Letošní Svíčky teda byly síla – hlavně začátek, kdy jsme se
nakonec dopracovali až k záchraně na REFÝŽ a ŽIDLI. Bohužel jsem
značnou část hry trpěl utkvělou představou (v podstatě ho rozbil až
šestinedělní OTOMAN, kde jsme skončili) že správná abeceda (resp. jedna
ze správných abeced) je pořadí písmenek, v jakém umíraly v KÁVOVARU
(BĎFGJ…ZNÉULICE), což navíc „potvrzovaly“ např. šibenice na startu,
masový hrob v ŽIDLI. Námitky spoluhráčů, že kdyby někdo tuto první
šifru nedal, tak by se mohl tak leda prodeadovat k turniketu mě po
zkušenostech z Letovic nepřesvědčily.
Co se mi líbilo: Princip skákajících písmenek – aha efekt asi po
hodině zírání. Dolušťování už tak moc ne Zpětně REFÝŽ –
binární logik – nebyli jsme asi daleko, ale toto jsme bohužel nezkusili.
Já jsem byl příliš zaujatý dvourozměrným prostorem a v hledání
vhodného uspořádání písmen v něm, že ačkoliv jsme 31 písmen ve
slovníku někdy našli, i přes nápovědu „Ano nebo ne“ jsme do
binárního 5D nedospěli. Zavření hřiště byl potom už takový impuls
k vzetí totálky. Mřížka použitá opět jinak a že se z původní
čtvero-trojkové soustavy vyvinula pouze trojková. Luxusní autobusová
zastávka v Dobrošově, kde se navíc ve 4 ráno rozžhnulo světlo, že jsme
tam jména nakonec vyluštili bez nápovědy (po cca. 4,5 hodinách) Vnořený
Braille, který jsme asi pěti různými způsoby zkoušeli překreslit do
čtverce 36 * 36, jestli to něco vykreslí, protože jsme se ještě chtěli
podívat dál, vzali jsme nápovědu, po které to šlo hned.
Co mě osobně trochu mrzí: že za šestinedělím čekalo několik
pěkných šifer, kam už jsme se nedostali. že jsme se nedostali
přes čáru
Každopádně i tak jsem si Svíčky užil, taky díky bezva týmu
sestaveného pomocí tohoto média.
|