|
To je normální, to je Yenya.
Přemýšlím, jestli chci říct něco, co jsem ještě nesdělil. Asi ne.
Ale protože tři dny před hrou nemám co na práci, tak si s tím ještě
pohraju.
Podle čeho se kdo rozhoduje, kudy půjde, nevíme. Každý to dělá jinak.
Takové rozhodnutí není nezvratné a každý by ho měl průběžně
přehodnocovat podle svých sil, schopností, vybavení atp. Neohrožených
reků jsou plné, ehm, chirurgické ambulance.
O tom, že z ničeho neplyne, která cesta je bezpečnější, nikdo nic
neříkal. To sis, Yenyo, vymyslel. Říkal jsem, že nevíme, kterou zvolíte.
Kdyby z ničeho jiného, tak třeba z pohledu kolem sebe to plyne. Záludnosti
nepadají nenadále z nebe.
To, že říkáme na rovinu, že na trase mohou být záludnosti, je nějak
tak přesně to, co mám pocit, že děláme. Netřeba k tomu vyzývat.
Záludnou vlastností záludností je, že záludně vznikají a zanikají.
Při našich průzkumech kde byly poprvé, nebyly vždy podruhé a naopak. Proto
je upozornění na ně obecné. Třeba žádnou nepotkáte. To by bylo, abychom
přidávali do mapy mapovou značku záludnosti a vy jste se jí potom marně
dožadovali.
Upozornění: V prostoru hry se na místech, kudy jsme my chodili a vy
třeba nebudete, v době, kdy jsme tam chodili, vyskytovaly a možná už
nevyskytují prvky, které by někdo mohl považovat za záludnost a někdo
jiný třeba ne.
Na způsobení posttraumatické stresové poruchy jsou tady šifry. Není
potřeba kvůli tomu skákat do lvího výběhu, pokud se tento zrovna vyskytne
v místech, kudy jste se původně rozhodli jít.
|