Zeď nářků

Soubory...

…které nešly nahrát už jsou nahrané, takže můžete zvesela dumat nad tím, proč byla nápověda na Ermitáž koncipována tak, jak byla. Dero prý už ví.

Reportáže

Nevěřím, že jsme byli poslední…

Q

Jo a ještě.. byli jsme jediní, kteří Q interpretovali jako „kvílí neboli zaječí orkán“? :-D

Poděkování

Konečně jsem se dostal k napsání pár slov. DÍKY MOC ZA LETOŠNÍ SVÍČKY!

Osobně (a myslím, že v týmu je názor podobný) se mi líbilo prakticky všechno. Nápadité téma – mrzelo nás pak, že se tak nějak v půlce prostě vytratilo. Trasa přiměřená s relativně krátkými přesuny – přehození městské a terénní části trochu neobvyklé, ale nijak neurazilo. A i to počasí nakonec vyšlo, skoro jsme nezmokli.

Z našeho pohledu to bylo celé navíc korunováno tím, že se docela dařilo. Naprostou většinu dobu jsme se pohybovali na úrovni pozdějších vítězů. Skončili jsme na stejné šifře, kde první dva účastníci finále. A můžeme si za to jedině sami, že jsme nakonec vysoké ambice nenaplnili a jako v podstatě „ajťácké“ družstvo nepoznali do očí bijící nápovědu v ASCII. Ani v tom jsme nebyli sami – žeby fixace na význam čísel? Pomohla by nápověda v hexa?

A ještě něco tam myslím bylo, co stojí za zmínku… Jo, už vím – šifry. Především bych řekl, že originální. Tím si mě Svíčky získávají víc a víc. Komunisti = nuly (byť to byl opruz, aspoň že v hospodě). Přeříznutá ulice. Točící braille. Nejvíc super za mě pak asi dvě: Kánon a Kaňon-Kanón-Kánon.

Prostě skvěle vydařená šifrovačka. Díky moc za ni a už se těšíme na příště. Snad nám z toho děkování orgové příliš nezpychnou…

Reportáž jako poděkování měla být, ale není. Možná bude a možná nebude.

Tomáši...

…asi byste si poradili i s kratší verzí. To není tak, že by kvůli tomu nešla vyluštit. Jenom by se v ní začaly koncentrovat nepěknosti. Nevím, jestli by se vám pak líbila tak, jak by byla.

Různost

Děkuji Síbovi za detailní vysvětlení k ulicím. Nám se šifra líbila tak, jak byla. A to především právě kvůli krásným vlastnostem reálných ulic: v podstatě spojitý řetězec přejmenovaných ulic převoditelný u starého i nového pojmenování na letopočty. To je fakt unikátní. Žádná izolovaná ulice mimo. A kromě věčného studenta nic nepřevoditelného na letopočty (žádný pionýr či budovatel postaru nebo Horní či Fialková ponovu).

Délku tajenky jsme moc neřešili (brali jsme to jako opruz podobný loňskému přeřazování písmen). Nejspíš bychom si poradili i s kratší verzí (i kdyby třeba nějaká ulice chyběla – argument s nutností dvojího použití obou názvů neumím posoudit). Chvíli nás přibrzdily slepé ulice. Jsou tam tři. Dnes je zaslepená Lučanská, což jsme ignorovali. Slepé nebo neprůjezdné jsou Dimitrovova a Pieckova, které byly nahrazeny jinými ulicemi s nimi rovnoběžnými (Studentů a Šandova). To jsme nakonec taky ignorovali.

Využití reálných místopisných zajímavostí považuji za správné. Letos bylo použito ještě třeba u mostu přes most (i když na orgovské mapě oba mosty splývaly). Za takové šifry dávám palec nahoru!

Různost

Ještě jsem sliboval, že napíšu něco k vlastnostem uliční šifry.

Když máme k dispozici mapu místa konání z roku 1985, na které jsou historické názvy ulic, které tvoří ucelený shluk, který má tvar, po němž se dá kroužit, a všechny páry historických a soudobých názvů lze vyjádřit letopočty, tak si to říká o použití. To ale neznamená, že nás to ničím nelimituje.

Takže když si stanovíme funkční princip, stanovíme si rovněž minimum toho, co by šifra měla obsahovat, aby řešitele vedla tam, kam je má vést. Z jedenácti dvojic ulic by měla obsahovat všechny. To aby se jednak nedaly dohledávat chybějící a pracovat s nimi jako s nějakou zvláštní kategorií a jednak dalo jednoznačně určit, že pouze přejmenované ulice jsou prvkem zadání. Každý název ulice (starý i nový zvlášť) by měl být alespoň jednou zopakován. To aby se každý shluk ulic dal samostatně rozložit na jednotlivé prvky bez toho, aby muselo být jasné, že se jedná o pojmenování ulic. Mimo jiné i proto, že některé názvy jsou pojmenovány po dosti neznámých osobách, a chceme, aby šly identifikovat i bez toho. Nutně z toho plyne, že trasa virtuálního orienťáku musí proběhnout každou ulicí nejméně 4×.

Dál nás pak vedou vlastnosti binárního zápisu na 5 znaků, kvůli němuž se chceme vyvarovat smyček ulic v rámci jednoho shluku, kde pak nelze určit konce. Stačí, že nelze určit jednoznačný směr, pokud se se zadáním nepracuje jako s jedním řetězcem.

A pak je tu reálné rozložení ulic. Ty jsou ve dvou blocích. V Šipší a v Hloušce. Spojené jsou jediným hrdlem. Ulice v Hloušce jsou jen čtyři. Celé písmeno se tam nevejde. Jedním se musí vjet, následujícím vyjet. Ostašova a Štefánikova ulice jsou nejhůře dostupné. Pokud každá z nich musí mít výskyt 4×, pak Benešova s Masarykovou musí mít dohromady výskyt 15× a Ortenova nejméně 15×. Protože není možné se po vyjetí z Hloušky do ní ihned vrátit, musí se vždy udělat alespoň minimální okruh po Šipší. Protože potřebná délka průchodu po Šipší je daná, nejde jednoduchým okruhem dosáhnout zařazení ulice Jana Zajíce. Musí tam být jeden složitější klikyhák.

Suma sumárum, má-li mít zadání všechny požadované vlastnosti, nejkratší možná tajenka, která tak jde zakódovat, má 19 písmen.

Tajenka na 19 písmen je tedy možná za předpokladu, že nám budou pasovat dvě jedničky a dvě nuly na správná místa u těch ulic s nejvzácnějším výskytem. Dá se s tím trochu hýbat, aby to vyšlo, nekonečné možnosti ale nejsou.

Jenže ouha. Pokud uplácáme tímto způsobem takto krátkou tajenku, docílíme tím sice toho, že bude obsahovat všechno, co chceme, aby obsahovala, zároveň ale zjistíme, že obsahuje mnoho prvků, které chceme, aby neobsahovala.

Průchod na 19 znaků je totiž postavený na tom, že jeden unikátní slepý konec zahrnující jeden průchod ulicí Jana Zajíce, potom se někde v průběhu vyskytuje delší propletenec po Šipší, který zajišťuje zbylé průchody touto ulicí, a celý zbytek zadání je ježdění po obvodu celé oblasti, kde veškerou variabilitu zajišťuje zaměňování Štefánikovy ulice za Ostašovou a případné změny směru na přechodové Ortenově ulici.

To je věc, která plodí mnoho nepěkného. Toto kroužení zahrnuje asi tři čtvrtiny celého rozsahu, a protože celý vnější okruh má deset ulic, dochází v něm k neustálému střídání návazností jen na dvou pravidelně se střídajících místech, nanejvýš s posunem o jednu křižovatku. To má za následek to, že daná sekvence zadání (která tvoří jeho většinu) vůbec nemá podobu, která by evokovala postupně navazující řetězce, což je ovšem klíčové pro jejich orientaci. Vnitřní variabilita možných kombinací ulic je tam tak nízká, že představuje zásadní analýzou odhalitelný prvek, který vnáší do zadání zjevné pravidelnosti, jež ovšem nemají s principem šifry nic společného a jsou jen důsledkem nedostatečné délky tajenky. Vlastnosti takto vytvořeného zadání by byly trojské jako Helena.

Jedinou obranou proti takovým vlastnostem (a proti případnému nenapasování jedniček a nul na správná místa) je větší zamotanost průchodu ulicemi než jen ta, která je vynucená potřebou minimálního výskytu. To nutně znamená prodloužení tajenky. Kdy je dosaženo hranice toho, že je falešná pravidelnost dostatečně rozbitá, už asi nelze přesně říci. Protože je toho možné docílit v zásadě jen přidáváním průchodů navíc po Šipší, v minimalistické verzi je těchto průchodů 6 a není žádoucí všechny prodloužit stejným způsobem, realistická délka tajenky, která už nebude obsahovat trojské prvky, bude někde mezi 25 a 30 znaky.

Tajenka o 38 písmenech je pořád při dolní hranici realisticky možného.

Azbuka

„Bude myš a sýr?“ Nebude. Proč nebude? Protože myš je pohyblivá a sýr není. „Nebo alespoň kočka a myš?“ Taky nebude. A proč nebude, když má jinak všechny vyhovující vlastnosti? Neboli: Čím se liší volk i zajac od kočky a myši?

azbuka

Jo, Síbo, zapomněl jsem se zeptat – někde jsi tuším psal, že v prologu byl malý hint na azbuku/cyrilici. Vzhledem k tomu, že prolog už je v nenávratnu a moje tištěná verze ještě dále, nemohl bys prozradit?

Zaječí

Pokud vám paštika připadala být trojan, tak rozhodně nechtěný. Nám nepřipadala, protože nám paštika nepřipadá být dost zaječí. Pacička by nám asi přišla zaječí dost, ale s tou nikdo nepřišel. Nádraží v Zaječím je rychlíková přestupní stanice (při cestě do svobodné spolkové republiky Kraví hora mj.), ale ta významnost je spíše naopak. Vesnice Zaječí je významná tím nádražím. Hluboký příběh za tím v tomto případě asi není.