Zeď nářků

Pestrá strava

Já bych jen podotkl, že reálně barevnost na šifře Ježíš nezatížila „nás“, ale pouze Ondru, který si nenechal vymluvit, že barvy nebudou náhodné (protože tak se to prostě prodává), takže řešil je, zatímco zbytek týmu řešil číselné hodnoty políček a jejich změny. Samozřejmě, nic proti tomu, i slepé cesty je třeba zkoušet, jinak lze těžko ověřit, že opravdu slepé jsou. Ale neoznačil bych to za zatížení zásadní, času na jejich odfiltrování bylo víc než dost.

Pestrá strava

Honza: Záleží na tom, jestli se bavíme o obecných nebo konkrétních případech. Fakt je ten, že o pravidelném zadání lze s jistotou říct, že je pravidelné, kdežto o náhodném nikdy nebudu s jistotou vědět, že je skutečně náhodné a pokud nemám jiný nápad, budu muset zkoušet zdánlivou náhodnost analyzovat, přinejmenším abych vyloučil, že nenese informaci. Pokud jako autor nechci, aby nějaký prvek zatěžoval analýzu, tak se u něj pokusím o pravidelnost, což je v tomto smyslu objektivně lepší varianta, než náhodná různost, kterou pak volím jen pokud to jinak nejde. Pokud chci analýzu ztížit, tak do šifry klidně náhodný prvek dám, pokud věřím, že ho lze logickou úvahou odfiltrovat. Pokud je mi to jedno, tak volím to, s čím je míň práce. Ani v jednom z posledních dvou případů ale nebudu hráče ex post přesvědčovat o tom, že by si stejně zavařili mozkové závity analýzou toho, proč jsou všechny prvky pravidelné nebo dokonce shodné – protože je to nesmysl. Ten objem zátěže je u náhodnosti nesrovnatelně vyšší než u pravidelnosti už jenom tím, kolik informací která varianta nese, viz Alešův příspěvek.

U šifer, které indexovaly pole lékárničky, z něhož se buď rovnou, nebo po jednoduché operaci (o několik řádů jednodušší než analýza barev) přečetlo písmeno podle pořadí v abecedě, bych náhodné rozložení za výrazně trojský prvek neoznačil. Trochu jsme barevnost vlastní chybou řešili na první šifře, ale tam jsme ji brzy opustili. Týmům mohla dělat problémy na šifře s prvními houbami, kde se lékárnička nepoužila, ale rozměr 3×7 a barvy některých bonbónků mohly mást. Ale pořád to nebylo zásadní. Reálně nás různost bonbónků zatížila až na šifře Ježíš, v tomhle případě vzhledem ke konstrukci šifry dost zásadně. Pokud záměrem orgů bylo, aby barvy nemátly a neodváděly od správného řešení, pak bych naprosto jednoznačně volil pravidelné zadání.

Pestrá strava

Já si teda, Ondro, nemyslím, že dát všechny bonbóny stejnobarevné je „objektivně lepší“. Pokud nějaký prvek šifry nenese informaci, měl by být dle mého buď viditělně pravidelný (seřadit řádky podle abecedy, samé bílé bonbony) nebo standardně náhodný (slohovka má běžnou frekvenčku, všechny barvy lentilek tak nějak náhodně rozházené). Použití všech barev bonbonů mě v tomto případě nijak neuráží a trojským prvkem bych to nenazval (i kvůli tomu, že mi lipa a lentilky chutnají asi tak tisíckrát víc, než antiperle :-D).

Za matoucí prvek bych označíl spíš rastr 3*7 na prvních houbách (pravda, ne zcela dobře zarovnaný, ale byl tam).

Richarde...

…autorským záměrem všech šifer na šifrárně je někde zpomalit týmy. Kdyby tomu tak nebylo, zbyl by z šifrárny přespolní běh.

Wale...

…děti měly za úkol týmy vysírat, vypruzovat a vysmívat se jim. (Některé měly i proč, luštění svíčkových šifer jim šlo o fous lépe než skutečným hráčům.) Jenom to měly provozovat tak nějak rovnoměrně. Po příčinách toho, proč si k plnění důležitých úkolů vybraly zrovna vás, zapátráme.

Pestrá strava + Bonbóny

Martin: Co se týče myšlenky, že stejnobarevné bonbóny můžou skrývat chuťovou šifru, tak totéž samozřejmě platí i pro bonbóny „různobarevné“:http://inula.sifrovacky.cz/sifry.php?….

Rozdíl je v tom, že u šifry, kde každý bonbón vypadá jinak, nemůžu roli barev nikdy spolehlivě vyloučit, kdežto u šifry, kde každý bonbón chutná stejně, chuťovou šifru spolehlivě vyloučit můžu.

Síba: Kombinaci červené a zelené jsem uvedl právě proto, že je podle mého názoru jediná, která mohla být v kontextu hry reálně zavádějící a fatální i pro tým, který se nedopustí zásadní chyby v analýze – kvůli shodě barev s první houbovou šifrou. Ostatní by byly zavádějící podstatně méně. Jsi-li opačného názoru, můžeš zkusit uvést konkrétní uvěřitelný protipříklad.

Jehlan u Dolních Bojanovic je krásnou ukázkou prevence nechtěného postupu skrz vhodnou volbu barev. Tehdy jste to udělali, a skutečnost, že si týmy nemusely samy přijít na to, že barvy neznamenají, co znamenat nemají, jim zážitek z luštění evidentně nijak neumenšila – tolik k tvému poslednímu odstavci. :-)

Tuhle diskuzi každopádně nevedeme proto, že jste snad v tomhle případě měli udělat a neudělali totéž – je naprosto v pohodě, dát do šifry trojské prvky, ať už záměrně nebo nedopatřením – ale proto, že se snažíš hodnocení zvoleného řešení a existenci objektivně lepších variant relativizovat argumenty, které nezní zrovna přesvědčivě.

Díky

Díky moc za hru.

Moc chválím originální sifry podobné jak ostatni vyzdvihavam hlavně skládanou a dotazník.

Líbilo se mi i roznaseni pomocí sifr mrizky. Ale to že to bylo přes toho sraba bylo na nás už teda moc zhulene.

Každopádně díky. Budu se zas těšit na nekterych dalších svíčkách.

Pestrá strava

Já jsem v tom spíš viděla problém, že měl každý tým jiné zadání. Protože na šifře, kde byly červené a zelené houby ve stejném rastru mohl někdo v příslušných chlívcích vyhovující počet barevných lentilek mít a jiný ne. My jsme většinou měli a kde nebyly, mohla být mezera mezi slovy. Komu by chyběly už v 1. chlívku, byl na tom líp. Barvy měli mít všichni stejné, i když tak trochu chápu důvod, proč to tak nebylo ;-)

Polder

Fialová barva značí dvojí pravopis. Správně česky je možné psát s E i bez E.

Chuťovka

Ondro, Tic-tacy by byly vražedné, protože by to týmy musely sníst, aby zjistily, že to není chuťová šifra. Zato minilentilkově vypadající bonbóny indikují, že šifra je aspoň čistě vizuální. Radši budu řešit šifru v mylně barevném prostoru než v mylně chuťovém prostoru. A barevné to rozhodně bylo hezčí než černobílé.

Btw, proč bylo E ve slově POLDER v šifře CHUCPE fialové? A mohl by prosím ještě někdo dotřetice vysvětlit RUMCAJSe? Já to z toho furt nechápu..