Zeď nářků

Ivo C.

Já hlavně pár let na Svíčkách nebyl, a v týmu vládla nějaká zkušenost (? :), že prý nápovědy často ničemu nepomůžou, akorát budou stát nakonec čas a síly – takže brát jen v nouzi nejvyšší. A moje nejlepší vzpomínky na Svíčky jsou z těch ročníků, kdy jsme na Turniket došli čistí (nebo byl jiný systém?) a hned šli dál. Navíc teda u nás s výjimkou startu nebyla nikdy šifra ve fázi, kdy bychom se vážně začali o nápovědách bavit. Jo trvalo to sem tam třeba těch devadesát minut až dvě hodiny, ale nebyla to beznaděj (ta se lehce blížil jen na Cukr, káva – ale podařilo se nám vystoupit z nikam nevedoucích teorií a zamyslet se nad tím znovu a jinak). Pořád jsme se na turniket dostali před rozedněním, holt pak přišla blbá krize hned na první šifře za ním, kde jsme víceméně usnuli… a vrátili se do hry, až když sluníčko začalo hřát. Tj. nejsem v principu proti využívání systému Svíček, jen jsem si přečetl nějaký Síbův text, jak k nim přistupovat, a přišlo mi, že jsme v té „kondici“, kdy moc nemá cenu nápovědy brát. Technicky vzato jsme měli na poturniketovou část 5,5 hodiny, což by mohlo i stačit – ale museli bychom výkon hodně zlepšit a ne se dostat do kolektivní únavové/spánko­vé krize.

zvojtěné jméno

No, to je fakt vtipné. kam, jak… já to poplet už jednou v rozhovoru ve vlaku, omlouvám se oběma týmům:)

Ivo C. - KaM nebo JaK?

Vtipné je, že tým Jak hrál taky ;-)

re: taktika nápověd

„Svíčky jsou hra těžká jak prase. Prosím, nechte si šifrovací rawdogging na jiné hry, a na Svíčkách, když nevíte, berte nápovědy.“

Jenže tohle je IMO problém hry, ne hráčů.

My jsme došli se šestnácti body na Turniket a zjistili, že Fčeličky za námi drží nulu. Spadly nám čelisti a já začal hledat, kdy jede vlak do Prahy.

Zaznívala nám v týmu až nepěkná slůvka na konto Fčeliček, ale ty za to přece nemůžou. Jdou čistě, šifry luští sice o mnoho hodin pomaleji než čelo se 4–8 body, ale zato úspěšně. Proč bychom měli takový tým odrazovat od toho, aby hrál přesně takhle?

Turniket a systém bodů na něm je nekonečné téma. Můj názor je, že předchozí špatný systém byl před lety nahrazen současným systémem, který je právě tak špatný, jenom v jiných oblastech,

Například my jsme se díky posuvné hranici podívali do finále hodně rychle po příchodu na Turniket, kdy se hranice zvýšila na 8 a potom 12 bodů během pár minut. A najednou z minimálně 4–5 hodin čekání, resp. odjetí domů, bylo čekání jenom patnáctiminutové a prodloužení hry o dalších pár stanovišť.

Díky tomu jsme měli ještě dost času ve finále přeskočit hned několik týmů zaseklých na pohádkové krychli. Pro nás super, ale kdyby žádné pravidlo o posouvání limitu neexistovalo, tak tyhle týmy nikdy nemáme šanci ohrozit.

taktika nápověd

V šifrovací komunitě se nebraní nápověd vnímá jako ctnost. Jenže Svíčky mají tu vlastnost, že nebraní nápověd způsobuje, že menší kus hry vidí nejen ti ctnostní, ale i všichni ostatní.

Svíčky jsou hra těžká jak prase. Prosím, nechte si šifrovací rawdogging na jiné hry, a na Svíčkách, když nevíte, berte nápovědy. Třeba je pak budou moci dokončovat i týmy s kučaindexem pod 200.

Ivo C. (JaK)

Ahoj, navážu na Dera se startem. Už jsem to po hře řekl Síbovi přímo, ale zkusím ještě jednou zformulovat, kde vidím problém (a proč mě to na hře naštvalo).

Nevadí mi, když mě šifra, či start nějaké hry zmate. Vadí mi, pokud mě nějaká část takové šifry/aktivity/si­tuace ze strany orgů vědomě manipuluje, abych něco dělal špatně. Raději informace nemít, než je dostat zkresleně! A zde nastalo:

• formulace textu nebyla ve smyslu „běžte do bludiště, bude to důležité“, případně „zde ,máte vstupenku a dělejte si, co chcete“. Formulace byla vysloveně odrazující ve smyslu: „možná tam běžte“. Z čehož věcně plyne: když tam nepůjdete, šifru vyřešíte, možná obtížněji, ale půjde to…
• ve skutečnosti byla šifra primárně to bludiště v terénu!
• bludiště na papírové šifře bylo zbytečné (jen zastření názvů měst)
• kategorie na papírové šifře byly zbytečné (proč ostrovy, města, země? – na nic)
• chléb, paštika, mrkev, které jsme dostali – zbytečné.
• proč vlastně fyzicky využívat místo, do kterého má jít jen jeden špatně informovaný člověk – a pak jsme si museli zaplatit další vstupenky? Čachry kolem každé hry btw stojí na jízdném a jídle tolik peněz, že by nevadilo za základní cenu Svíček připlatit – a orgové by pak mohli postavit hru založenou na tom, že to bludiště fakt uvidí ze své podstatě všichni hráči. A když ho nemohou vidět všichni, pryč s ním ze hry!

Důležité naopak bylo: jít do bludiště (nejlépe vyslat orientačně a kartograficky nejzdatnějšího člena), ideálně stáhnout si jeho mapu v ortofotomapách (to jsme neudělali, snaha to kreslit byla děsná), na místě nikoliv jen sbírat kartičky, ale co nejpřesněji si zmapovat místa nálezu, interpretovat mapu bludiště jako zobrazení obou polokoulí země. To všechno by bylo OK, kdyby orgové nevytvořili dojem, že bludiště není důležité. To je manipulace s prostorem šifry a chováním hráčů jak prase. A naprosto neopodstatněná, navíc nerozumná. Jestli jste to testovali na místě, zajímalo by mě, jestli s naprosto identickými podmínkami (instrukcemi), co dostali hráči na startu.

V našem případě: vysíláme do bludiště (o kterém třeba já vůbec nic bližšího nevěděl) jednoho hráče. Ten tam jde cosi co nejrychleji posbírat, bez tužky, bez papíru – protože tam přece jen jít „můžeme“. A pochopitelně se nedívá na jeho offline mapu, přece podstatou chození do bludiště není mít od něj mapu!

Nalezené kartičky chápeme jako asi důležitou pomůcku – ale teoreticky stále vězí v hlavě myšlenka, že by nemusely být pro šifru klíčové. A už vůbec ne tvar bludiště.

Asi až po dvouhodinách od začátku luštění se začínáme zabývat tím, že bychom si mohli bludiště zmapovat.

A od chvíle, kdy jsme pochopili, co od nás orgové asi chtějí, do vyluštění šifry, to zabralo minimálně další hodinu. Hodně nudnou hodinu googlení míst, jejich poloh, interpretování, jak to orgové myslí s jejich polohou na elipse bludiště (tedy ta města, která jsou na druhé straně Země). Už jen tahle šifra by se mně osobně velmi NELÍBILA (ale to je subjektivní, chápu, že někomu by se líbit mohla). V kontextu s provedením to ale vytvořilo fakt situaci, kdy jsme šli do další hry s nechutí.

U nás tedy naštěstí, byť po 90 minutách dvojka padla čistě – a jelikož to byla za mě krásná šifra, zlomila duch týmu směrem k „pozitivnu“, které nám vydrželo pak víceméně celou hru. Být na místě týmů, co vzali nápovědu na jedničce a pak vzdali i dvojku, nevím nevím, možná bych fakt jel domů – protože jestli něco nemám na hrách rád, tak je to braní nápověd (to už je takový osobní problém – to Svíčkám, ani jiným hrám už dávno nevyčítám). Čímž oceňuji týmy, které se i přes brutální nálož bodů z jedna a dva přenesly.

Btw – nás to nebraní nápověd sice čistě dostalo na turniket, ale v čase, kdy už jsme tak nějak věděli, že cílovníci asi nebudeme a vlastně si s taktikou braní/nebraní na Svíčkách moc nevím rady, ale to už je jiný příběh než start (a není to vada hry).

Ale znova opakuji: dojem z celých Svíček mám pozitivní. Nelituji účasti!

Dobrý to bylo, díky

Na startu a první šifře jsme nasbírali 16 bodů a nepočítaně hodin zpoždění. Napůl vážně jsme někteří uvažovali, jestli není lepší jet domů. :)

Jsem rád, že jsme nejeli. Leccos jsme ještě dohnali a dobře si zaluštili.

Nejvíc mě potěšilo, že jsme nakonec vyluštili „oael“ bez nápovědy. Typická svíčková úloha, kde je potřeba něco trochu zanedbat, něco trochu přiohnout a něco trochu odhadnout. :)

Zábavná a dobře složená mi přišla ta prvočíselná. Odvozování tvaru indexování jednotlivých tabulek zpětně z meta kroku je vtipný postup.

I to proškrtávání slov, na kterém jsme nabrali 8 bodů, mi zpětně přijde jako pěkná úloha. Jen jsme si těžce seděli na vedení. A to se pak ve slohovce dá najít takových věcí…

Vlastně jediné, co mi zpětně přijde, že by šlo zvládnout líp, je ten start. Nepamatuju si přesnou textaci bumážky, ale nám z ní vyplývalo, že vstup do bludiště je nepovinný (?). Směřovalo to pak naše úvahy úplně špatným směrem.

Procházka kolem Chocně parádní. Převýšení nejspíš nic moc, protože se mi vůbec nechce brblat, že jsme chodili moc. :)

Těším se za rok v Aši!

Poděkování

Orgové, díky za hru, užil jsem si ji po jednom vynechaném ročníku dosytosti.

Ráno před Svíčkami jsem se cítil rozbitější než po lecjaké noční šifrovačce. S dalšími asi 20 Brňáky pro mě hra začala o pár hodin dřív kvůli silně zpožděnému vlaku a když jsem se konečně dostal na start, tak místo nástupu adrenalinu se dostavil pocit „tak jsme to zvládli, kde si můžu lehnout?“.

Časově náročný start mě sám o sobě neuráží. Většina z těch tří hodin a čtyř bodů, co nás stál, šla koneckonců za námi. I tak mám ale jako org vždycky respekt ze šifer, které nějak interagují s okolím, a třeba tady bych byl s propojením bludiště a papírového zadání mnohem méně kryptický a více explicitní. Nepomohlo ani mapování plochy celé Země na schéma typické pro jednu hemisféru.

Nejvíc se mi líbily (chronologicky) textovka s proškrtáváním slov podle cifer, cukr-káva, prvočíselný rastr 3×5, večerníčková kostka a černobílá tabulka 6×7/7×6. Obočí se nám hodně zdvihala po objevení (mezi)tajenky „o a el“ – kdyby tam bylo navíc předřazeno stejně zakódované slovo „čti“, šifra by nic neztratila a těch nápověd na ní mohlo padat výrazně méně. Barevné čtverečky byly náročné a fér, snad jen ty barvy se vzorem byly trochu matoucí, ale chápu to. V databázi ČÚZK/RUIAN je obcí s náměstím Svobody (nikoliv Ludvíka apod.) celkem 94.

Oceňuji využití vícerých forem zadání, pomohlo nám to hlavně u prvočíselného rastru 3×5 a u tabulky 6×7/7×6.

KaM

Ahoj, moc díky za hru. Trochu prskám na dramaturgii – nesouhlasím prostě s konceptem, kdy se kodrcám vlakem pár hodin na hru a tvůrci startu počítají s tím (nebo jim to minimálně nevadí), že se většina startovního pole usadí na jedničce na několik hodin! A že tam sedělo hodiny mnoho hráčů, které považuji za elitu šifrování… (a pocit, že v tom nejsme sami, moc nepomáhal) Asi už jsem Svíčkám a jejich duchu trochu odvykl (účast po několika letech:) Zkrátka bych byl rád na začátku vtažen do hry, trochu se prošel, pokochal se za světla více krajinou, naladil se na styl hry. Což se nestalo a dokonce jsem reálně odpoledne přemýšlel, že bych sedl na vlak a odjel domů. Ale bylo mně to blbé před spoluhráči. Což bylo nakonec dobře. Jednak se hry nevzdávají!, a za druhé jsem si Svíčky chvílemi mírně masochistickým způsobem užil. Zaluštil jsem si opravdu vrchovatě, zažil chvíle frustrace, ale i překonané krize. Před hrou jsem hlásil kamarádům, že poslední dobou mám pocit, že myšlení fakt bolí, a na Svíčkách se mi několikrát podařilo překonat nechuť myslet, udělat úkrok stranou, podívat se na šifru jiným pohledem. A ono to pak (někdy) zafungovalo. Je to dáno i tím, že v duchu rad pro týmy dlouhého doletu jsme nakonec po žádné nápovědě nesáhli. A v týmu vládla dobrá nálada (holt společný nepřítel stmeluje:):):) V týmu jsme se za pochodu lišili v hodnocení dílčích šifer: osobně jsem byl potěšený Cukr, kávou (přes veškeré trojany na normy barevného označování vojenské munice NATO:), užil jsem si různorodou (chaotickou) práci s kartičkami a ověřil si, že už neumím ukládat novou abecedu do krátkodobé paměti (s výjimkou písmene O:), hodně se mi líbila druhá redukční šifra (byť jsem taky trochu nechápal, proč je tahle originální, ale vlastně těžká šifra zařazená tak brzo). Líbily se mi obrázkové složeniny, „fraktálová“ 3×5 grafika, krychličková druhá šifra za turniketem. Zážitků ( a fakt i pozitivních) bylo nakonec dost na to, abych odjížděl ze Svíček s pocitem pořádné porce poctivého týmového luštění. S pocitem možná ne dokonalé, ale rozhodně zapamatovatelné a inspirativní hry. Takže ač tenhle post vyznívá trochu kriticky, opravdu děkuji orgům za jejich práci a za výzvy, které před nás Svíčky postavily!

řešení šifry tiráž u kříže

postup řešení: Pojmenujeme skryté předměty (počet slov popisu = počet písmen skrytého slova): nitěnka, klacek, hřídel, zornice, vozembouch, balon, bobek, salám, višeň, ciferník. Všimneme si, že se jedná o věci buď podélné, nebo kulaté a spolu s oddělovači je interpretujeme jako morseovku: „O a el.“ Mezitajenka nás tak upozorňuje, že máme pracovat s písmeny O a L. Záhy zjistíme, že jejich součet na řádcích popisů je pokaždé 5. Dvojková soustava nedává rozumné výsledky a tak je opět podle tvaru interpretujeme jako tečku a čárku. Dostáváme čísla v morseovce, podle kterých vybíráme písmena ze skrytých slov: NADRZ LESNI.