně na hrách chci přijít na to, kam mám jít dál. Nejsem z hráčů, kteří paralelně přezkoumávají, jestli je to autorské řešení. Zvlášť u rébusů, kde rozptyl luštění je 4 až 173 minut. Týmů, kteří tu brali nápovědy a totálky je mi upřímně líto. Však i my jsme zde ztratili dobrou pozici. Pokud někdo z nich měl podobný nápad jako my, a nešel ke křížku z obavy, že to tak orgové nemysleli, má můj obdiv.

k úvaze Hrošíků

Hele a proč ne: přípitek červeného a bílého vína = rakouská vajka = Grossglockner – já teda teď zhavy nevím, jestli byl v mapě? Ale jestli byl, tak už máte dvě řešení s naprosto srovnatelnou logikou.