|
„Na to žádný zákaz není. Na druhou stranou celé to naše šifrování
je postavené na tom, že se informace zakrývají a zastírají.“
Jo, to zhruba ten argument, který slýchávám od lidí, které jsem shrnul
pod hlavičku „Někdo“.
Vnímám to tak, že „celé to naše šifrování“ má i přesto rovinu
procedurální a rovinu obsahovou, od kterých chceme velmi odlišné věci a
ideálně by neměly splývat.
A právě proto, že v té rovině obsahové chceme informace vtipnými
způsoby zakrývat a zastírat, je vhodné v té rovině procedurální být
pokud možno co nejpřímější.
Proto taky většina her volí nějaký způsob, jak herní obsah
jednoznačně od procedurálních informací oddělit. Pomáhá to držet
základní míru důvěru mezi hráčem a hrou.
A samozřejmě nechci, abychom si představovali super hodného orga, který
rovnou se zadáním šifry nabízí týmům řešení, aby se nedejbože
nemuseli namáhat s jejím luštěním. To je taková argumentační
podpásovka, že…
Informace o tom, že jsou v bludišti věci k nalezení, nebo dokonce
i jejich počet, je zpravidla informací procedurální. Když je třeba někdo
ukradne, je dobré, když hráč ví, že něco chybí.
Mám prostě raději a za obecně lepší považuju, když můžu věřit
tomu, že když org napíše něco jako „do bludiště jít můžete a
nemusíte“, tak tím myslí, že do bludiště jít můžeme a nemusíme.
A úplně nejlepší mně přijde, že když chce org ve skutečnosti říct
„nechoďte do bludiště hned, ale až budete tušit, co tam chcete najít“,
tak prostě napíše tahle slova.
Prostě mi ty tanečky typu „když napíšeme A, tak snad pobídneme
hráče k chování B“ přijdou inherentně neudržitelné.
Každopádně děkuju za reakci a vhled do kuchyně.
Ačkoli to zní tak, že si stěžuju, ba dokonce že si stěžuju na
konkrétní část Svíček, tak ve skutečnosti si jenom tak obecně
naříkám, že občas u toho šifrování z mého pohledu mlžíme na
nesprávným místech.
Svíčky se mi líbily takové, jaké byly. I s bumážkou a dalšími
jejími svojskými rysy, které by leckdo mohl označit za záludnosti.
|