Zeď nářků

Bezvíček...

…byl občas dost hektický, tak v jeho evidenci asi ještě budou nějaké chybky. Tak když nějakou najdete, napište nám.

Naříkám, že jsme taky měli a použili bod z turistického Bezvíčku. To jen tak…

Díky

Nakonec s mírným odstupem shledávám, že se mi Svíčky zase nějakým zvráceným způsobem líbily. Šifry jsou místy těžké, místy zákeřné, místy nevyrovnané, ale asi je to tak nakonec lepší. Potýkali jsme se v zásadě se stejným problémy jako ostatní, k tomu asi není moc co dodat. Jsem rád, že jsme se jmény přeci jen vrátili do hospody, i když se nám moc nechtělo. Dokonce jsem našel i pozitivum na šifře Tlumič – v nedaleké Střele se mi podařilo docela obstojně vychladit pivo.

Jména

Letošní Svíčky jsme si užili, i když jsme nedorazili ani na Turniket. Na rozdíl od ostatních se mi asi nejvíc líbila Jména. Ale asi to bude ovlivněno tím, že jsme nemuseli brát nápovědu. O třech drsných šifrách na začátku toho zaznělo už dost. Proto přidávám něco k pobavení – alternativní řešešení ze startu. Skutečnost, že Krnáčová byla jediná žijící postava nás vedlo k tomu, že to musí něco znamenat. A když všichni Němci jsou “studení”, aplikovali jsme pohlavní negaci na úsloví “Lepší teplé pivo než studená Němka” a odebrali se k branám Primátora. Teprve tam jsme se lépe podívali do mapy a bylo jasno.

DI

…je římsky 501, nějaká kóta o kus vedle

Co je proboha "DI"?

Ať dělám, co dělám, nechápu, kam odkazovala tajenka Otomanu. My jsme v tom tedy viděli prase (s čumákem doleva, kreslené těmi, co šesti dělí), ale i kdybychom byli s to uznat, že to skutečně je grafický rastr o třech řádcích, tak pochybuji, že by kohokoli byť jen na okamžik napadlo akceptovat za tajenku dvě písmena DI. Drážní inspekce tam snad nikde blízko nesídlí.

Uniká mi něco?

Fakt měli v nabídce pavlišovák

Svíčky byly letos podle mne tak (grimasa, co nedokážu popsat slovy)…že zas budu muset zapomenout jaké je to na nich je, abych přijel znovu. Asi až na Po trati zapomenu na to, jak se člověk dokáže trápit nad “schválně nevyladěnýma” či “orgovsky krutýma” šiframa spolehájícíma na přítomnost hodného a ne krutého šifrovacího Boha u každého jediného týmu. A když ten hodný šifroBůh zrovna pomáhá někde jinde (nevybírá si třeba podle barvy trik?), tak třebas několik hodin sedíte nad šifrou…

Krutá byla dvojka, která vyžadovala dělat opruz, který nám trval spoustu let, protože chyby se stanou i když víte, co chcete dělat… Kolik týmů to radši naprogramovalo? Mohlo to být v anglické abecedě aniž by to ztratilo na zábavnosti?

Idiomy nás pobavily a bylo jasné, proč tam tolik lidí dlouho sedí a taky, že sedět budou (protože to je šifra, co by i v testování mohla dopadnout jako lehká, ale ono nakonec nee). Děkujeme aspoň za zakopané psy, ti jediní nás teda trkli takhle přímo…Jinak bychom se tam taky zakopali.

Po třech šifrách jsem si říkal, že jestli přijel letos nějaký tým, co moc šifrovacích her nezná, tak možná už nepojede lušitit nikdy nic nikam.

Díky za domluvenou hospodu. Nejdříve jsme kolem ni prošli, že to bude jen zdržovat, ale pak jsme se vrátili se jménama. Výtky už tu padly a s nimi se ztotožňuju. Byla to další šifra, kde jsme věděli co chceme a trvalo nám dlouho to provést, protože paralelizace to urychlila jen trochu. Udělat šipky takhle zajímavé, právě proto, aby se nerušily, je naprosto obráceně než velí dle mého vymýšlecí logika šifer: Chci-li udělat něco, co nebudou hráči analyzovat, musí to vypadat, jako vytvořené nejrychleji či s nejmenším úsilím.

Dididi je šifra, kde krutý šifroBůh poskytne různé abecedy, a pak je v podstatě nevyužije. Škoda, vtip s šestinedělím nám tím pádem přišel takový zapadlý, mohli jsme si ho užít víc.

To, že nikdo nebral nápovědu na trojici dalších šifer, jen ukazuje, jaký kontrast byl v úsecích hry. Jestli je to dobře? Nemyslím si.

Turniket pro nás fungoval letos asi přiměřeně – penalizace za to, že jsme brali nápovědy, ale ne taková, abychom krutě nemohli pokračovat dál.

Od půl desáté (?) do konce hry jsme potom seděli/leželi na šifře s obrázky… Taky netuším, jaký byl autorský záměr, ale teď to asi vypadá, že to byla šifra bez zřejmého systému. Člověk náhodně musel vybrat, který obrázky použije a který zrovna ne (hlavně když to navádělo i na podstatná jména – blízko Kostelců kostel? lípa na obrázku, když tam byly Lípy?), kudy je napíše a kudy ne (záměr je tak aby to vyšlo, ideálně tak, aby šly přes čísla). Slova jsou jen na danou chvilku, takže to není křížovka. Šestiúhelníky tam jsou pro srandu králíkům. No nevím, řešení mi přijde pomalu ekvivalentní čemukoliv jinému, co tam silou napasuju. Chci, aby mi vyšlo pár písmen a tam půjdu, žádný potvrzovací mechanizmus. Zakódoval-li bych do šifry náhodnou sekvenci písmen, pochybuju, že by jediný tým přinesl správnou sekvenci i kdyby měl popis řešení (pokud teda není v šifře nějaká magie, kterou teď nevidím).

Kdyby Svíčky nebyly na zajímavých místech, asi bych se vůbec rozmýšlel, jestli půjdu. Ale dešifrování mimo známá města nebo jejich okolí je přece jen lákavé.

I tak děkuju za hru a vím, že to dalo práci! A chápu, že tohle je (a má být) design a filosofické vyznění Svíček. Stejně bych ale chtěl o trošku šifrově-vyrovnanější a šifrově-čistší hru.

re: Hlavně to štěstíčko

„Od nápovědy na jádru pudla nám pomohli orgové, kteří nezvedali telefon a tak nezbylo, než dál luštit a zjistit, kde je zakopaný pes.“

Aaaaaaaaa!

Hlavně to štěstíčko

Ahoj orgové, děkuji za hru, letos jsem si ji náramně užil. Šifry byly tak nějak správně svíčkovsky zhulené s originálními nápady, v kraji Škvoreckého je hezky, nepršelo(!) a protože jsme měli slušnou dávku štěstí, nenarazili jsme na nic, co by mi dokázalo zkazit dojem ze hry :-)

Ze začátku se na nás usmálo štěstí, i když jsme to ještě nevěděli. Na dvojce jsme dlouho nechtěli vzít nápovědu, protože „už to přece skoro máme“ a „na svíčkách jsou na začátku vždycky těžký šifry“. Tak jsme vzbudili Michala, který se pokoušel vyspat se z bolesti hlavy, ten zamumlal cosi o frontě, čímž nás dostal ze zajetého schématu skákání po kruhu a spal dál. Přehazování karčtiček s písmenky po nedalekém parapetu pak bylo nanejvíš zábavné a navíc nám fakt, že jsme viděli, jak se ve frontě postupně tvoří tajenka, pomohl odhalit několik chybek v průběhu luštění. Až jsem nemohl věřit, že jsme tam strávili celé čtyři hodiny.

Přihořívá-hoří jsme tak nějak vykoukali z blízkosti písmen v abecedě a mezer mezi slovama, takže jsme se málem nedozvěděli o existenci jednatřicítkové abecedy. Naštěstí si při záseku na čtyřce Lada všimla, že ďábel je pod D a ne pod Ď. Mě to divné nepřišlo, protože už mi to přišlo divné někdy předtím, tak jsem věděl, že na tom není nic divného a jal jsem se vysvětlovat, že je na řazení v abecedě norma, která některé háčky vynechává. To přišlo zajímavé Darwinovi, tak jsme to vygooglili a zůstali uchráněni před nápovědou na šestce.

Od nápovědy na jádru pudla nám pomohli orgové, kteří nezvedali telefon a tak nezbylo, než dál luštit a zjistit, kde je zakopaný pes.

Takže jsme postupovali hrou sice pomalu, ale zato plynule až do šestinedělí (vtipné, ale v této podobě nechápu, jak to Rofli mohli dát bez helpu). Tam jsme trochu zbytečně a ze škodolibé radosti odkládali nápovědu i kvůli tomu, že nám bylo škodolibě jasné, že držíme laťku pro postup do finále celkem vysoko.

Z dalších šifer se mi pak líbilo stavění žebříku v hale, kde bylo potřeba vyvětrat a předponového kvízu, na které nás navedlo kolososeum, i když to nakonec bylo defilé. Ve finále jsme sice mohli dojít o kousek dál než ke slovníku, ale už jsme byli vyjetí a zajetí v prvním nápadu, než abychom dokázali vystoupit a zkusit ten správný.

Tak se stalo, že jsem se nechal zlákat rychlým spojem do Brna, co odjížděl zrovna když jsme šli kolem nádraží a nestihl se podívat do cíle osobně pogratulovat vítězům a poděkovat orgům. Činím tak tedy virtuálně nyní. Dobrá práce a díky!

Titulek:

Říkal jsem na Kachně, že [opakovaná] účast na Svíčkách vyžaduje specifický druh masochismu. Tehdy jako vtip… Já nejspíš příště přijdu zase, protože onou úchylkou trpím. Ale dovedu si snadno představit, že se letos někdo [víceméně] prodeadoval k šestinedělí a odjel nasraný dopoledne domů s tím, že na Svíčky už nikdy.