Ondro, ta otázka nebyla podobná. Zatímco na Lanšperku byla barva
nepodstatnou informací, v Domašově byla barva naopak informací stěžejní.
(Byť barva balení, nikoli bonbónů samotných.) Bonbóny byly stejné,
protože tato stejnost nesla informaci. Kdybychom použili tictaky nebo
antiperle letos, byly by taky stejné, protože tictaky a antiperle přirozeně
stejné jsou. Byl by nesmysl uměle do sebe míchat různé druhy. Lipa a
lentilky přirozeně stejné nejsou.
Lipa a lentilky by šlo vytřídit. Výsledek by nebyl zavádějící méně.
Byl by zavádějící jinam. Správně sis na první dobrou vzpomněl, že by
nebyla vhodná kombinace červené a zelené. Když budeš přemýšlet chvilku
dál, brzy najdeš další nevhodnou kombinaci. A další a další a další,
protože prostě v kombinaci dvou barev jsou nevhodné všechny, neboť
všechny jsou jako něco konkrétního existujícího zavádějícího. Na
světě je zkrátka příliš mnoho dvoubarevných věcí.
A opět netřeba pro příklad chodit daleko. Stačí do Dolních Bojanovic.
Tam byla šifra s čtyřbarevným jehlanem, kde měly barvy být prostě jen
čtyři různé barvy. Barevnost zadání se tam ustálila až asi na desátý
pokus, protože ať jsme se snažili sebevíc, v každé kombinaci přišel
někdo s tím, že ta barevná kombinace je jako něco a s tím něčím se
teď musí pracovat.
Úplně nejjednodušší řešení je otevřené sdělení, že se další
stanoviště nachází u Valovy lípy a nezatěžovat lidi luštěním. Ale
když už se luští, tak máme tak nějak raději, když si na postup přijdou
lidi sami, než když se jim ho kus sdělí.
|