|
…meta instrukce samozřejmě mohou sdělovat informace napřímo. Na to
žádný zákaz není. Na druhou stranou celé to naše šifrování je
postavené na tom, že se informace zakrývají a zastírají. Kdyby to tak
nebylo, tak z těch šifer nezbude nic a můžeme se jít klouzat.
V tomhle stupňování dobroty orga se pak taky u super hodného orga
nemusíme zastavit. Můžeme si taky představit ultra super hodného orga,
který ještě sdělí, jak se to přesně luští, a ultra super hodného orga,
který rovnou prozradí koncovou tajenku. Teorii o tom, že míra dobroty orga
je přímo úměrná míře odstraňování šifer a tajenek ze šifrovačky,
asi nějak nedokážu přijmout za svou.
Každou jednotlivou šifru můžeme vždycky zašifrovat víc (až do
neluštitelnosti) i míň (až do otevřeného textu). A v zásadě platí,
že každá věc, kterou si někdo vyluští sám, tak nějak naplňuje to,
proč se to celé dělá. Pokud bych měl dělat opak, asi by mi to přišlo
na hlavu.
Ono se obecně těžko dochází k nějaké větší výjemné harmonii,
když své zlepšovací náměty opíráš o příběh o špatně naplněných
tvůrčích záměrech, když nesprávně jsou definované už ty záměry.
Šifra neříká „součástí šifry je bludiště atd.“ proto, že
organizátoři z dobrých důvodů nic takového říci nechtějí a nikdy
nechtěli. Nikdy neexistoval žádný záměr poslat lidi do labyrintu
prostřednictvím jakýchkoli meta instrukcí. Meta informace v bumážce měly
nanejvýš pojistit to, že si hráči existenci labyrintu uvědomí, protože
jsme si ověřili, že míra slepoty vůči okolnímu světu umí být i mezi
šifraři obdivuhodná. Odkazem do labyrintu je šifra sama, respektive její
dílčí výsledek, řekněme mezitajenka v širším smyslu.
Žádný dialog o tom, jak lidem sdělit, že mají jít do labyrintu, nikdy
neprobíhal. Kdyby probíhal, tak by dost možná dopadl tak, že by se to
prostě někam napsalo. Dialog, který probíhal, byl o tom, jak to udělat,
aby se alespoň někteří nejprve zamysleli, rozluštili papírovou část
zadání a teprve potom se vydali do labyrintu. Byl o tom, jak alespoň číst
lidí odradit od bezhlavého pelášení do labyrintu na první dobrou.
Z tohoto východiska nikdy nemůže vzejít výsledek, že na zadání prostě
napíšeme, že mají jít do labyrintu.
Ta věta je sice striktně z hlediska výrokové logiky pravdivá, ale
v kontextu optimálního postupu je špatně načasovaná a ve svém důsledku
by pak fungovala jako manipulativní dezinformace. Protože přímo nabádá
hráče, aby udělali přesně to, co udělat nemají. Seberou se a půjdou do
labyrintu. Úsilí, které jsme šifře věnovali, se týkalo toho, abychom
tomuto scénáři bránili, protože je nedobrý. Otevřený odkaz na labyrint
vede tímto nedobrým směrem.
Pokud je mi známo, nejhůře se na startu vedlo právě těm týmům, které
to přesně takto udělaly. Při první zmínce o labyrintu tam šly, co
nejrychleji vysbíraly kartičky a mazaly ven. Nebudu říkat, že je to
vysloveně špatně, protože i tento postup vede k výsledku. Jenom k němu
vede kostrbatější a ošklivější cestou. Díky tomu, že jsme informaci
o labyrintu nedali do nějakých otevřených instrukcí, byly i týmy, které
tam šly až s odstupem a ne s prázdnýma rukama. To byl tvůrčí záměr a
tento záměr byl naplněn, byť těch týmů byla nejspíše menšina.
S přímým sdělením by nebyla ani ta menšina. S přímým sdělením by
uháněli do labyrintu všichni. A z toho plyne, že s přímým sdělením
by ta šifra byla horší.
A nelze samozřejmě opomenout druhé hledisko nevhodnosti přímého
sdělení pro tuto konkrétní situaci, a to je skutečnost, že takové
sdělení obdrží všichni současně a současně na něj zareagují. Což
s ohledem na labyrint sám a konečnost jeho velikosti, je další z věcí,
které bylo potřeba bránit. Kdyby ne proto, že máme rozum, tak proto, že
bylo součástí dohody s provozovatelem, že podnikneme kroky k tomu, aby se
tam nenahrnuli všichni současně. O kapacitě labyrintu měl poměrně jasné
představy, nejsem si jistý, jestli dokonce nemluvil o nějakých
bezpečnostních předpisech.
|