|
Díky za poznámku, Ivoši. Opravdu jsme si mysleli, že to není hezká
šifra, a doufali jsme, že nám něco uniklo. :)
Reportáže píšu především pro pořadatele a spoluhráče jako výraz
vděku, nikoliv jako dokumentární popis naší řešitelské činnosti. Pro
projití stanovištěm (ani se mi tomu nechce říkat šifra) jsme udělali
maximum. Ohledání předmětu s logem hry „do posledního chlupu“,
zkoumání reaktivnosti papíru s logem na tekutinu, zkoumání chuti vína,
jediné, co nebylo podle příruček, že jsme tu sklínku nerozflákali. Nebyli
jsme jediní, kdo v návaznosti na to převedl svou pozornost k akci
přípitku a práci s mapou. Po návratu z Orodruiny jsme sledovali, jak
probíhá přípitek s jinými týmy. Ukázalo se, že počet orgovských
sklenic s bílým (chápu, bylo krapínek lepší) nerozhoduje, stejně jako
množství vína ve sklenici. Jediné, co se stále opakovalo, bylo „na
zdraví“ a červená a bílá barva vína. Nemám před sebou mapu, ale
švýcarská hora u křížku, myslím, žádná nebyla.
Po hře jsme vyndali sklenici z batohu. Čtyři lidi do ní koukali a nic
neviděli. Zadání v tomto případě vznikalo unikátně, určitá náhodnost
namalování s náhodnou šmouhou od zbytečku vína v naší sklenici
způsobila, že jsme si tu vybrali svoji porci smůly.
Orgstvo náš postup přešlo mlčením, což posiluje moji domněnku, že tu
byl záměr milé dramaturgické vsuvky, nikoliv prověrky typu „třináctky
na Tmou“. Nemyslím, že měli nějaké zvláštní potěšení, že se šifra
chová jinak, než předpokládali. (Des v cíli ověřil, že jsme nebyli na
Orodruině jediní.)
Ale jestli je to na černý puntík, tak dík. Za těch jedenáct let
konečně první oficiální. A od orga Tmou! :)
|