Zeď nářků

Elektrody trochu rozepsané

Dominiku, takto jsme postupovali my. Všimneš si, že ionty jsou jen na diskrétních, pravidelných, výškách. Když si nakreslíš vodorovné čáry, rozdělí to elektrody na 13 dílků. Levá je o 1 dílek posunutá. Interpretuješ na levé straně jako (shora) –1 až –13, napravo 0 až 12 (nula trčí nad hladinu elektrolytu).

Pak bereš „hezké ionty“ postupně shora dolů. Vezmeš písmenko, najdeš ionta kamaráda, přicucneš ho doprava/doleva na elektrodu a o danou hodnotu písmenko posuneš. Začíná to STROUHA…

Nás navedla ke správnému postupu náhoda, kdy jsme nejdřív hýbali jen jedním typem iontů a naštěstí začínalo lákavým STOH. Díky tomu jsme tohle zkoušení neopustili.

Řešení elektrod

Pokud si správně pamatuju, posuneš písmena NECO VIME ALE NEPOVIME o hodnotu z rozsahu –12 až +13 podle toho, na kterou elektrodu (plus nebo mínus) a jak vysoko (hodnota) by se přicucl iont-kamarád každého písmene.

Díky za hru

Díky za hru. Bohužel si myslím, že pěkná trasa a šifry budou v paměti trvale překryty setrvalým deštěm, nepřívětivým turniketem a ionty, které jsme nedali ani s něčím, co znělo jako presný postup řešení.

Jaký byl přesný postup od stavu, kdy ve správných iontech čteme zleva doprava větu Necovimanepovim?

Turniket

Turniket byl letos trochu jiný než obvykle, na což nás orgové připravili dopředu. A – ano – chybělo vyšívání nebo nějaká dlouhá náročná úloha, která zaměstná tým na několik hodin. Ale jinak to bylo pohodové místo, kde se daly plnit úlohy a získávat body a dokonce jsme po odevzdání turniketového hesla dostali i požadovanou ranní kávu. Na Turniketu pak mimořádně oceňuji nápaditou Ariadninu nit. Moje hodnocení může být malinko subjektivní proto, že jsme na ní získali hezké 3 bodíky. Ale opravdu jenom malinko. Fintu s podlézáním úvodního provázku jsem si užil až při průchodu druhého člena týmu bludištěm (do té doby jsem podezíral orga, že mi zlomyslně zaměnil provázky).

A doufám, že se ještě někde dozvím, které je to zrádné terénní místo. Zřejmě šlo o oblast kolem můstku přes Mlýnku při příchodu na Trojmezí (k šifře Ionty). Tam ale bylo mnohem lepší zvolit rovnou cestu po hrázi rybníků. My jsme v týmu měli drobnou nejasnost, která cesta je lepší, tak jsme se rozdělili. Cesta přes můstek byla nakonec kratší asi o dvě minuty, ale musel jsem uznat, že lépe volila ta část týmu, která šla méně dobrodružnou cestou.

Díky za hru

Na Svíčkách jsme byli naposledy 2021, kdy jsme si (už podruhé v řadě) nad nedělním ránem svatosvatě slíbili, že už nikdy. Byly to ty silné 4 ročníky za sebou, kdy došel celkově jen jeden tým.

Nicméně, stockholmský syndrom nás letos nějak zavanul zpátky a musím říct, dobře jsme udělali! Takové si Svíčky nepamatujeme. Přivítaly nás moc hezké šifry, žádný zbytečný sadismus (toho typu, že máme princip a teď ho musíme ještě 40 minut aplikovat, abychom se proboxovali ke kilometrové tajence), žádné kryptické nápovědy (brali jsme 3 a všechny nás za ručičku dovedly k řešení).

Trasa pěkná, stezka korunami stromů zážitková. Orgové varovali před záludnostmi a nebylo na trase těžké poznat, která místa měli na mysli, takže jsme si nemohli ani zanadávat, kudy nás to táhnou.

Počasí bylo šílené, to orgové ovlivnit nemůžou. Co ovlivnit můžou, bylo zpracování turniketu. Jak už tu zaznělo u Spících Volů, i my dorazili s 12b mankem před šestou ranní, ale když jsme viděli, jaké možnosti nám turniket nabízí k odpracování a/nebo aspoň uschnutí po té noci, bylo pro nás dost lehké a až úlevné rozhodnotí hru vzdát a jet domů. Je to škoda, až do turniketu se nám líbila.

Každopádně – moc díky za hru! Dost jsme si spravili názor na ni a naše čtyři roky staré a tehdy i na zdi nářků deklarované předsevzetí, že Svíčky už nejsou pro nás, zaznamenalo letos velké trhliny. Takže opatrné – za rok možná zas..?

Dobré to bylo!

Hra mě letos hodně bavila! Pěkně jsme se prošli, přitom víceméně po rovince. Zejména pro Indexe zdůrazňuji, že to je pochvala, nikoli stížnost. Nebýt zábavné cesty korunou stromu, nepotkali bychom jedinou sebemenší (nešifrovou) záludnost. I ten provaz jste nám přes lávku natáhli, vy měkkoty. ;)

Přišlo mi, že šifrově byla hra o něco málo jednodušší než jindy, ale zároveň v ní pořád bylo zastoupeno pár kousků takových těch pikantních svíčkových šifer. Hned start do toho celkem řízl odvahou chtít od lidí netradiční znalost. Pak třeba smajlíci nebyli analyticky úplně trivi a měli by dostat zákaz luštění před 22. hodinou. Elektrody byl masakr. Stěžovat si na ně nedokážu, protože se nám na nich dařilo. Ale bylo to hezké políčko pro pastvu trojánků. A pak teda CMY tečka před turniketem je pro mě ukázkový sadismus (v lepším případě neobratnost) v kategorii šifrotvorby a asi jediná úloha, ze které si odnáším negativní pocit.

Turniket hodnotit moc nedokážu. Zpravidla se snažíme hrát tak, abychom na něm žádné úlohy plnit nemuseli. Letos jsme 4 body potřebovali a trochu těžkopádně je i získali. Při čtení úloh jsem upřímně moc nadšený nebyl, ale ono upřímně řečeno není primárním úkolem Bezvíčku být pro hráče zábavným.

Finále mě překvapilo mírou zastoupení jednodušších úloh. Možná to bylo podobné jako jindy, ale říkal jsem si při luštění, že mi chybí nějaký ten zabiják, který si s finále Svíček přeci jen asociuju. Jasně, hned na první šifře jsme se trochu zasekli, protože těch 209 skupin čísílek se dá znázornit více způsoby a tým by ideálně neměl tupě zkoušet jeden po druhém, ale měl by se zamyslet. Ale jinak mi přišlo, že nejtěžší šifrou finále byl vytrvalý déšť a vzdálenosti mezi stanovišti. Abych nekřivdil, ještě „QR“ měl potenciál leckoho zpomalit, ale i ten se dá proanalyzovat dost rychle.

Ve výsledku díky moc orgům za super hru a za svíčkovou i pro poražené cílovníky! Díky (a gratulace) ROFLům za napínavé finále. A těším se příští rok na viděnou klidně i v té Aši.

díky

Ahoj, děkuji za hru a rád bych tady poskytl zpětnou vazbu, když jsem to naživo neudělal. A začnu stížnostmi, ať tím nekončím: Nečekal bych (ani na Svíčkách), že nápověda znějící jako postup, nebude stačit k řešení. Doteď nějak nechápu, co se tam dělo, ale zřejmě jsme zdaleka nebyli jediní, mám podezření, že se tam něco pokazilo a nebylo to na straně hráčů, zatím ale nevím co. Díky tomu nám vzniklo 12b. manko, stane se, to bychom nějak zvládli.

Co mě ale letos opravdu nepotěšilo, byl turniket. Od turniketu bych očekával, že mě nechá něco dělat. Tady nejen že nešlo jít pod střechu (což je spíš blbost, která vadila jen kvůli dešti), hra nás ještě pořád nenakrmila, ale hlavně – přišlo mi že tam letos nebyla moc možnost si body odpracovat, ve srovnání s jinými roky (nebyl jsem ale na moc turniketech, často jsme buď nedošli nebo prošli čistě, tj. možná to tak jako letos bylo častěji, prosím opravte mě, pokud se pletu). Kromě absurdně velké memoriky si člověk během první hodiny až dvou odbyl vlastně všechny úlohy, obvykle na ně byl jen jeden až dva pokusy pro jednotlivce, max dvojice, a pak neměl co dělat. Ve chvíli kdy nám tedy po asi třech hodinách na turniketu stále zbývalo dohnat asi 9 bodů byla prakticky jediná možnost – sedět venku před turniketem v dešti a čekat, jestli někdo vezme nápovědu. Poprvé v životě se mi tak stalo, že jsem dobrovolně odjížděl z šifrovačky několik hodin před koncem, ačkoliv bylo jasné, že se časem můžeme dostat dál, a vlastně mi to přišlo správně. Pro příště bych uvítal, kdyby na turniketu byla aspoň nějaká možnost týmového odpracování bodů – nějaká těžká logická úloha nebo šifra, do které můžeme koukat všichni a radit si, neběží nám u toho několikaminutový časový limit a podobně, snad je jasné, co myslím. (A jo, je mi jasné, že to bude něco neřešitelného na pět hodin, ale i to mi vlastně letos chybělo.) Letos tam vlastně chybělo i to vyšívání nebo nějaké zajímavé konstrukční úlohy, jako jiné roky.

No a kromě tohohle mi to vlastně přišlo dobré. Šifry mi až do sedmičky přišly fajn, speciálně se mi fakt hodně líbila smajlíková. Devítka a desítka taky ok, nápovědu na desítce přičítám ranní krizi, to jsme dát mohli a kdyby nás předtím tolik nezabilo těch asi šest hodin na osmičce, tak by šla asi i rychle, ale kdo ví. Terén byl zajímavý, příroda pěkná, počasí holt úplně nevyšlo, nevadí. Takže celkově díky za hru, zatím mě ten masochismus ještě nepřešel, tak se snad za rok ukážu zas.

Poděkování účastníkům

Děkujeme účastníkům, že se vyhnuli všem záludnostem na trase. Dobrosrdečně jsme vachrlatou lávku opatřili lanovým zábradlím, a vyschlá bažina se ani přes neutuchající snahu onoční doplnění vlhkosti nepodařila obnovit.

Padlo několik postesknutí, že krajina je málo kopcovitá, tak my se to do příště pokusíme vypilovat a uvidíme se třeba v Aši.

Gratulace vítězům a dík orgům

Čerstvě po hře hodnotíme letošní Svíčky jako mimořádně náročné po všech stránkách. Asi nejvíc nás všechny prověřilo počasí. Že po počátečním dusnu přijde celonoční déšť jsme sice mohli očekávat, ale intenzita srážek překvapila i otrlé. A pak jsou tu šifry a trasa. V tomto ohledu Svíčky nezklamaly. Vesměs nápadité a netriviální, někdy až záludné. My jsme se sekli na emotikonech (zbytečně) a iontech (to ovšem byl nejspíš zabiják pro více týmů). Ostatní šifry až po Turniket jsme si docela užili. Trasa byla nečekaná a tradičně něčím zajímavá. Záseky byly kombinací obvykle vyšší obtížnosti a zmiňovaného počasí. O to víc si zaslouží ocenění všech pět týmů, co došlo do cíle. Orgům děkujeme za péči a nevšední zážitky.

Výpadek

My nesmíme ani naznačovat.