Zeď nářků

Básničky

Možná bych šifru hodnotil jinak, pokud bychom jedinou špatně pojmenovanou osobnost neměli Jiří Kryštof. Pokud bych s sebou bral počítač, nejspíš bych ten pocit zmaru neměl. Takhle jsem končil na „takovou drbárnu po nás přece nemůže někdo očekávat“. A ono může.

Zvažovali jste místo dýky použít v zadání otazník? Třeba v jedné ze dvou půlek? Dýka sice Kříže tak trochu navozuje, ale otazník by potvrdil, že je to to, co hledáme.

2040

Ondra: Yeti si spočítal, kolik mu bude v roce 2040 a dostal… Ale fuj. Toto téma raději opustíme. Mi šifrování zase tak moc nejde, takže to, že houby vyluštím, kdesi moknu, mrznu a pospávám, nic nechápu a beru deady na snadné šifry a nikam nedojdu, není zásadní odrazující faktor. Je to spíš očekávaný zažitek. Ale měl by být doprovázen pocitem, že blbej su já. Na letošních Svíčkách byl doprovázen pocitem, že největší chyba vždycky bylo, když jsme se snažili šifru vyluštit – a ne jen se prostě vydat na první místo, které z ní šlo tak nějak random vyhaluzoasociovat, ignorujíce 3/4 pozorování a celkově obsahu šifry.

Síba: Jednodušší asi bude, kdy Posvíčkovou nechci. To jsou zatím středy a pátky.

Brněnskou posvíčkovou chcete?

A pokud ano, tak kdy?

Poděkování a tak.

Díky moc orgům za hru. Na Svíčky jsem jel bez velkých očekávání a nakonec jsem si je užil a odvezl si hodně zážitků a medailí.

Samozřejmě nejsou všechny dojmy jenom pozitivní. Dramaturgie byla tradičně nevstřícná k týmům kratšího a středního doletu a i když jsme se protentokrát tradičnímu startovnímu nebo postartovnímu zákysu vyhnuli, pořád by mi přišlo lepší nechat týmy aspoň na začátku trochu rozehřát a nabrat sebevědomí, než budovat atmosféru zmaru a beznaděje od startu do cí… …no, do stanoviště, kde tým skončí. Sice bych si mohl říkat, že se mě to netýká, ale úbytek hráčů na Svíčkách je dlouhodobě alarmující a vědci varují, že při pokračování současného trendu bude kolem roku 2030 na startu jenom pět týmů, od roku 2035 už budou chybět i orgové a na ročník 2040 už nepřijede ani Yeti.

Co mě taky trochu mrzí (dlouhodobě a nejen na Svíčkách) je přestřelená obtížnost, která může dlouhodobě působit demotivačně už i na týmy dlouhého doletu. Za poslední čtyři ročníky Svíček došel do cíle jenom jeden tým. A že by je dokončil nějaký normální tým v přirozené sestavě bez extra posil, to se stalo naposledy snad před pěti lety. Osobně bych byl nejradši, kdyby cílovou skupinou, pro kterou se šifrovačky ladí, byly týmy mnohem blíž mediánu, než jak se to jeví teď.

Co mi přišlo super, byl koncept “šifra nemusí mít tajenku”. Tohle je jedna z těch věcí, které krásně testují “out of the box” myšlení i v kontextu šifrovacích her, kde už člověk čeká ledacos. Tohle občasné boření zažitých postupů na Svíčkách fakt baví. Škoda, že se týmy setkaly dřív s kontroverzní realizací toho nápadu (Pavel Kříž) než s tou povedenou (Čtrnáct pomocníků). Docela by mě zajímalo, jak šifra s básničkami vznikla a jak doiterovala do finální podoby. My jsme ji měli rozbitou, protože jsme ji luštili opačným směrem – dřív jsme měli tajenku než odhalení všech principů, a po mapě jsme sáhli až když začaly docházet věci, co dělat se šifrou. Nejtěžší tak bylo zdůvodnit si, že ta věc, kterou máme skoro od začátku, je vlastně to, co jsme měli najít až nakonec a říct si “aha”! U pomocníků už se to povedlo, nadto bylo jasné, že v šifře už nezbývá nic, co by mohlo nést informaci. Ale u básniček si člověk nemohl být úplně jistý.

Ze šifer chválím obě křížovky (i když ta první byla na začátek dost těžká). Hodně se mi líbilo metro. Sice jsme je hackli cíleným hledáním klíčových slov (po nalezení Depa Hostivaře), ale i kdyby šifra byla postavená jenom takhle, hodnotil bych ji i tak jako příjemně neotřelou hříčku. Skvělá byla šifra s 4,8,12,16. Sice nám nedošla vazba na názvy směrů – ale užili jsme si ji i bez téhle znalosti. I zabijácký morseovkový kolotoč byl nakonec moc pěkný a byl by ještě lepší, kdyby nebyl tak náchylný k chybám, které uměly zabít správný postup.

Trasa byla parádní. Teda, výšlap k Pavlově kříži jsme s Alešem raději obcházeli po zelené, která místy vypadala jako reinkarnace legendární modré z bystřických Svíček, jen navíc s bahništi a kopřivami. Ale zážitek to byl! A ty výhledy na noční mlhu v údolích… Za to mnohahodinové trmácení přes půl republiky to rozhodně stálo.

Takže jo, se mnou můžete na další Svíčky počítat. A i když bych byl rád, aby Svíčky byly o chlup přístupnější a společenštější událost, nejspíš budu i tak chodit dál. Třeba i do toho roku 2040.

Díky

Já trochu chápu ty stížnosti na obskurní šifry, ale že bych kvůli tomuto na Svíčky už nikdy nejel, to určitě ne. Za sebe moc děkuji orgům i týmu (letos mě vzali Katastrof technik), bavilo mě to celou dobu. Škoda, že jsme první osmisměrku nedali autorsky a vybrutili tajenku, šifra byla hezká. Během hry jsem brblal nad Pavlem Křížem, ale čím dál víc to vlastně beru. Po 2 hodinách jsme měli všechna jména, jejich chronologické řazení a další hodinu řešili co s tím, než jsme si řekli, že už tam nic není a koukli do mapy na ten Pavlův Kříž. Jinak se mi moc líbily násobky 4 (bohužel jsme dali s nápovědou) a faktoriály. Turniket fajn, strávili jsme tam času tak akorát na pár aktivit a odpočinek. No a ta první šifra Finále – měli jsme téměř vše cca za hodinu (morseovka, nový cyklus písmen) a pak do konce hry nenašli správný způsob čtení… Když budu moct, přijedu kdykoliv znovu a půjdu rád třeba s těmi, kteří to zde potvrdili.

Yenyo...

…netradiční krajíček sloužil k bezvíčkové úloze Krajíčkův memoriál.

Bavilo mi to

Bavilo me to! Priste rad prijedu zas.

Nejvic se mi asi libila sifra DNLP

Diky moc!

Křížek a metro

Také moc děkuji za intenzivní zážitek. Trochu mne uklidnilo, že jsme nebyli sami, kdo tápal u příjmenin a metra.

U jmen si nemohu odpustit povzdech Simony Stašové z Pelíšků: „To muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, že“. Úplně mi krvácí šifrovací srdce, když si uvědomím, kolik úsilí stála příprava, hledání vhodných jmen a příjmení a vymýšlení hezkých (fakt povedených!) básniček. A na druhé straně – kolik luštitelů si tady celkem zbytečně vylámalo zuby. Nechci se pouštět do polemiky, jak se dal tento potenciál využít, ale tento způsob zpracování zdá se mi poněkud nešťastným.

U metra jsme pak v mírném rozladění poskládali alternativní řešení místo Skalky. Z mapových značek nám s trochou fantazie vyšlo PANSKO (parkoviště – P, vrchol – A, nádraží – N, elektrárna – S, důl – topologické K a kostel – O), kde jsme podle popisu měli hledat otevřenou hospodu. Tým mne tam vyslal a všechno sedělo: otevřená hospoda, i týmy tam seděly. Neseděla „jenom“ dohledávka, tak jsem si dal polévku a odcházel s prázdnou.

Po dvou totálkách jsme si dodatečně spravili chuť na zvířátkách a průchozím Benešovu. U Zvířátek nemám pocit, že bych takto pěkně zpracované zkomoleniny někde viděl (přestože na Kohútku v Javorníkách jezdím od dětství, nikdy bych neřekl, že jde krásně a logicky spojit se slepcem). Na „rozhledně“ chtěl Hroch volat o nápovědu, abychom maximalizovali naše tučné konto a zároveň se dozvěděli, jestli je nápověda dostatečně cimrmanovská (třeba posílala rovnou na Turniket). Ale vzhledem k našemu chaotickému postupu jsme raději neprovokovali a šli na vlak.

Díky za účast!

V červnu jsem si po terénním testu Ústředním topením říkal, že se mi to dost líbilo, žádná šifra není úplně vražedná, šlo nám to od ruky, takže snad někdo dojde a těch 35 stupňů ve stínu bylo docela hodně. Jak se ukázalo o víkendu, byl to hodně jiný zážitek než měla většina účastníků. Čím tento rozdíl vznikl aktuálně ještě přesně nevím. Já to vnímám tak, že Svíčky se opakovaně snaží narušovat ustálené zvyklosti. Někdy jednička nevypadá jako 1, někdy se používají nezvyklé abecedy a někdy nemají šifry tajenky. Za sebe mohu říci, že určitě není cílem dělat hráčům naschvály. Cílem je dát hráčům možnost si sáhnout na dno a dozvědět se o sobě víc. Jiné už to nebude. Že u hodně účastníků převládal dojem „to bylo zhulené“ nad dojmem „to bylo hustý“ mne mrzí. Velmi bych vám přál, abyste si to užili minimálně tak jako my při testech. Pokud budete chtít, tak vás velmi rád uvidím zase příští rok.

Díky za hru!

Díky moc za velmi intenzivní zážitek!

Hru jsme nakonec prošli skoro celou (skončili jsme na předposlední šifře Finále) a fakt mě to bavilo. Jasně, kombo třetího až pátého stanoviště bylo vražedné, obecně to mnohokrát dřelo, drhlo, bolelo, našli se prvky, které byly totální úlet (Pavel Kříž), ale takhle je to každý rok. Jsou to prostě Svíčky, jsou tímhle specifické, jiné nebudou.

Takže příští rok moc rád přijedu znovu!

Spoustu myšlenek už popsali předřečníci, takže já už dodám jenom jednu:

Letos bych vyzdvihnul velké množství užitečných nápověd v intru. Dvakrát až třikrát nám doslova zachránily krk a od jisté chvíle jsme je četli pravidelně. A dost možná tenhle prvek byl tím, co nás poslalo na správnou stranu hranice mezi úspěchem a marností.

P.S. Chceme zpět špekáčky na Turniketu. Klidně si připlatíme! :-)